Biatlonový princ

6. Mistrovský kousek

Už jsem u nich v hotelu, dala jen si čaj, chvíli pokecala a je 19 hodin. ,,Musím do svého hotelu, uvidíme se se zítra na vytrvalostním závodě?" řekla jsem. ,,Jasně," řekl Tarjei Boe. ,,Fajn, tak prozatím čau," rozloučila jsem se a šla jsem do 20 minut vzdáleného hotelu. Vešla jsem k recepci a pán mi dal můj kufr a tašku a řekl, ,,Tady máte, ani jste se neukázala. Máme v pokoji někoho, kdo zde spí a jí." Šla jsem ven. Co mám asi jako dělat. Zavolám Henrikovi, dal mi na sebe telefon.

,,Ahojky," pozdravila jsem.
,,Ahoj, co se děje?" zeptal se.
,,Nic, jen mě vyhodili z hotelu."
,,A máš kde spát? Jestli ne přijedu pro tebe s Johannesem."
,,Nemám, ale nechci vám překážet."
,,Ty nikdy neprekážíš."
,,Tak dobře,"
,,Za pět minut jsme tam."
,,Prozatím čau."
,,Čau."

Ještěže je Henrik tak milý, a ostatní taky. Ježíši, měla bych pak vrátit Markétě ty legíny.

Za pět minut
Právě přijelo auto, seděl tam Johennes a Henrik. Henrik vyskočil a otevřel mi dveře. Sedla jsem si dozadu a Henrik si sedl vedle Johannese. Jeli jsme zpět pět minut. V hotelu jsem si unaveně sedla a Sturla mi přiensl čaj. Sedl si ke mě i Quentin, Johannes a Tarjei přinesl další čaj a taky si přisedl. Henrik bohužel musel něco řešit. Povídali jsme si a Tarjei musel zvednout důležitý telefon. ,,Víte co Tarjei nedávno udělal na lyžích?" řekl Johannes. ,,Jak to asi máme vědět?" zeptali jsem se. ,,On udělal salto. Vypadal neohrabaně jako střelený lachtan," řekl a my se smáli. Potom Tarjei přišel. ,,Snad si jim nevyprávěl o mém mistrovském výkonu na běžkách?" zeptal se vyčítavě Tarjei svého mladšího bratra. ,,Možná jsem jim něco řekl...." řekl mu Johannes. Tarjei se na něj vyčítavě podíval a nakonec se začal smát. My všichni se začali smát. ,,Hej! Co se tu bavíte bez nás?" přišli Christiansen, Jacquelin a Samuelsson. ,,My se chceme taky zasmát," řekl Emilien J. ,,Ale tu historku o mě na lyžích ne," řekl Tarjei. ,,Proč?" zeptal se Johannes. ,,Je to trapné," řekl Tarjei. ,,Ale legrační. No já jim to řeknu. Trénovali jsme tu s bráchou a on najede na klacek a udělá salto. Naštěstí se mu nic nestane, Ale Tarjeii to salto bylo pěkně neohrabané, vypadal si jako střelený lachtan," řekl Johannes a všichni se smáli. ,,No, za chvíli budeš zastřelený ty!" řekl mu Tarjei. Všichni jsme se smáli. Teď už i Tarjei. ,,Měli byste jít spát, zítra jedete vytrvalostní závod," řekla jsem a sama jsem vstala. Sturla a Tarjei mě odvedli do jejich pokoje a sedla jsem si na jednu postel. Oni se osprchovali a šli si lehnout. Večer jsme zase kecali, až přišli Francouzi z vedlejšího pokoje, aby se zasmáli s námi. Asi po hodině odešli a my konečně mohli spát.

Ráno jsem se vzbudila v 8 a všichni z pokoje už byli vzhůru. Asi se báli, aby zase nedostali vodou (nebo něčím horším) po jejich kebuli. Šli jsme se nasnídat. Většina lidí už se sbírala. Zase jsme si sedli k našemu úžasnému velkému stolu. Potom už bylo půl deváté a Norové museli jít. Francouzi měli ještě čas, tak jsem si povídala s nima. ,,Pojedeš do Oberhofu?" zeptal se Emilien J. ,,Je to daleko, A ani nevím jak bych se tam dostala a kde bych spala, všehcny hotely už jsou beztak zabraný," řekla jsem. ,,Mohla bys jet s námi, nebo s Nory," řekl Fabien. ,,Měla bych asi vrátit Markétě ty legíny, půjdu je dát klukům, z jejích reprezentace, oni jí je určitě dají, a nemáte pro Markétu neco, co bych ji za to dala?" řekla jsem. ,,Jo, v mražáku je zmrzka. Johannes ji propašoval," řekl Laegreid. ,,Díky," řekla jsem a šla jsem do mrazáku pro zmrzku. V kuchyni jsem ještě našla Skittles. Vzala jsem je a šla jsem do pokoje české reprezentace. Zaklepala jsem na dveře. ,,Dále, je otevřeno," ozvalo se a já vešla. Byl tam jen Mikuláš Karlík, který se díval na film a místo snídaně se ládoval popcornem. ,,Mohl bys tohle vrátit Markétě a tohle ji dát za to, že mi je půjčila, prosím," řekla jsem. ,,Klidně, hned tam půjdu, stejně jsem to měl v plánu," řekl A vstal. Vyšla jsem ven a on zamkl pokoj. Šli jsme do jídelny a já si sedla na chvíli k Francouzům. Do tréninku jim zbývalo půl hodiny.

Při psaní téhle kapitoly jsem si pěkně pobrečela 😭. Potom jsem se přežrala těstovinami (Jsem hold bezedný kontejner a to ani nesportuju, jen trochu tančím (každý den hodinu)) no teď je to všechno ze mě pryč, ale pořád mi není nejlíp. Už se těším na příští zimu. Budu se snažit přesvědčit rodiče, ať můžu zkusit běžky. Chci si splnit svůj sen ❤😭. NIKDO MI V NĚM NEZABRÁNÍ!! Jestli se divíte, že se musím ptát rodičů, tak je to proto, že mi 13 teprve bude. Oni mě ma lyže ani na běžky pustit nechcou, po té příhodě, jak jsem se skoro zabila ma lyžích. Nechcete udělat příběh s mými příhodami? Pište do komentářů.

Tak jsem se vám tu vypsala a je mi líp.