Biatlonový princ

16. Östersund

Trochu jsme si s nimi popovídali a pak už jsme šli k mým pěstounům domů. Zítra letíme zpět do Norska. Zavolali jsme Sturlovi, Johannesům a Tarjeiovi. Já pak ještě zavolala Quentinovi a šla jsem spát.

Ráno jsme se vzbudili brzo a hned jsme jeli na Ostravské letiště. Dali jsme odbavit kufry a šli jsme na letadlo. ,,Proč si pořád zakrývat obličej rukou, když nidko neví jak vypadáš?" zeptala jsem se. ,,Co kdyby se tu čirou náhodou objevil někdo z paláce? O to vážně nemám zájem," řekl. ,,Aha promiň," řekla jsem. ,,Nemusíš se mi omlouvat," řekl a objal mě. Pak mě políbil a šli jsme na letadlo. Seděli jsme vedle sebe a vedle nás seděla nějaký Nor a mluvil s Henrikem přes mě. ,,Můžete mi říct, o čem se tu bavíte? Prosím," řekla jsem. ,,Ale, ptá se mě jestli nejsem ten z té štafety," řekl. ,,Aha," řekla jsem. Pak se ho vyptával na různé otázky a já z té nudy usnula.

---

,,Hani, Vstávej jsme v Oslu!" Henrik se mnou zatřásla a já ihned otevřela oči. ,,Jo už vstávám," řekla jsem a vystoupili jsme z letadla. Šli jsme směr palác. Henrik za sebou táhl běžky a kufr a já vzala batoh. V paláci nás král s královnou pozdravili a někam šli. Šla jsem do svého pokoje a pak jsem šla za Henrikem. ,,Jdeme ještě na stadion?" zeptal se. ,,Jo," řekla jsem a šli jsme.

---

Další dny jsme trénovali. Já s opravdu snažila a všichni mě chválili. Sturla říkal, že budu konkurovat Tiril a Marte, což jsem mu hned vymluvila. Henrik mi zařídil malorážku, prý je to dárek od něj. Lepší než nějaké šperky. Podle mě je to hodně velký dárek.

---

Je pondělí a jedu s těmi paky do Östersundu. Pojedeme autem a vážně mě zajímá, s kým pojedu.

Šla jsem před auto se svým kufrem a už tam byl Henrik a Tarjei. To znamenalo, že i Sturla a Johannes pojedou s námi. Za chvíli přiběhli.sedla jsem si dozadu mezi Sturlu a Henrika. Tarjei se s Johannesem o řízení střídal. Ten kdo zrovna neřídil si hrál na DJ. Henrik vypadal nervózně a celou cestu se díval z okna. Objímala jsem ho a po pár hodinách jsme byli v Östersundu. Vystoupili jsme z auta a podívali se po okolí. Neměla jsem slov. Taková nádhera. Kluci už na to byli asi zvyklí, tak jsme šli do hotelu. Byli tam už všichni Norové. Na hotelu budeme s Čechy! No tak to bude úžasné. Šli jsme se podívat na rozpis pokojů.

1. Michal Krčmář a Mikuláš Karlík
2. Tomáš Krupčík a Jakub Štvrtecký
3. Jessica Jislová a Lucie Charvátová
4. Markéta Davidová a Eva Puskarčíková
5. Johannes Thingnes Bø a Vetle Sjåstad Christiansen
6. Tarjei Bø a Johannes Dale
7. Sturla Holm Laegreid a Henrik Charlesen
8. Karoline Offigstad Knotten a Ida Lien
9. Marte Olsbu Roiseland a Tiril Eckhoff
10. Ingrid Landermark Tandrevold a Hana Samuelsson

Fajn. Budu s Ingrid. To bude super. Šla jsem na pokoj 10. Všichni ostatní šli na ten svůj. Vešla jsem do pokoje a Ingrid už si zabrala postel. ,,Vypadá to, že budeme dva týdny spolubydlící," řekla jsem. ,,Asi i déle, moc se to ti nemění. Většinou jsem sama," řekla. ,,Aha," řekla jsem. ,,A nebyla jsi náhodou Nováková? Ty už nejsi s Henrikem?" položila mi spoustu otázek. ,,Jo s Henrikem jsem a Sebastian je můj brácha," řekla jsem. ,,Aha tak proč jsi byla Nováková?" zeptala se. ,,No já jsem byla nalezenec, ale testy potvrdily, že jsme sourozenci," řekla jsem. ,,Aha," řekla a plácla se do hlavy. ,,Nevadí, že jsem si zabrala postel?" zeptala se. ,,Jasně že ne," řekla jsem a posadila jsem se na druhou. Do večera bylo času dost a holky šly hrát hry a kluci trénovat. Já šla samo sebou s nimi. Oni šli pak do hotelu a pak se trenér věnoval mě a mým nedostatkům. Moje střelba byla dost jak na houpačce a můj běh má prý pár much. Takže mi s tím pomohl a mohla jsem jít do hotelu.

