Biatlonový princ

13. Proč já?

,,Tarjeii, vždyť se na tom zabiju!" řekla jsem mu, když jsem si na ty dva klacky stoupla. ,,Neboj, zítra to bude ještě horší," řekl a usmál se. ,,Děkuji za povzbuzení," řekla jsem. Jeli jsme k jedné trase. Vstoupili jsme do stopy a Trajeii mi všechno ukazoval. ,,Vždyť jste přirozený talent slečno Samuelssonová," řekl. ,,Pane Bø, děkuji za pochvalu, ale už musíme jet dál," řekla jsem. Tarjeii vybral naštěstí trasu bez sjezdu. Na stadionu na něj čekala Gita. ,,Ahoj!" zakřičel na ni. ,,Ahoj," řekla a běžela za ním. Políbili se. ,,Gito, Tohle je Hana Nováková a Hani toho je Gita," řekl. ,,Těší mě," řekly jsem obě naráz. Pak jsme si tam povídali i s Johannesovou manželkou Heddou. Když klukům skončil trénink všichni šli domů, nebo do hotelu. My s Henrikem jsme šli do paláce. Tam jsme spolu hráli hry. Pak jsem šla spát, ať jsme vyspaní na zítřek.

Ráno jsme se nasnídali a Henrik skočil pro lyže. ,,Tak si to užijte," řekl král. ,,Jasně tati," řekl Henrik a šli jsme. ,,Ahojky," pozdravili jsme Sturlu a Johannese. Tarjei a Johannes č. 2 chcou dneska trénovat. Johannes č.1 se taky nakonec rozhodl pro trénink. Sturla a Henrik mi ukázali, jak mám jezdit. Snažila jsem se a oni mě chytali. Padala jsme skoro Non-stop. ,,Neboj to půjde," řekl Sturla. ,,Jo za chvíli budeš jezdit jak Johannes," řekl Henrik a usmál se. Jela jsem dal a už mi to celkem šlo. ,,Vždyť jsi přirozený talent!" řekl Henrik. ,,Jo," řekl Sturla. ,,No to asi ne," řekla jsem. ,,Teď je na řadě sjezd," řekl Sturla. ,,Ne já se bojím!!!!" řekla jsem. ,,Neboj, budu že dole chytat," řekl Henrik a sjel dolů. Rozhodla jsem se, že to prostě sjedu! Tak jsem jela a nakonec jsem ani nepotřebovala chytit! Sturla sjel za mnou a jeli jsme směr stadion. Všude byly krásné jehličnaté lesy a obloha byla modrá. Dojeli jsme na stadion a byli jsme u střelnice. Modlila jsem se ke všem možným bohům, na které jsem si vzpomněla, aby mě už nechali být a nic po mně nechtěli. Moje přání bohužel nebylo vyslyšeno. ,,Tak a teď si zastřílíš!" řekl Henrik nadšeně a já se zděsila. ,,Ne!" Řekla jsem. ,,Proč?" zeptal se Sturla. ,,No já přece nemůžu střílet!" řekla jsem. ,,Ale můžeš," řekl Henrik a podal mi svou malorážku. Kolem šel zrovna jejich trenér. ,,Dobrý den," řekla jsem, když přišel kolem nás. ,,Dobrý užijte si to," řekl a odešel. Henrik mi ukázal, jak se mám postavit a jak se střílí. Udělala jsem všechno podle jeho "návodu" a začala jsem střílet. ,,Máš jednu chybu," informoval mě Sturla. ,,Cože?" zeptala jsem se. ,,Teď zkus ležku," řekl a já to zkusila. ,,Počkat. Ty jsi talent," řekl Henrik. Podívala jsem se, kolik jsem trefila. Všechno?! ,,To je pokažený!" Řekla jsem a ukázala jsem na terče. ,,Spíš ta malorážka," prošel kolem Johannes Bø. ,,A proč?" zeptala jsem se. ,,Henrik nikdy nemine. Nebo jsem ho ještě neviděl minout," řekl. ,,Minul jsem už hodněkrát," řekl Henrik a pomohl mi vstát. Dala jsem mu jeho vlasteneckou malorážku a šli jsme na čaj. Sturla povídal o tom, že bych měla začít trénovat. ,,Jo to bys měla, zařídím to," řekl Henrik. ,,Vždyť neumím běžkovat!" řekla jsem. ,,To je úplně lehké, neboj naučíš se to a jednoho dne budeš nejlepší, budeš jezdit za Norsko," řekl nadšeně Tarjei. ,,Ale já nejsem Norka," řekla jsem. ,,Neva," řekl Sturla. ,,Hele, přece bys nechtěla trénovat jinde než já," řekl Henrik. ,,No to bych nechtěla," řekla jsem a políbila jsem ho. ,,Vážně se k sobě hodíte," řekl Johannes. ,,Dáme si fotku?" zeptala jsem se. Oni přikývli. Johannes, Johannes Dale, Tarjei, Sturla a Henrik si ke mně popsedli a Vetle nás vyfotil. Zazvonil mi mobil. ,,Tohle musím vzít," řekla jsem. Volal mi Sebastian.

