Najednou někdo otevřel dveře. Zkřížila jsem ruce na prsou. "To nemůžeš zaklepat?" Vykřikla jsem. Majk odešel a zaklepal. "Dále." Zvolala jsem se smíchem. Usmíval se. "Co je?" Vypískla jsem. "Sluší ti to." Řekl. "Kecko!" Zasmála jsem se.
Objal mě.
"To co si mi před tím řekl... To si myslel vážně?" Zeptala jsem se.
"Naprosto." Kývl.
Dveře se rozrazily a v nich stála Monika. "Oj! Nevěděla jsem že si tu a ty!" Vyjekla s úžasem v očích když se na mě podívala. "Bože holka! Ty si kus!" Řekla načež jsme dostali záchvat smíchu. Nemohla jsem popadnout dech.
Den plynul, čas běžel a nastal večer.
Seděla jsem na posteli. Monika už spala. Ale já ne... Znovu jsem si četla dopis od rodičů. Při pohledu na fotku rodiny jsem si uvědomila že moje máma je krásná. Mám po ní oči a po tátovi nos. Uchechtla jsem se.
Něco zašramotilo a potom bouchlo. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si malého papírku pod dveřmi. Vzala jsem ho do ruky začala číst.
"Nechápu co si o sobě myslíš. Nesnáším tě. Tak jako všichni ostatní. Nikdo tě nemá rád! Ani tvý rodiče!
Jsi hnusná, tlustá kráva!
Majk"
Dělá si prdel? To snad nemyslí vážně!
Otočila jsem dopis.
"Myslím to vážně! -,-"
Ouu.... děsivé.
Rozhodla jsem se mu odepsat. Ať ví že jsem to četla.
"Aspoň vím co si vážně o mě myslíš... Vím jak na tom jsem. A můžu ti říct jen jedno! Naser si! Když říkáš že jsem kráva. Možná víš že jsem citově slabá. Kapl si na to. Končím! Takhle dál nemůžu! Vzdávám to!
Klára."
Papír jsem složila a šla mu ho zanést. Byla jsem rozzuřená a znechucena. Dopis jsem hodila pod dveře a rychle utekla do pokoje.
Moc děkuju že čtete. Kommenty a Vote potěší.. ;)
