Omlouvám se že dlouho nebyl díl...
Mám to teď těžké a tak doufám že se bude líbit a že brzy bude pokračování.
Pozorovala jsem jeho pohled směřující na mě. "Teď si vás rozdělím na 8 skupin." Řekla vedoucí. Stoupli jsme si do řády. "1,2,3,4,5,6,7,8,1,2,3...!" Rozdělovala čísla která později vyhlašovala. Sešli jsme se ve skupinkách po 5. V mé skupině byl Joe, John, Rose a Amanda. Našli jsme si každý nějaké místo a začali zkoušet podle pokynů první pomoc. Amanda musela dělat zraněnou. Jsme v pubertě takže to byla šance jak se pobavit. Dělali jsme si z toho srandu.
Po hodině jsme skončili. "Přineste si z pokoje své návrhy. Budeme tvořit." Řekli nám a my šli. Museli jsme začít i když to někteří navržené ještě neměli. Dostaly jsme spoustu látky. 5 šicích strojů a několik krejčovských pan. Podle vzhledu tu už byly dlouho. Začala jsem šít svůj nedokončený návrh. Zjistila jsem že mě to dost baví. Kluci si vzali papíry, krabice a začali dělat modely aut. Spousta holek u toho nadávala. Za každé sprosté slovo byly 2 kliky. Podle mě to moc nefungovalo. Polovina znás to odmítala plnit a druhá polovina to brala jako výzvu.
Už jsem věděla tvar šatů ale pořád né a né vybrat tu správnou látku. Až tak velký výběr to nebyl. Jen to tak na začátku vypadalo. Každý se tu řval hlavně o černou.
"V jídelně je přípravné pití. Běžte ale hned se vraťte." Prohlásila kuchařka která právě přišla. Všichni se tam vrhly. Určitě proto že je to nebavilo. Šly jsme s Mónou taky. Vzaly jsme si jednu ze skleniček a sedly si s ní v jídelně. Přišli za námi kluci. Tím myslím Johna a Billiho. "Ahoj zlato." Řekl Billie a políbil mě. Nechápala jsem co to mělo znamenat. Povzdechla jsem si a dál usrkávala čaj. "Jak vám to jde?" Zeptala se Monika. "Cajk... Docela dobré." Odpověděl John.
Dopili jsme a museli jít pokračovat. Sedla jsem si ke svému výtvoru. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Zase se na mě díval. Majkův pohled byl zase upřený na mě. Své oči přimhouřil a pak se otičil zády ke mě. Přemýšlela jsem nad Billiem i nad Majkem. Celé jsem to nějak nechápala.
