Biatlonový princ

33. Všichni to ví

,,Musíš jim to už říct. Chtěl jsi jim to dneska říct! A premiér má projev!!!" řekl Henrikovi Emilien, který za námi na kus pauzy přijel, aby Henrikovi s tím vším pomohl. A vážně je dobré že je tu. Henrikovi společnost lidí, kteří o tom ví a není to jeho rodina dělá vážně dobře.
,,Jo Henriku. Už sis všechno připravil. A dneska to řekneš. Tohle jsi říkal už od olympiády," řekl Tarjei.
,,Ale já to nezvládnu," argumentoval Henrik.
,,Zvládneš!" řekla jsem a objala jsem ho.
,,Ne."
,,Jdeme," zavelí Sturla, Tarjei s Emilienem Henrika v podstatě odtáhnou na místo, kde má tiskovou konferenci premiér.

Henrik tam nechce, tak Sturla zaběhne za premiérem a něco mu pošeptá. Premiér ho pustí k pultíku s mikrofonem.
,,Moc se omlouvám za přerušení, ale můj kámoš vám chce něco moc důležitého říct."
Všichni novináři na něj křičeli, že mají otázky na premiéra atd. Kameraman televize neví, jestli má točit, ale točí.
,,Henriku pojď," řekl Sturla, ale Henrik se ani nehnul. Emilien s Tarjeiem ho tam pošoupli, tak už tam Henrik došel. Sturla ho tam pustil a šel dozadu za námi.

,,Dobrý den. Omlouvám se za přerušení. Já bych vám chtěl něco říct. Tohle jsem si připravoval asi od deseti, ale teď jsem to všechno zapomněl, tak vám to nějak řeknu. Měl jsem vám to říct dávno. Ale nešlo to. Pár lidí to ví a omlouvám se první svým kámošům, kterým jsem to neřekl, ale byl jsem se, že to vykecáte. No teď k tomu, co jsem vám chtěl říct. Já jsem korunní princ Henrik Erik I. Měl jsem vám to říct dávno. Nebo mi rodiče. Byl jsem rád, že jsem mohl chodit volně, všichni se ke mně chovali normálně. A prosím vás, chovejte se ke mně normálně. Jsem stejně normální jako jsem byl před tím. Tohle je vzkaz pro mé kolegy: Měl jsem vám to říct, vím. Johannesi vím, že až tohle uslyšíš nebo budeš číst, budeš na mě šíleně naštvaný. Ale mám pocit, že to bys byl, i kdybyste se to dozvěděli ne jako první. Dale, mám tě rád a to že to ví Sturla a Tarjei si neber osobně, ale já nevěděl jak ti to říct. Tak trochu tě mám moc rád a bál jsem se, že by ses ke mně choval jinak. Vím, že bys byl schopen se mi i klanět, to hlavně nedělej, nenávidím to. A Vetle a holky: Promiňte, ale vy jste strašný drbny. A teď pro ostatní kolegy z jiných zemí: chovejte se ke mně stejně, klidně mě ignorujte, zakopávejte o mě, gratuluje mi poplácáním po zádech. Měl jsem to rád. A předposlední pro Hanku, Sturlu, Tarjeie a Emiliena: díky, že jste mě tu dotlačili. Konečně už to mám za sebou. A úplně poslední pro všechny ostatní, všechny občany Norska a vlastně pro všechny, kdo to slyší a někdy mě třeba uvidí někde na ulici: nedělejte z toho prosím velké Haló. Někdo princem být musí. Když vám omylem něco udělám, klidně mi nadávejte. A poslední zpráva, kterou mám chuť vykřičet do světa už od té doby co vznikla: JSEM ZASNOUBENÍ S NEJLEPŠÍ HOLKOU SVĚTA HANKOU SAMUELSSONOVOU!!!"

Všichni na něj koukaj s otevřenou pusou. Já brečím. Henrik za mnou přiběhne a obejme mě.
,,A nyní mě čeká větší smršť otázek než po vítězství na olympiádě."
Všichni ho chcou zpět, tak tam běží ale se mnou. Prý mu budu dělat morální podporu.

Přiběhne tam král a královna a obejmou nás. Henrik zodpoví na otázky a pak jdeme pryč. Jeho otec ho chválí za skvělý proslov a mamka mu říká, že je ráda, že už to všichni ví.
,,A teď už jen reakce okolí, která mě nezajímá a reakce kamarádů. To nedám. Co když se se mnou už nebudou chtít bavit?"
,,Já myslím, že se s tebou teď bude chtít bavit i Loginov," řekl mu na to Sturla.