Biatlonový princ

18. Díky

Šli jsme na tu večeři. Všichni se na mě dívali. Hanča a Sturla mě drželi každý za jednu ruku. Cítil jsem se jako vyděšený prvnáček, který se ztratil ve škole. Až na to, že já jsem dospělý a asi jsem se ztratil ve svém životě. Sturla zabral stůl na kraji jídelny a já si tam s Hančou sedl. Když jsem to Sturlovi řekl, že jsem princ mám k němu blíž. Od začátku mám k němu nejblíž. Když jsem s nima začal trénovat, hned mě objal a všechno mi ukázal. Je to můj i Hančin nej kamarád. ,,Jak ti je?" zeptal se mě Dale, který si k nám přisednul. ,,Jo je mi dobře," řekl jsem asi ne moc přesvědčivě. ,,Vážně? Moc tak nezníš," řekl. ,,Jo já jen no nic," řekl jsem. Jak mám mluvit před televizí, když nezvládnu mluvit před kamarádem? Na tiskovce byly jasné otázky, ale tam budou úplně náhodné. ,,Jen jeho teta měla auto nehodu a on nevěděl co s ní je," řekl Sturla. Děkuji řekl jsem neslyšitelně. Nemáš zač řekl mi na tom ,,A je v pořádku?" zeptal se. ,,Jo má jen zlomenou nohu," řekl jsem. ,,To je mi líto," řekl. Hanča začala mluvit o pečení. I když jsem většině věci nerozuměl, byl jsem ji vděčný, že jsem nemusel lhát. Všichni večeři snědli hned, ale já jsem teprve začal. ,,Ty nemáš hlad?" zeptal se mě Johannes. ,,Jo já jsem zvyklý jíst pomalu," řekl jsem. ,,Ahaaa," řekl.

Dojedl jsem a šel jsem se Sturlou a Hančou do pokoje. Sturla si sedl na svou postel a já si sedl na svou. Hanča zavřela dveře a sedla si vedle mě. ,,Měl bys ke mě někdy přijít na návštěvu," řekl jsem. ,,Jako do paláce?" zeptal se s otevřenou pusou. ,,Jo," řekl jsem. Hanči klesla hlava na mé rameno a skoro spala. ,,Vážně? Tak až budem v Oslíčku tak rád přijdu," řekl. ,,Jestli chceš můžeš tam i spát. Stejně bys byl na pokoji sám nebo s Johannesem a Vetlem.," řekl jsem. ,,Vážně? To beru. Nemám zájem být s Vetlem na pokoji. Chrápe jak dřevorubec," řekl a já se zasmál. Hanča mi na rameni usnula, tak jsem ji položil na postel a lehl jsem si vedle ní. Sturla šel ještě do koupelny a pak si taky lehnul.

Ráno mě vzbudilo slunce. Sturla ještě spal. Ještěže nechrápe jako Vetle. Nevím, jak ti s ním Johannes přežívá. Hanča mě objímala a já se usmál. Miluji ji. Vstal jsem a šel jsem se osprchovat a převléct na snídani. Když jsem se vrátil byli už oba vzhůru a hráli "polštářovou" bitvu. ,,Co hrajete beze mne?" zeptal jsem se naoko naštvaně a hodil po Sturlovi jeho mikinou. On na mě hodil svou peřinou. Hanča po mně hodila moji bundu a já ji to oplatil ponožkovou rychlopalbou. Takhle to bylo pořád dokola. Celý pokoj vypadal strašně, tak jsme radši skončili. Kdyby to tu bylo jak na táboře a dávaly by se známky za pořádek, tak my rozhodně projedeme. Trochu jsme to uklidili. Pak jsme šli na snídani. Byla pořádná zima, tak jsem dal Hanči svou mikinu a sám jsem si vzal starý svetr, který jsem dostal asi k patnáctým narozeninám od babi Anet. Byl mi pořád velký. Sturla se tomu smál, tak jsem ho jen tak symbolicky plácnul přes hlavu. Šli jsme na snídani, kde už byli všichni. Hanča se okamžitě začala bavit s Čechy. Vůbec jsem jim nerozuměl. Měl bych se naučit Česky....

