Biatlonový princ

22. Autogram?

,,Kdysi jsem chtěl být zpěvákem," řekl král. ,,Počkat. Náš král chtěl být zpěvákem? To jsem netušil," řekl Tarjei. ,,A korunní princ jezdí s flintou že?" řekl Henrik. ,,Jo to taky," řekl Tarjei. ,,No tak já už musím. Henriku, když jsi tu, zítra je schůze vlády, vím ze to nemusíš, ale mohl bys přijít. Jo a ještě v sobotu po závodech budete mít autogramiádu, takže to řekněte ostatním. Klidně že vám to řekl trenér. Naschle," řekl král. ,,Na shledanou," řekla jsem společně s Tarjeiem a Sturlou. ,,Ahoj tati," řekl Henrik.

Další den ráno jsme šli na stadion, kde jsme trénovali. Já si připadala jako šnek. No i když Tiril se kvůli mě flákala.

,,Jo a v sobotu po závodech bude autogramiáda," řekl Tarjei, když jsme byli v hotelu. ,,To bude skvělé. Zase budu několik hodil sedět a ruka bude kmitat," řekl Johannes. Pak jsme šli do pálace.

,,Do prkýnka dubovýho," řekl Henrik. ,,Co je?" zeptala jsem se. ,,Já nemám žádný podpis. Přece se nemůžu podepsat svým podpisem Henrik Erik I. Charelsen Norský!" ,,To ne. Tak se podepisuj stejně, jen vynech to Erik I. Norský," řekl Sturla. ,,Jo ale až to popletl tak to bude blbý." ,,Tak to rychle přeškrkáš," řekl Tarjei. ,,Stejně po mně nikdo žádný podpis chtít." ,,To bych si nemyslel," řekl Sturla.

Další den jsme trénovali, ale Henrik musel na schůzi vlády. Všem jsme nakecali, že ho jeho taťka poslal pro něco.

Henrik přišel po obědě a my mu řekli tu průpovídku, ať ví, co má povídat. ,,Seděl jsem tam vedle ministra školství a ministra dopravy a něco řešili. Já tak trochu nevnímal a pak se mě táta zeptal: ,Henriku, jaký máš na to názor ty?' ,Mohli byste to ještě zopakovat?' zeptal jsem se. Tak to zopakovali, já jim odpověděl a pak už jsem dával pozor. No a pak jsem se potkal s premiérem na a on se mne ptal, proč jsme furt duchem jinde, takže jsme mu na to řekl, že přemítám nad strategií závodu a nevypadal, že by mi věřil," řekl nám Henrik svůj dnešní trapas před ministry.

Je sobota den závodů. Přes týden jsem to přežila bez újmy na zdraví. I když občas jsem se cítila na to, aby někdo zavolal do Bohnic. Dneska se jedou sprinty a já pomáhám Norskému trenérovi na střelnici a sleduju, kam padají rány holek. U vedlejšího dalekohledu Švédů vypomáhá Sebastian. Teď totiž jedou ženy. Když zrovna nikdo z našich týmu nestřílí, tak si povídáme. Po závodě mají holky autogramiádu a kluci se rozehřívají, mají nástřel. Já jsem si vzala svoje běžky a trochu jsem se projela, jen pro srandu králíkům. Najednou najedu do tribuny. Už nikdy nejezdím po stadionu. Je tam pár fanoušků, co tu jsou kvůli mužskému závodu a čekají. ,,Jste v pořádku slečno nebo paní?" zeptal se jeden pán. ,,Jo," řekla jsem a sundala jsem si běžky. ,,To je dobře. Co jste tu tak jela" ,,No já se chtěla jen projet a nestihla jsem zabrzdit," řekla jsem. ,,Haniiiiii?!" někdo mě hledal. Podle hlasu a přízvuku jsem poznala Quentina. ,,Ségra?" dobře, hledal mě ještě brácha. ,,Co je?!" zakřičela jsem an ně a snažila se vyprostit ze spárů tribuny. ,,Jo jen Noráci se po tebe shánějí, ale trenéři je nechtějí pustit, tak že jsme se nabídli, že tě najdeme!!!!" zakřičel na mě Quentin, že to museli slyšet i tučňáci na Antarktidě. ,,Fajn. Jdu za nimi," zakřičela jsem na něj zpět a konečně jsem vymotala poslední část mého těla. Běžky jsem si pro jistotu sundala a.sla jsem za Nory. ,,Co je?" zeptala jsem se. ,,Jen jsme tě nemohli najít," řekl Tarjei. ,,Jo já nabourala do tribuny," řekla jsem. ,,Není ti nic?" staral se Henrik. ,,Ne," řekla jsem. ,,Už musíme na start," řekl Dale, tak šli. Já šla k jednomu kopečku.

,,Čau Hanko!" zakřičela na mě Markéta a zamávala mi. ,,Ahoj," řekla jsem. ,,Můžu tu fandit s tebou? Prosííím," řekla. ,,Fajn," řekla jsem. ,,Komu fandíš?" ,,No Henrikov-" ,,To je jasné." ,,No a Sturlovi, Johannesovi, Tarjeiovi, Quentinovi a Emilienovi. Jo a ještě bráchovi." ,,Ty vole to je lidí." Pokrčila jsem rameny. Právě kolem nás prošvištěl Tarjei. ,,Do tohoo!" zakřičely jsme obe naráz. ,,Můj vzor," řekla Markéta a pokrčila rameny. ,,Aha." Takhle to probíhalo, když jel někdo, komu alespoň jedna z nás fandila.