,,Ahoj Hani."
,,Ahoj co potřebuješ?"
,,Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys pozítří nemohla být v Česku."
,,Proč?"
,,Rodiče by chtěli, ať máš příjemní Samuelssonová."
,,Fajn, budu muset klukům říct, ať mi ten jejich tréninkový plán přeplánují."
,,Jaký plán?"
,,Ale chcou že mě udělat Mořskou biatlonovou jedničku a menechají si to vymluvit."
,,A ty chceš?"
,,Ani nevím. No pozítří budu v česku. Kde přesně?"
,,Tam jak jsi žial. Kde to přesně je?"
,,V Rožnově pod Radhoštěm. Zlínský kraj."
,,Fajn. Alespoň se seznámíš s mým teda našimi rodiči."
,,Jo fajn tak čau."
,Ahoj a jak je v Norsku."
,,Dobře a opravdu ahoj, Johannes mi chce přednést můj plán."
,,Jasně čus."

,,Co se děje?" zeptal se Henrik. ,,Nic jen Sebastian, že půjdeme zařizovat papíry. Mohla bych se nějak na pozítří dostat do Česka?" zeptala jsem se. ,,Jasně pojedu s tebou, dám si volno i když trenéři budou proti, když mám pak nastoupit," řekl Henrik. ,,Ok," řekla jsem. ,,Všechno zařídím," řekl. ,,Díky," řekla jsem. ,,Už máme ten plán tady máš," řekl Johannes a podal mi cár papíru.

Budeš trénovat s náma :-)

Zasmála jsme se. ,,Tak pojď," řekl Sturla a šli jsme. Jejich trenér, který byl teď volný mě naučil běžkovat.sice to nebylo nejlepší, ale říkal že je to lepší. Po vánocích se jede v Oslu, takže budeme řešit zbrojní průkaz. Sponzory prý řešit nemusím. To jsem zvědavá, co Henrik kvůli mé malorážce vymyslel. S Henrikem jsme šli do paláce a sbalila jsme se, zítra poletíme do Česka! Strašně se těším. V Rožnově jsem prožila všechno. Třeba ho po něm stihnul provést! Třeba i Sebastiana. Kdo ví. ,,Kde budeme spát?" zeptala jsem se. ,,Nevím. Asi zařídím nějaký hotel," řekl Henrik. ,,Zeptám se Mari," řekla jsem. ,,Mojí pěstounky nebo svojí kámošky Karolíny," řekla jsem. ,,Tak jo," řekl a já šla napsat Marii.

HaniNovák: Nemohla bych u vás zítra a pozítří a možná i popozítří přespat? Jestli ne, tak nevadí 😊
Mari: Jasně že můžeš.
HaniNovák: A nevadí když by tam přespal i jeden kamarád? Spíš můj kluk...
Mari: Jasně že ne. U nás máš dveře vždy otevřené 😉
HaniNovák: Vážně ti moc děkuji. Určitě ti to vynahradím 🥰
Mari: Nemusíš, jen by ses nám mohla občas ozvat
HaniNovák: Jasně 😄
Mari: A kde jsi?
HaniNovák: V Oslu s kámoši.
Mari: Vážně sis našla kamarády? To je skvělé.
HaniNovak: Jo potkala jsem je na biatlonu. Ukážu ti je když tak na fotce.
Mari: Super. Tak se na tebe těším! Ahoj
HaniNovák: Já na vás taky. Čau

Ráno jsme se vzbudili ve čtyři ráno a šli jsme se připravit na let. Letadlo nam letí za hodinu. Vzala jsem si teplé legíny, svetr a šla jsem se najíst. Henrik uz tam taky byl a jedl. Snídani jsme snědli celkem rychle a šli jsme na letiště. Venku nikdo nebyl, takzebod bylo v pohodě. Henrik mi prozradil, že ho tam nikdo nepozná, protože nidko neví jak princ Henrik vypadá a že si rukou v letadle zakryvá obličej kdyby náhodou tam letel někdo z paláce. Je to opravdu zajímavé. Vešli jsme do letištní haly. A když přiletělo letadlo, tak jsme nasedli a vyletěli.