Biatlonový princ

24. Hokej

,,Hele, nepůjdeme na kluziště hrát hokej?" zeptal se Henrik v pondělí odpoledne po tréninku. ,,Klidně, ale kam. Budeme na to potřebovat hodně místa," řekl Dale, který si s náma povídal. ,,Zařídím to," řekl Henrik a vytáhnul mobil. ,,Fajn. V našem týmu budu já, Henrik, Hanča, Dale, Johannes a Tarjei," řekl Sturla. ,,Fajn, ale koho pozveme ještě?" zeptala jsem se. ,,Mhmmm Francouze," řekl Dale. ,,Fajn. Jdu jim to říct. Vy to domluvte s Tarjeiem a Johannesem," řekla jsem. ,,Fajn." řekl Henrik.

Běžela jsem za Quentinem. ,,Čau Hani. Co potřebuješ?" zeptal se mě. ,,No půjdeme hrát hokej a potřebujeme druhý tým, jestli byste nechtěli jít." ,,Ok. Kam?" ,,No napíšu Henrikovi." Vytáhla jsem mobil a napsala jsem Henrikovi. On mi odpověděl a já řekla Quentinovi adresu. ,,Fajn. Budeme tam a převálcujeme vás." ,,To těžko," řekla jsem a odešla jsem.

S Tarjeiem, Henrikem a Sturlou jsme se ještě trávili v paláci. Mě a Henrikovi pro brusle a hokejky. Vzali jsme je a jeli jsme na kluziště. Už tam čekali Johannesové. Nazoucali si půjčené brusle a vybírali si hokejky. Všichni jsme na sobě měli repre bundy, abychom se rozezněl od francouzů. ,,Kdo bude brankář? Já ne," zeptala jsem se. ,,Já taky ne," řekl Henrik. ,,Já už vůbec ne," řekl Sturla. ,,No já taky ne," řekl Dale. ,,Fajn. Tak my si s bráchou dáme kámen nůžky," řekl Johannes. ,,Kámen, nůžky, papír teď," řekli. Vyhrál Tarjei, takže bude nás brankář. Na tomhle kluzišti mají na půjčení i helmy, tak jsme si je pro jistotu půjčili. ,,Ještě to bude chtít nějakého nestranného rozhodčího," řekl Sturla. ,,Fajn. Zavolám Michalovi," řekl Johannes a vytáhnul mobil a volal. Přišli Farncouzi. ,,Jste připraveni na prohru?" zeptal se nás Emilien. ,,Na tu byste se měli připravit vy," řekl Dale. Všichni si vzali brusle. Přišli Quentin, Emilien, Simon, Fabien a druhý Emilien a jejich brankář bude Antonin.

,,Už jsem tu!!!" mával na nás Michal Krčmář, který nám bude dělat rozhodčího. Šli jsme na led. Emilien Claude se hned rozplácnul jak dlouhý, tak široký. Já naštěstí na bruslích umím. Michal si taky vzal brusle, ať nám může dávat puk. Za chvíli jsme začali hrát.

V první třetině to bylo přehrávání a nepovedené pokusy o gól. V druhé dál první gól Henrik a pak hned Sturla. Quentin nám dal jeden. Takže po druhé třetiny to bylo 2:1 pro nás. Pak přišla na řadu třetí třetina. Hned na začátku nám dal gól Emilien a předváděl piruetky. Dále jsme si zase přihrávali. Já stála těsně u brány soupeřů. Johannes mi přihrál a já ten kotouč střelila do brány. ,,Dala jsi gól!!!!!" křičel celý nás tým a objali me. Henrik mi dal krasný polibek. Do konce třetí třetiny zbývá už jen pět minut. Po minutě Quentin střelil gól a vyrovnal. Teď to musíme vyhrát. Sturla se zmocnil puku a jel k bráně. Přihrál mi a já ihned Přihrál a Henrikovi, který to přihrál Dalemu a ten střelil nádherný gól. Pak už byl konec a my vyhráli. Radovali jsme se, jako kdybychom byli mistři světa. Kdyby nás někdo viděl, tak by zavolal do Opavy.

V úterý jsme trénovali jak šílení a dnes je středa. ,,Hele co kdybychom si zas zahráli hokej. Tentokrát s nějakými důstojnějšími soupeři," navrhl okolo třetí po tréninku Dale. ,,Ok," řekli jsme. ,,Ale vzal bych víc lidí, ať si třeba můžeme odpočinout," navrhl Johannes. ,,Tak jo. Já, Henrik, Dale, Sturla, Johannes, brankář Tarjei, Vetle, Sebastian, Emilien, Quentin a koho byste navrhli?" zeptala jsem se. ,,Třebas Erlend," navrhl Tarjei posledního člena Norů, co je zde v Oslu. ,,Fajn a koho pozveme jako soupeře?" zeptal se Sturla. ,,Čechy a ať si udělají libovolný tým," řekl Dale. ,,Fajn já to jdu vyřídit Michalovi a vy zařiďte nás tým. Kolik potřebuji lidí? Jedenáct?" zeptal se Johannes. ,,Jo," řekli jsme a šli jsme zařídit náš tým.

Náš tým už stál u kluziště, když přišel tým Čechů. I když ne jen jich. Byl tam Michal Krčmář, Mikuláš Karlík, Adam Václavík, Tomáš Krupčík, Jakub Štvrtecký, Benedikt Doll, Roman Rees, Johannes Kuehn, Scott Gow, Christian Gow a Sean Doherty. Takže Česko-Německo-Kanada- USA tým. Náš byl zas Norsko-Švédsko-Francie. ,,Kdo bude rozhodčí?" zeptal se Scott. ,,Nějaký návrh?" zeptal se Henrik. ,,Hofer!" ,,Ten neumí pravidla." ,,Sepalla?" ,,Ok. Zavolám mu." Tarjei zavolal Finovi, který za chvíli přiběhl. Pak už jsme hráli.

V první třetině jsme jim dali 7 gólů, ve druhé 4 a v poslední 6. Oni nam dali celkem 2.

Je sobota a pojede se sprint. Norové vyjíždějí hned na začátku a všichni zastřílejí čistě. Jen Henrik vyjíždí až 89, takže mu pak fandím na konci. Stojím u střelnice. Práv vyjíždí. Drží se na předních příčkách. Na střelnici si lehne a začne střílet. Nesestrelí ani jeden terč! Co to? Všichni Norové se diví. Střelba je jeho silná stránce. Objede pět koleček a ns dalším okruhu do toho pořádně šlápne. Je předposlední. Na další střelbě také nesestřelili ani jeden terč! Co se proboha živýho děje?!

Do cíle dojel vyčerpaný a svalil se na zem. Ani po pěti minutách nevstal. Běžela jsem do cílového prostoru, i když se to v podstatě nesmí. Vrhla jsem se k Henrikovi. ,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se. ,,Jo jen si potřebuju odpočinout." ,,Pojď, ať se můžeš někam posadit." ,,Fajn." Pomohla jsem mu vstát a šli jsme do Norské buňky. Sedla jsem si vedle něj. Mlčela jsem. Vím, že je to pro něj v tuto chvíli lepší. Všichni se ho na to totiž budou ptát. ,,Vím, že by ses chtěla zeptat, jak se to stalo." ,,Ne." ,,Já vím že jo. Simon mě včera rozhodil a no nějak to na mne dneska dopadlo." Objala jsem ho. Bylo Ještě před obědem, takže po ceremoniálu jsme šli s Tarjeiem a Sturlou do paláce. Radši jsme se prošli.