Pojedeme?

667 37 4
                                    

Omlouvám se, že dlouho nebyl další díl... Věnováno markovazof ;)

Doufám že si tento díl užiješ! A i všichni ostatní! Díky :3



Byla to pravda. Konečně jsem byla šťastná! Nejšťastnější! Ale na jak dlouho? To teď není moje starost.

"Nemáš hlad?" Zeptal se mě Majk. Co s tím jídlem pořád má? "Mám" Ušklíbla jsem se. Jemu jsem lhát nemohla. "Fajn. Závod k lávce!" Vykřikl a rozběhl se. "To není fér." Zvolala jsem a běžela za ním.


Na lávce zastavil a popadal dech. Já jsem tam doběhla už jen klusem. "Vyhrál jsem." Zasmál se. "Podváděl si!" Podívál se na mě tím svým kukučem ale já jsem mu to nezbaštila. Strčila jsem do něho a on spadl do potoka. Začala jsem se šíleně smát. "Podívej se na sebe! Jsi nějaký špinavý." Řekla jsem po tom co jsem se trochu uklidnila. "To ti nedaruju!" Zašeptal. Usmál se a stáhl mě ksobě.

Po chvíli jsme oba vylezli. A šli domů.


"Můžu si zabrat koupelnu?" Zeptala jsem se kluků. "Ty běž nahoru a já jdu dolů." Řekl Majk. "Co?" Nechápala jsem. Chytl mě za ruku a vedl pryč. Vešli jsme do místnosti a on rožl světlo. Byli jsme v koupelně o které jsem tak nějak nevěděla.


Dostala jsem čistý ručník a vlezla jsem si do horké vany. Bylo mi krásné teplo.


"Ráno jsem se probudila kolem osmé. Majk tu nebyl. byla jsem sama v jeho pokoji. Na stěnách měl ptakáty různých kapel. Vedle mě na posteli zapípal mobil. Jeho mobil. Na displeji se oběvilo: "Máte 1 novou zprávu." Chvíli jsem váhala jestli se na to nemám kouknout ale rychle mě to přešlo.


Sešla jsem dolů do kuchyně. Stál tam Jace a něco dělal. „Dobré ráno." Řekla jsem ranním chraplákem. „Dobré." Kývl na mě. „Dáš si vafle?" Dodal. „Ráda. Kde je Majk?" Zeptala jsem se když jsem si sedala ke stolu. „Zaskočil k nějakému kamarádovi, za chvíli tady bude."


Když jsem vše dojedla šla jsem se nahoru převléct. Oblékla jsem si pohodlné legíny tílko a jeho košili. Jak ta krásně voněla! Nepopsatelné. Rozhodla jsem se napsat mámě. „Dnes kolem poledne přijedeme."

Tak strašně jsem se těšila ale zároveň jsem byla plná strachu.


Pochvíli přišel Majk. „Ahoj. V noci to bylo krásné že?" Políbil mě na tvář. Jen jsem se usmála.


Nastala 11. hodina a my se rozhodli vyrazit na cestu. Vzali jsme si jen pár věcí a sedli do auta. S Majkem jsem seděla vzadu. Auto se rozjelo.

Počasí se cestou měnilo. Už nebylo jen zamračeno. Znepříjemňoval nám to déšť a kroupy.


Why not?Kde žijí příběhy. Začni objevovat