"Tak to je zlé." Řekla Móna.
Hlasité zaklepání nás vyrušilo.
Monika šla otevřít. "Je tu Klára." Řekl někdo za dveřmi. Hrklo ve mě. Věděla jsem komu ten hlas patří. Vtrhl do pokoje a přímo ke mě. Klekl si. "Klárko já se ti moc omlouvám ale ten blb si začal. Pochop! Co jsem měl dělat? Nechat ho ať tě fackuje?" Z jeho hlasu šlo poznat že se snaží neřvat. "HM..." Zamrčela jsem. "Odpustíš mi prosím?" Zeptal se.
"Já nevím. Rozmislím si to." Odpověděla jsem.
Stoupl si a políbil mě na tvář. Při odchodu se na mě ještě otočil. A byl fuč.
Lehla jsem si na postel a začala přemýšlet.
Asi po 10 minutách jsem se zvedla a vyšla z pokohe. "Kam jdeš?" Zvolala Móna. Neodpověděla jsem a kráčela chodbou jako mrtvola dál. Zastavila jsem se u dřevěných dveří. Se zaváháním jsem zaklepala. Otevřel. "Majku!" Křikla jsem a objala ho. "Přemýšlela jsem."
Pozval mě dál do pokoje. "Spolubydlící tu teď není." Řekl. Sedli jsme si na jednu z postelí. Předpokládám že na jeho. "Vyhrožovali nám že nás pošlou pryč." Začal konverzaci. Chytla jsem ho za ruku. "Budeme bojovat. Bojovat proti Billimu. Budeme silní." Snažila jsem mu dodat sílu. Políbil mě. "Auu!" Sikl a chytl se za natržený ret.
Dveře se rozrazili a v nich stál Majkův spolubydlící. "Kámo jdeš cvičit?" Zeptal se ho. Oba se podívali na mě. Zasmáli jsme se. Stoupla jsem si. "Tak jdeme?" Otázala jsem se.
"Běžte napřed. Musím se ještě převléct." Řekla jsem a rozběhla se k pokoji. Převlékla jsem se a vzala i Mónu.
Tentokrát jsme šli posílit ruce.
V posilce nás bylo 8.
Přišel jeden z vedoucích. "Majku!? Na momentík!" Zavolal na něho.
Majk se zvedl a šel za ním. Už se nevrátil a já dostala strach. Vyšla jsem na chodbu. Nikde jsem ho nenašla. Nezbylo mi nic než jít spátky na pokoj. Vešla jsem a byl tam John s Monikou. "Tak co Kláro? Co ten tvůj? Ten není jako Billie. Tomu nemá kdo zaplatit." Zasmál se John. "Co?" Nechápala jsem. "Johne sklapni!" Okřikla ho Móna.