Pak jsme šly na stadion a šly jsme se mrknout kdo je první. První místo okupoval Henrik, druhý Emilien a třetí Tarjei. Henrik na mě zamával a ukázal, ať jdu za ním. Tak jsem se za ním rozběhla. ,,,GRATULUJIIII," skočila jsem mu kolem krku. Políbil mě. ,,Díky. Teď jdu na ceremoniá," řekl. ,,Aha." Tak šel a já se šla podívat. Dali mu na krk medajli a pak hrala Norská hymna.

Ja, vi elsker dette landet,
som det stiger frem,
furet, værbitt over vannet,
med de tusen hjem.
Elsker, elsker det og tenker
på vår far og mor
og den saganatt som senker
drømmer på vår jord.
og den saganatt som senker
senker drømmer på vår jord.

Zpíval s Tarjeiem, ktery skončil třetí. Za chvili se k nim přidal i zbytek tymu, vedle ktereho jsem stála. Zpívala bych, kdybych ji uměla. Po ceremoniálu za mnou Henrik přišel.

,,Pojď se mnou." ,,A k čemu tam budu?" ,,Morální podpora." ,,Tak fajn." První si ho zastavila Norská televize.

,,Dobrý den pane Henriku."
,,Dobrý den."
,,Jak se vám dnes jelo?"
,,Skvěle! Je tu úžasná atmosféra a nevím, proč jsem se tu nechtěl dostat dřív. Je to tu boží."
,,Byl jste překvapen z dnešního triumfu?"
,,Jo, ale nedokázal bych to bez Hanči, Sturly, Tarjeie, Johannese, Daleho a hlavně mých skvělých rodičů."
,,Vy jste nebyl v IBU cupu?"
,,No nebyl. První jsem tu byl jako pomocný trenér a sám jsem hodně trénoval, ale spíš pro mé potěšení a pak mě trenér nasadil do té štafety a pak se mě rozhodl dát rovnou do SP. Vedení Norského biatlonu s tím souhlasilo, takže jsem tu."
,,A smím-li se zeptat, kdo vás sponzoruje? Na vaši pušce to není vidět."
,,No částečně jsem se sponzoroval sám, částečně moje rodina ale většinu sponzoroval Norská královská rodina."
,,Vážně? Ona sponzoruje sportovce?"
,,Eh asi jo."
,,Tak na shledanou. Děkuji vám za rozhovor."
,,Nemáš zač."

,,Ty jo tys válel," řekla jsem. ,,Ani ne. Musím si natrénovat rozhovory." Pak za námi přišla Česká televize.

,,Dobrý den. Poskytl byste nám rozhovor?" zeptal se mladý reportér nesměle. Nemohlo mu být o moc víc než Henrikovi.
,,Samozřejmě. Žádný problém."
,,Děkuji. Tenhle rozhovor bude hlavně pro naše mladší diváky, co by chtěli začať s biatlonem." Řekl do kamery.
,,Kdy jste začal s biatlonem?"
,,No běžkovat jsem začal v podstatě hned, když jsem se naučil chodit. A střílet v sedmi. Moc mě to bavilo, ale nikdy jsem netušil že tu budu."
,,A jak jste se tu vlastně dostal?"
,,Chtěl jsem jen pomoct trenérovi. No a on mě dal do té štafety a pak se domluvil s vedením, že budu jezdit."
,,A co byste řekl dětem, které by to chtěla zkusit a chtěla by být na stejném místě jako vy?"
,,Za prvé nikdy, nikdy se nevzdávejte i když ti vypadá beznadějně a za druhé jděte si za tím, c nechcete a povede se vám to."
,,Děkuji vam ještě jednou za rozhovor."
,,Nemáte vůbec zač."
,,Na shledanou!"
,,Na shledanou."
,,Naschle," řekla jsem.

Pak měl ještě rozhovor pro TV IBU, Francouzskou televizi, Švédskou a také pro nějaký sportovní web. Pak jsme šli do místnosti, kde se povětšinou konaly konference, ale pro tentokrát zde proběhne autogramiáda. Henrika jakožto vítěze posadili doprostřed a vedle něj Tarjeie a Sturlu. Já si sedla o kousek dál. Hodně lidí, hlavně děti si chodilo pro autogramy. Všichni chtěli od Johannese a od Sturly. No a nakonec taky od ostatních. Henrik rozdával podpisy jak divý a asi se divil, kde se sebralo tolik lidí, co chcou jeho podpis.

Henrik E

Začal psát. ,,Henriku dávej pozor!" řekla jsem. ,,Jejda. Promiň přepsal jsem se," řekl Henrik holčičce, která stála před stolem. Přepsal E na C. ,,Moc bych chtěla zkusit biatlon," řekla. ,,A proč nemůžeš?" ,,Naše rodina na to nemá peníze." ,,To je mi líto," řekl Henrik a pohladil ji po vlasech. Holčička přiběhla k Dalemu a začala pištět. Právě byla přestávka. ,,S tím se musí něco dělat," řekl Henrik a vytáhnul si papír a neco tam rychle napsal. ,,Umírám hladem," řekl Sturla. ,,Neboj mamka nám zabalila sendviče," řekl Henrik a z batohu vytáhnul asi čtyři krabičky plné sendvičů. ,,Na vemte si všichni," řekl Henrik a všichni včetně mě si vzali sendvič, který dělala královna. ,,Mňám co dělá tvoje mamka?" zeptal se Vetle. Jejda. ,,No ona charitu," řekl Henrik. ,,Aha," řekl Vetle a zakousl se do sendviče.