Biatlonový princ

20. Oslo

Henrik přišel po deseti minutách do pokoje. ,,Tak co?" zeptal se Sturla. ,,Dobrý. No s Johannesy, Vetlem a holkami počkám. Veřejnosti to řeknu nevím kdy. Vážně nechci velkou pozornost," řekl Henrik. ,,Fajn," řekli jsme. ,,Co budem dělat?" zeptal se Sturla. ,,Spát," řekl Henrik a zívnul si. ,,Fajn," řekl Sturla a vypnul světlo. Vlezla jsem si k Henrikovi do postele. Hned jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila. Bylo už 8 a v 12 kluci jedou, mají sice čas, ale za chvíli končí snídaně. ,,Hu hu Henriku budíček," řekla jsem a Henrik se vzbudil. ,,Kolik je?" ,,8." ,,Jéžíšíšík." Pádil do koupelny a já šla budit Sturlu. Samozřejmě jsem ho vzbudila kamarádským způsobem, což znamená zlechtat ho. ,,Hano co to děláš!" ječel na mě. Já se smála a přestala jsem ho lechtat. ,,Potřebovala jsem tě vzbudit, za chvíli končí snídaně," řekla jsem. ,,Aha," řekl a šel se převléct.

Pak jsme šli na snídani a sedli jsme si k Tarjeiovi. ,,Těšíte se do Osla?" zeptal se nás Tarjei. ,,Jo. Měl jsem spát s Vetlem, ale Henrik mě pozval k nim, takže pohoda," řekl Sturla. ,,Cože? Ty jeden. Kvůli TEBE budu JÁ spát s tím chrápajícím panem," řekl. ,,Jestli chceš, můžeš taky přespat u mě," řekl Henrik. ,,To nemyslíš vážně," řekl Tarjei. ,,Smrtelně," řekl Henrik. ,,Fajn to beru!" řekl. ,,Ale budeme se mačkat všichni čtyři v jednom pokoji," řekl Henrik. ,,Proč? Myslel jsem že máte hodně pokojů," řekl Sturla. ,,Noooo já z těch ložnic udělal jiné věci," řekl Henrik. ,,Aha," řekl Sturla.

Po snídani jsme šli na stadion, sledovat dámský individuál. V půlce jsme šli trénovat na běžky.

Pak si šli kluci pro zbraně a čipy. Všichni do jejich štafety dávají velkou naději. Vidím Quentina s Emilienem, tak je jdu pozdravit. ,,Ahoj," řekla jsem. ,,Čau. Emiliene, už jsem ti říkal, co s ní zamýšlejí Noráci?" zeptal se Quentin Emiliena. ,,Ne." ,,Chovu z ní udělat biatlonistku." ,,Jo a ke to hrůza," řekla jsem. ,,Má už i malorážku," řekl Quentin. ,,Jo dal mi ji Henrik," řekla jsem. ,,Jako dárek k narozkám? Trochu velký," řekl Emilien. ,,Ne jen tak a hodně štěstí. Už musím za bráchou čau," řekla jsem. ,,Ahoj," řekli a já šla najít Švédy.

,,Ahoj brácho," řekla jsem. ,,Na tohle oslovení od tebe si asi budu muset zvyknout, co?" ,,Jo. Nikdy jsem nikoho nemohla oslovit Brácho," řekla jsem. ,,Já už musím," řekl. ,,Budu ti fandit. Teda až po Norech..." řekla jsem. ,,Díky. Čau," řekl a šel na start.

,,Hančoooooo jde se fandít," řekla Ingrid, když mi skákala na záda. Já spadla. ,,Ingrid co to zas děláš?" zeptala se Tiril. Šly jsme na jedno místo, kde stali češi.

