Moc všem děkuji za to že to čtete a za vaši podporu! Bez vás by tohle ani nebylo. Díky! :) :3
Ze skříně vytáhla modrou krabici. "Otevři to." Vybídla mě. Do plic jsem nabrala vzuch a pak ho zase vydechla. Podívala jsem se na Mónu a pak chytla tu krabici. Rozvázala jsem mašli a pomalu to otevřela. Byly tam nádheré černé lodičky se zlatými ostny. Byly úžasné. "To nemůžu." Povzdechla jsem si. "Ale ano, můžeš! Máš přece narozeniny." Sotva to dořekla a já už jsem se neudržela. Musla jsem je zkusit. A taky jsem to udělala. Padly mi dokonale! "Tak ti moc děkuju!" Řekla jsem nakonec. Nikdy jsem dárky nadostávala. Všem byly moje narozeniny ukradeny. Byl to fajn pocit. "Napadlo mě že by se ti hodily k těm šatům které si navrhneš."
Zase jsme si sedly ke svým návrhům až do oběda. Už nám to docela šlo. Normálně by jsme se učily různě sračky jako třeba maskování v přírodě, rozdělávání ohně a nebo vyrábění ptačích potřeb. Díky tomu že jsme byli unavení a bolely nás záda, měli jsme volno.
Po lehkém zaklepání vešla jedna holka k nám do pokoje. Černé vlasy, zmalovaná a pirsing v nose. "Je objed." Řekla otráveně. Při odchodu praštila dveřmi. Odložily jsme bloky s nákresy. Sešly jsme schody a pak velkými dveřmi do jídelny. Nikdo tam ještě nebyl což bylo dost divné. My býváme ty poslední. "Jen pojďte dál." Řekla kuchařka. "Máte službu." Dořekla. Ouu.. Ta blbá služba a to zrovna dnes. Koukla jsem se na hodiny vysící na zdi. Bylo 11:45. Měly jsme 15 minut na přípravu. Prostírání stolu mě moc nebavilo. Nachystat talíře, příbory skleničky a dalších pár drobností. No prostě nuda. Okénko se otevřelo a tam stála kuchařka s horkou polévkou. Pak se rozezněl zvon na znamení jídla. Chtěly jsme z tadyma co nejrychleji vypadnou. Proto jsme šly s talířkama k oknu jako první. Nějaký kuřecí vývar a jako druhé rybí file s brambory. Docela dobré.
Dojedli jsme. Byla jsem plná. Šly jsme na pokoj když v ton nás někdo zastavil. Musely jsme ještě makat v kuchyni. Byla tam horda špinavého nádobí. "To máme udělat sami?" Nechápaly jsme. "A kdo jiný?" Zeptala se. "Ale můžete se někoho zeptat na pomoc." Dodala. "Héj! Kdo nám pomůže?!?" Zařvala Móna. Podívali se na nás vražedným pohledem. A odešli jako zombie. Povzdechly jsme si. Bylo divné když nám John a ani Billie nechtěli pomoct. Dva kluci se ale vrátili.
Tahle část je oničem ale o to bude ta příští lepší! Těšte se! :*
