Biatlonový princ

25. Bratranec

Už jsme skoro u paláce. U stráží je nějaký chlápek, celkem mladý, kterému je asi jako Sturlovi, který se s nimi hádá a drží kolo. Když jsme u rohu, tak nasedne na kolo a jede k nám. ,,Dobrý den. Potřebujete něco v paláci?" zeptal se ho Henrik. ,,Jo hledám tu tetu a strejdu." ,,Můžu vás pustit dovnitř." ,,Nechci vám dělat problémy." ,,Ne to neva. Je to v naprostém pořádku." Šli jsme k zadnímu vchodu. Henrik otevřel dveře, ten kluk se rozběhl nahoru a my šli do Henrikova pokoje.

Stihli jsme se osprchovat a převléct a někdo zaklepal. ,,Dále!" řekli jsme všichni naráz. Dovnitř vešla nějaká slečna. Asi služebná nebo komorná nebo tak něco. ,,Princi Henriku, vaši rodiče vás chtěji vidět." ,,Fajn. Můžou jít se mnou mí kamarádi?" ,,Asi." ,,Fajn. Jdeme." Tak jsme šli. Nevypadali jsme zrovna na to, že jdeme ke králi. Vešli jsme do jeho velké pracovny. ,,Dobré poledne mami a tati," pozdravil Henrik své rodiče. ,,Dobré," řekl král. ,,Snad nevadí že jsem s sebou vzal Hanku, Sturlu a Tarjeie." ,,Ne nevadí," řekla královna a krásné se usmála. ,,Víš Henriku, přišel za námi tvůj bratranec," začal král. ,,Počkat Simon? Ne ten teď odjel. Takže Bjørn?" zeptal se. Bjørn je jeho druhý bratranec, kterému je pět let. ,,Ne bratranec z mé strany," řekla Královna. ,,Jaký?" ,,Jmenuje se Richard." Do místnosti vešel ten blonďák s tím kolem. ,,Ahoj!" řekl a když si nás prohlídnul, tak se zarazil. ,,Ahoj?" řekl Henrik, ,,Jsem Henrik Charlesen." ,,Já jsem Richard Dánský." ,,Cože?" ,,No můj táta je druhý Dánský princ." ,,Víš Henriku, já pocházím z Dánské královské rodiny. No a otec mě před svatbou s tvým otcem vydědil, protože jsem si měla vzít jednoho šlechtice," řekla královna. ,,Jak ses tu Richarde dostal a ví o tom tví rodiče?" zeptal se král. ,,Jel jsem tu na kole a rodiče o tom neví. Ti by mě tu nikdy nepustili." ,,Tak jim napiš, že jsi v pořádku," řekla královna.

Šli jsme na oběd. Všichni jsme byli zticha. Henrik nic nesnědl a jen se v jídle přehraboval. ,,Richarde pojedeš domů, nebo tu zůstaneš přes noc?" zeptala se královna. ,,Já tu asi zůstanu. Jestli bych mohl." ,,Klidně. Zařídíme ti pokoj." ,,To bude asi problém," řekl Henrik, který mačkal rybu na kousky. ,,Jak to Henriku?" zeptal se král. ,,No víš tati já noooooo já některé pokoje předělal na něco jinčího a některé jsem začal malovat." ,,Ach Henriku." ,,Ale může jít ke mně. Ještě máme nějaké postele. Jedna se tam ještě určitě vleze." ,,Tak fajn Henriku. Řeknu sl-" ,,My to tam doneseme," řekl Tarjei. Pak jsme dojedli a Tarjei se Sturlou a Henrikem šli pro postel. Henrik byl úplně duchem jinde. Pak přišli kluci a šli jsme s Richardem do pokoje.

Seděli jsme tam a každý si dělal co chtěl. Po chvíli jsem si všimla, že tu není Henrik, tak jsem ho šla najít. Prošla jsem celý palác, ale vůbec nikde nebyl. Šla jsem se podívat do zahrady a našla jsem ho sedět ve sněhu pod stromem. ,,Ahoj." ,,Ahoj Hani." ,,Co tu děláš? Vždyť nastydneš." ,,Vždyť je to jedno. Jsem k ničemu, tak jak říkal Simon." ,,Simon nemá pravdu. Ukaž mu, že ji nemá. A pojď dovnitř." ,,Tak fajn." Šli jsme dovnitř.

,,Zahrajeme si?" zeptal se Sturla a ukázal na svou kytaru. ,,Fajn," řekl Henrik a vytáhnul klávesy pro Tarjeie a kytaru pro sebe, ,,A co ty Richarde, Hraješ na něco?" ,,Jo na bicí." ,,Fajn." Henrik vytáhnul bicí a pak jsme chvíli hráli.

Ráno jsme se vzbudili v 7, protože v devět kluci jedou štafetu. Richard jel s námi na stadion.

,,Ahoj!" řekl Emilien, když jsme přišli na stadion okolo jejich lyží. ,,Kdo je to?" ,,To je můj bratranec Richard," řekl Henrik. ,,Těší mě," řekl Richard. ,,Mě taky," řekl Johannes a objal ho. Kluci se připravovali na štafetu a já se projela s Richardem na běžkách. Musela jsem ho to naučit, je prý na hokej. Tento rok prý možná pojede na mistrovství světa! A teď hi nekdy čeká evropská liga nebo tak něco. Takže při běžkování jsme pořádně pokecali. Navíc se teď prý tímhle ulívá z tréninků.

Postavili jsme se na VIP tribunu, kde nás protlačil Johannes. Fandili jsme všem, hlavně Henrikovi, ale když je to ta štafeta. Kluci skončili první, takže jsme se podívali na ceremoniál. Francouzi skončili druzí, takže šli všichni na konferenci a já zůstala s Richardem. Teda přišly k nám Ingrid s Tiril. Richard pak musel. Ingrid se na něj podívala takovým jak to říct... jo! Zamilovaným pohledem.

,,Ingrid se nám zamilovalaaaaaaaaaaaa," řekla Tiril. ,,Houbeles Tirilko! Je jen milej." ,,Jo jooooooo," řekla Tiril a udělala pohled, jak se na něj dívala Ingrid. Vypadala vážně legračně. ,,Tak se mi trochu líbí." ,,Ha hlavně že jsi to přiznala. Pak už přišli kluci a šli jsme k nim do hotelu.