Omlouvám se že jsem dlouho nepsala. Díky za to že to čtete a za všechny kommenty a Vote.
Zavřela jsem dveře, lehla si do postele a rozhodla se že budu spát.
Oči se mi začaly zavírat. Nastala strašná rána a dveře se rozrazily. "Kláro! Nedělej to!" Zařvala z ničeho nic černá postava stojící ve dveřích. Světlo se rozzářilo. Musela jsem párkrát zamrkat abych věděla kdo to je. "O čem to mluvíš Majku?!" Vypískla jsem ospale. "Co? Myslel jsem že se chceš zabít." Nechápavě rozhodil rukama. "Proč bych to dělala ty cvoku?" Zeptala jsem se. "Lidi běžte spát!" Vzdychla Monika a snažila se spát dál. "Psala jsi že to chceš skončit. Tak sem myslel..." "Radši už nemysli!" Přerušila jsem ho. "Nechápu!?" Vzdych. "Co nechápeš?" Vzala jsem papír který mi poslal a přitlačila mu ho na hruď. Odešla jsem.
Sedla jsem si v koupelně na zavřený záchod a čekala co bude. Veděl kde mě má hledat.
"Kláro... Já jsem..." Uslyšela jsem jeho hlas. "Už nechci nic slyšet." Zase jsem ho přerušila.
Když jsem seděla v kabince vyděla jsem jeho nohy chodící sem a tam. "Nech mě to vysvětlit."
Prosil. Já ale byla nepřístupná.
Uslyšela jsem kroky. Cizí a né ty jeho. Majk byl fuč. Zhasly světla. Byla tu ostraha to je jasné.
Mé uši zaznamenaly nějaké zvuky a škrábance.
Někdo mě obejmul. Ten někdo byl Majk. "Co tu chceš a jak ses tu dostal." Zeptala jsem se a rukama ho odstrčila. "Přelezl jsem to. A chci ti vše vysvětlit." Zašeptal a políbil mě. Chytla jsem ho za bradu a vrazila mu facku. "To máš za tu krávu." Vrazila jsem mu i druhou. "To máš za to ostatní." Dodala jsem. "Tak... Už si mě zmlátila. Teď mě nech ti to vysvětlil." Řekl. "Poslouchám." Řekla jsem na konec.
"Ten dopis jsem nepsal já. Tohle bych si nikdy nedovolil a navíc tak strašně nepíšu." Zasmál se.
Sice krátká část ale chtěla bych vědět co si myslíte že se stane. Dají se dohromady? Promluví s ním Klára jěště někdy? Bude mu věřit?
