Mám pro vás další díl.
Ať se líbí. ;)
Po chvíli jsme byli polonazí. Musela jsem dát všem pusu a Monči. Billie musel slíbit že nám někdy udělá koncert. Celkem nuda. Dokud. John mi dal na výběr. Pravda nebo úkol?! Zvolila jsem si pravdu. "Proč jsi mi tenkrát nepomohla?" Zeptal se. "Co to sem pleteš?" Docela mě vyděsil. "Jen se normálně ptám." Dodal. Nastalo ticho. Bylo nekonečné a já jsem byla donucena ho přerušit. "Dobře." Povzdechla jsem si. "Pojď semnou. Vyšli jsme na chodbu a zavřeli jsme dveře. "Proč? Miloval jsem tě! Chápeš to." Vyletěl na mě. "Musela jsem! Víš jaký byl tenkrát otec." Zašeptala jsem. "Jooo já zapomněl... Naše týraná Klára." Řekl jakoby ho to ani nezajímalo. "Přestaň! Už je to pryč. Jednou mi někdo někdy řekl: Co bylo už není co je se změní a co bude se neví. Přemýšlej o tom." Odešla jsem zpátky k ostatním. Cvak. Světla zase svítila. John se už nevrátil a Monika ho šla hledat. V pokoji jsem byla jen já a má láska Billie. "Co ti chtěl?" Zeptal se klidně. "Ale nic." Snažila jsem se překrýt smutek. Stoupla jsem si a dívala se s okna. Přišel ke mě a objal mě. Jeho svalnaté tělo zahřívalo mé záda a odhalená ramena. Byli jsme ještě neoblečení. On neměl tričko a já ani kalhoty. "Děje se něco?" Šeptnul. "Měli by jsme jít na večeři." Změnila jsem téma. Oblékli jsme se a šli dolů do jídelny. Stůl se zrovna chystal. Billie si šel sednout. Já jsem místo toho šla za vedoucí. Udělalo se mi špatně tak sem jí to řekla. Poslala mě na pokoj. Po chvíli jsem usla. Ráno jsem se probudila a bylo mi fajn. Po všech stránkách. Zase snídaně, rozcvička a pak jsme šli na do lesa. Překvapivě jsme byli všichni hodní. I já jsem dost změkla. Ti co né byli brzo odvezeni jinam. Nevím kam ale bylo to horší místo. Povídalo se že to tam bylo dost tvrdé, něco jako ve vězení.
Po pár dalších akcích, svačinách, obědě a polední přestávce jsme šli do společenské místnosti. Jedna z vedoucích začala mluvit. "Celou dobu jste byli hodní. Proto pro vás máme překvapení."