Šli jsme na stadion a Hanča ještě trénovala. Já se snažil uklidnit. Hanča dotrénovala a přiběhla za mnou. Objala mě. ,,Jde ti to skvěle," řekl jsem. ,,Díky," řekla a políbil mě na rty. Rukou jsem ji zajel do vlasů. ,,Vy dvě hrdličky, jdete fandit holkám, nebo tu budete cukrovat?" zeptal se Johannes. Tak jsme šli fandit. Já jsem teda spíš přemýšlel, jak to řeknu ostatním. Vůbec jsem nevnímal, co se děje a vymyslel jsem to tak, že to řeknu každému samostatně. Začnu Tarjeiem (ten by to mohl pochopit nejlíp) a pak uvidím. ,,Žiješ?" zeptal se mě Dale a šťouchnul do mně. ,,Jo," řekl jsem. ,,Víš, že už závod skončil a musíme se jít přpravit," řekl Johannes. ,,Jo tak jdeme?" zeptal jsem se. ,,Jasně," řekl Sturla. Na stadionu jsme se převlíkli, Hanča nám popřála hodně štěstí (i Quentinovi a Sebastianovi). Šel jsem na start. Pak už jsem vystartoval. Všechny starosti jsem nechal na startu a po trati jsem jel s čistou hlavou.

Dojel jsem druhý. Předjel mě Sturla, protože já udělal v leže chybu. Třetí skončil Emilien. Pogratulovali jsme si a šli jsme na předávání medajlí. Bylo to úžasné. Pak jsme museli na konferenci, kde se ptali na to stejné jako včera. Jak se nám jelo atd. Potom jsme šli na hotel. ,,Jak to mám říct ostatním?" zeptal jsem se v pokoji Hanči a Sturly. ,,No normálně," řekl Sturla. ,,Já bych jim to řekla tak jak jsi to řekl Sturlovi a každému samostatně," řekla Hanča. ,,To mě taky napadlo. Asi bych začal s Tarjeiem," řekl jsem. ,,A pak bych to řekl Dalemu. Ten to vezme dobře, asi," řekla Hanča. ,,Ale s Johannesem nevím. Někdy je horká hlava," řekl Sturla. ,,No právě," řekl jsem a přecházel jsem po pokoji sem a tam. ,,Tak mu to jdi říct," řekl Sturla. ,,Mám jít s tebou?" zeptala se Hanča. ,,Ne díky," řekl jsem a políbil jsem ji. ,,Tak jdi ať to máš za sebou," řekl Sturla a vytlačil mě že dveří. Jsem mu vděčný, protože jinak bych asi neodešel. Šel jsem k vedlejšími pokoji. Zaklepal jsem a dveře otevřel Tarjei. Dale tam nebyl, takže by to mělo být v poho. Zhluboka jsem se nadechl. ,,Můžu dál? Chtěl bych ti něco říct," řekl jsem. ,,Jo jasně, ale Dale tu není," řekl. ,,Neva," řekl jsem a vešel jsem k němu do pokoje. Nádech a výdech. Tarjei zavřel dveře. ,,Posaď se," řekl a ukázal na postel. Posadil jsem se a on taky. ,,Co jsi mi chtěl říct?" zeptal se. ,,První mi musíš něco slíbit," řekl jsem. ,,Ok," řekl. ,,Za prvé to NIKDY NIKOMU (ani svému bráchovi, Který se to taky dozví) neřekneš. Za druhé se na mě nenaštveš a za třetí budeš mi věřit," řekl jsem. ,,Slibuji," řekl. ,,Fajn," zhluboka jsem se nadechl. Teď nebo nikdy. ,,Já jsem princ," řekl jsem rychle, takže to znělo jako Jásempric. ,,Cože?" zeptal se. ,,Já jsem Norský korunní princ," řekl jsem. ,,Počkat. Henriku ty si ze mně střílíš," řekl. ,,Mluvím vážně," řekl jsem. ,,Vážně?" ,,Jo. Věř mi." ,,Ok." ,,Fajn, mám důkaz," ukázal jsem mu na telefonu fotku s taťkou/králem. ,,Ty vole ty nelžeš." ,,Lež má krátké nohy." ,,Už vím, proč se před tebou trenéři skoro klaní," zasmál se. ,,Jo, nevíš jak to mám říct Dalemu a tvému bráchovi?" ,,Počkal bych a hlavně bych jim to řekl pomalu," ,,Ok díky za radu. Už jdu za Sturlou a Hankou," řekl jsem. ,,Jasně. Sturla to ví?" ,,Jo," odešel jsem. Na chodbě jsem si oddechl. Ví to další člověk. Šel jsem do pokoje.