Věnováno MarryRichter. :)
"Jak ti můžu věřit?" Otázala jsem se. "Musíš. Pokud mě miluješ." Zasmál se. "Proč si myslíš že tě miluju?" Sykla jsem. "Nemyslím... Vím." Řekl na konec a políbil mě na tvář. "Promiň, to asi nebyla pusa že?" Zasmáli jsme se oba. "Kdo to teda napsal když né ty?" Nechápala jsem.
"Billie!" Vykřikli jsme oba. I přesto že mě nemohl vidět jsem se usmála. "Parchant jeden! Rozbiju mu hubu!" Rozčílel se. "Majku uklidni se. Copak nechápeš že přesně tohle chce?" Snažila jsem se nekřičet aby nikdo nevěděl že tu jsme. Oddechl si ale nic neříkal.
Nastalo dlouhé ticho. "Měli by jsme jít spát." Řekla jsem po chvilce a pokusila se obejít Majka abych mohla odemknout kabinku. Marně. Zastavil mě. Chytl mě rukama za ramena a natlačil na stěnu kabinky. "Věříš mi?" Zeptal se mě. "Věřím." Zašeptala jsem. Jeho ruky sjely dolů až mě chytl za boky a přitáhl si mě k sobě. Začali jsme se líbat. Ani nevíte jak mi to chybělo. On je prostě zlatíčko. Ano... Tohle jsem tvrdila i u Billieho ale tohle je něco jiného. Majk je hrozně fajn kluk.
Asi bych se neměla nijak vázat. Mám strach. Strach že to dopadne špatně jako minule.
Odtrhli jsme se od sebe aby jsme se mohli pořádně nadechnout.
Pustil mě ze svého sevření. Odemkl a šel pryč. "Počkej!" Snažila jsem se ho zastavit. Ucítila jsem jeho dotek na mé ruce. "To mi ani nepopřeješ dobrou noc?" Zeptala jsem se.
Chytl mě za tváře a políbil na čelo. "Dobrou zlato." Řekl a odešel.
Musela jsem se usmívat. Stála jsem tam jako zhulená a blbě se tvářila.
Když jsem si to uvědomila zatřásla jsem hlavou abych se vzpamatovala.
Po chvíli jsem ve své posteli usla.
"Majku prosím vem ten telefón. To bude máma aby jsme zase dojeli na vánoce. Já chovám malou." Zavolala jsem. "Dobrý den.... Ano vše v pořádku..... No.... Ne... Na vánoce budeme doma ale nový rok strávíme u vás...." Slyšela jsem chvýlemi rozhovor Majka a mé mámy. Vzala jsem cerku a šla z děckého pokoje do kuchyně kde stál můj manžel. "Tady jsou moje princezny." Začal se usmívat Majk. " Miley rostou zoubky. Proto tak plakala." Povzdechla jsem si. "Táta je tady." Snažil se upoutat její pozornost. Malinká dívenka ale nevnímala, dál natahovala ruce po mých naušnicích. "Pochováš ji? Potřebuji na záchod a nechci aby zase někde brečela." Dala jsem mu do náruče Miley. "Tak jen doufej že se mi ta polévka nepodělá." Zasmál se Majk.