Na prvním úseku jel Johannes a celou svou část si držel zlato. Musel jen jednou dobíjet na stojce. Pak předal svému bratrovi. Ten dobíjel na ležce jednou a na stojce dvakrát, takže se propadli na třetí místo, na kterém Tarjei předal štafetu Sturlovi. Ten se s bezchybnou střelbou dostal na stříbrnou pozici a před finishmanovi Henrikovi. Ten střílel čistě a také rychle běžel. V cíli měl souboj se Sebastianem o první místo. Švédové a Norové stáli v cíli. Vypadalo to, že do cíle vjeli stejně, ale nakonec se ukázalo že dřív tam strčil nohu Henrik. Objímali se s klukama a pak byl ceremoniál. Moc se mi to líbilo.

Přes týden jsem trénovala s kluky a pak sama. No a ještě jsem chodila se všemi ven.

O víkendu se jely další závody, ve kterých se Henrik umístil vždy v TOP 5. Dvakrát bral medajli. Jedno stříbro a jeden bronz.

V Pondělí nás čekal přesun do Osla. Pojedu V autě se Sturlou, Tarjeiem a Henrikem, protože jedeme jinam než ostatní. Do paláce. Tarjei řídil a Sturla si vzal na starost pouštění muziky. S Henrikem jsem seděla vzadu a kontrolovali jsme naše věci, jestli jsou v pohodě.

Po pár hodinách jsme byli v Oslu a Henrik navigoval Tarjeie, jak dojet na boční parkoviště. Projeli jsme pár postranními uličkami a zaparkovali jsme. Vyndali jsme věci z kufru. Kluci si vzali svoje věci a moje si rozdělili. Teda svého plyšáka jsem si vzala sama. Šli jsme zadními dveřmi do paláce. Henrik nás vedl všude možné. ,,Tak tohle je můj pokoj," řekl a otevřel dveře do svého pokoje.

Kluci odložili věci na zem. ,,Přinesu ještě postele pro vás. Pomůžete mi nebo s tím mám někoho otravovat?" zeptal se Henrik. ,,Jo půjdeme," řekli kluci. ,,Taky vám pomůžu," řekla jsem a šli jsme do "komory", který byla velká jak byt 2+1. Sturla s Henrikem vzali jednu postel a já s Tarjeiem druhou. Dali jsme je doprostřed pokoje. ,,Chcete si vybrat peřiny nebo to necháte na mě?" zeptal se Henrik kluků. ,,Vyber nám je ty. Jen ne růžové prosím," řekl Tarjei ,,Souhlas," řekl Sturla. ,,Tak fajn, jdu pro ně. Vybalte seee," řekl Henrik a odešel.

,,Už jsme zpět!" řekl za pět minut a vedle něj ještě někdo stál. Ani jednomu nebylo vidět na obličej. Henrik hodil jedny peřiny Sturlovi, který je chytil. Pak vzal druhé osobě druhé peřiny a hodil je Tarjeiovi, bohužel se mi to jaksi nepovedlo a peřiny skončily na Tarjeiově hlavě. Vyprskli jsme smíchy. ,,Tak čas tu vítám," řekla ta osoba a byla to královna. Tarjei a Sturla se přestali smát. ,,Máme se uklonit nebo tak něco?" zeptal se Tarjei. ,,Ne prosím jen to ne," řekla královna. ,,Děkujeme že tu můžeme být," řekl Sturla. ,,Ale, já se to dozvěděla od Henrika až teď," řekla královna a zakroutila hlavou. ,,Tak ahoj mami," řekl Henrik a vytlačil královnu ven. ,,Mě přinesla královna peřinu?" řekl nevěřícně Tarjei a znělo to jako otázka. ,,Potkal jsem mamku na chodbě, tak jsem ji musel říct, proč do pokoje nesu tolik peřin. Řekl jsem, že jste přijeli tak vás chtěla přivítat. Původně chtěla, ať mám volné ruce," řekl Henrik. ,,Aha," řekl Tarjei. ,,Pojďte, udělám vám prohlídku," řekl Henrik. ,,Fajn," řekli jsme.

Po hooooooooodně dlouhé době další kapitola.