Biatlonový princ

31. První závod v elitě

V květnu jsme byli v Prazena MS v ledním hokeji, kam nás pozval Richard a teď jsme v Oestersundu a dneska nás čeká sprint. Já jsem nervózní, stejně jako všichni ostatní. Ingrid, Tiril, Marte, Ida a náhradnice Karoline mi ukazují, co a jak.

Dostala jsem číslo 93. Holky postupně vyjíždějí. Kdyz vyjíždím, všechny už jsou v cíli. Vlastně všechny co byli v první půlce, ty co jsou dobré. Vytsratuju. Jede se mi dobře. Sníh je v pohodě a není moc velká zima. Stejně mám pocit, že se vůbec nehýbu.

Mám pocit, že asi po dvou hodinách jsem se ocitla na střelnici. Uviděla jsem z trestného kola vyjíždět číslo 90, takže zas tak pomalá jsem asi nebyla. Ulehla jsem a začala jsem stříet. Zamířit, vystřelit. Trefa!! Počkat? To fanoušci vážně dělají takové to Ejjjjj nebo nevím co? No převážně to bude tím, že jsem závodím za Norsko. No a Norsko není tak daleko. Nebo taky že jsem že švédska, kde jsem. Sestřelil všechny terče a jela jsem dal svým s něčím tempem. Tohle se opakuje dále, takže do cíle dojedu s 0 a úplně vyčerpaná. Zvednu se a jdu se obléct.
,,Selfíííčko nejjlepšíích!" do buňky přiskáče Tiril s Hannou Oeberg.  ,,Cože?" zeptala jsem se. ,,Jsi třetí. Ty to nevíš?" zeptala se Tiril. ,,Počkat? Cože?!" ,,Jo máš bronz," řekla Hanna. ,,A teď to selfíííčko," nedá pokoj Tiril, tak si sedneme k sobě a usmějeme se, Tiril nás vyfotí. ,,Ta a teď se příprav na svou první medaili. Nepočítám ty z Mistrovství Norska," řekla Tiril a odešly.

Obleču se, pořád udivená. To si že mne jen střílí, že. Když mi přijdou kluci z týmu, brácha i Emilien s Quentinem gratulovat, už to za vtip nepovažuju. Radši se štípnu. Ne, sen to není. To je nějaký divný.

Dojdu ke stutupňům, kde mi všichni gratulujou. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Kdyby mi tohle někdo řekl před dvěma roky, tak ho pošlu do blázince.

Pak jedou kluci. Henrik všechny převálcuje, Sturla skončil druhý a třetí Quentin.

Johannes chce večer slavit, ale to mu všichni, zamítneme.