Je pátek a pojede se vytrvalostní závod. Právě jsem vstala a musela jsem vzbudit Ingrid, která měla ještě půlnoc. ,,Co mě budíš?" zeptala se Ingrid. ,,Za dvě hodiny vyjíždíš," řekla jsem. ,,Ježíš no jo," řekla a šla se převléct a já taky. Pak jsme šli spolu na snídani, kde byli i češi. Sedla jsem si s Ingrid k Marte a Tiril, která mě hned objímala. ,,Ahoj," pozdravil mě Mikuláš Karlík, který právě šel okolo. ,,Jé ahoj," řekla jsem. Usmál se a šel. ,,Ahoj druhá Tiril," řekl Johannes, který si sedl k našemu holčičímu stolu. ,,Hele tady je ryze babský stůl," řekla Marte. ,,Pardooooon," řekl a odešel. ,,On ti vážně říká druhá Tiril?" zeptala se Ingrid. ,,Jo, to jste neslyšely další přezdívky," řekla jsem. ,,Ahoj Hani," řekl za mnou Henrik a objal mě. ,,Ahoj," řekla jsem a políbili jsme se. ,,Jste tak sladcí," řekla Eva Puskarčíková. Češi naštěstí nevěděli, jaké se mnou mají ti blázni plány. ,,Jdem na stadion?" zeptal se Sturla. ,,Jo," řekla jsem a šla jsem s Tarjeiem, Johannesem, J. Dalem, Vetlem, Sturlou a Henrikem na stadion. Holky ještě zůstaly na hotelu, protože mají ještě čas. Kluci trénovali před závodem a já jsem trénovala normálně. Moje malorážka se srdíčkama se mnou většinou spolupracovala a moje nové běžky byly taky fajn. Za chvíli začne závod a já budu fandit s Tiril, Marte a Ingrid u kopce. Prý tam všichni potřebují povzbudit nejvíc. Fandili jsme všem Norům, já i Sebastianovi. Když dojeli všichni naši, běžely jsme k cíli. Vrhla jsem se Henrikovi, který právě dojel kolem krku. Políbil mě. ,,Kolikátý jsi?" zeptala jsem se. ,,Sám nevím," řekl a zasmáli jsme se. Radši jsme opustili cíl. ,,Henriku! Jsi první," řekl Johannes a objal ho. ,,Cože?" zeptal se Henrik. ,,Jo já jsem třetí a Johannes druhý," řekl Sturla. ,,Jdu pozdravit Sebastiana a Quentina," řekla jsem a šla jsem je najít. Quentina jsem našla za chvíli. ,,Ahoj," řekla jsem a vrhla jsem se mu kolem krku. ,,Zdar biatlonistko," řekl. ,,Hele neštvi mě s tím," řekla jsem a kopla ho do nohy. ,,Auuu," řekl. ,,Já jdu najít Sebastiana," řekla jsem. Quentin přikývl a pořád seděl na zemi. Sebastiana jsem nikde nemohla najít. Vůbec nikde. Nakonec jsem do něj vrazila. ,,Prooomiň," řekla jsem. ,,Já se taky omlouvám," řekl. ,,Dneska asi všechny zmrzačím," řekla jsem. ,,No to si nemyslím," řekl a objal mě. Pak mě zvedl do vzduchu. ,,Přestaň!!!" křičela jsem, dokud mě nepustil. ,,Děkuji," řekla jsem. ,,Nemáte zač," řekl. ,,No tak já jdu," řekla jsem a odešla jsem za Nory, kde panovala veselá nálada. Pak se předávaly medajle. Samí Norové. První Henrik, druhý Johannes a třetí Sturla. Pak museli za novináři a pak jsme šli fandit holkám. No a potom jsme šli na hotel.