Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla. Ředitelka zprvu běžela zamnou,pak to vzdala. Utíkala jsem přes ulice a narážela do lidí. Pak už jsem jen klopýtala po poli, až do lesa kde jsem sebou hodila do krmelce. Když jsem si pořádně odpočinula, šla jsem dál. Až k chatě myslivců. Nikdo tam naštěstí nebyl.
Blížil se večer a mě tížil hlad. Měla jsem sice tousty, které jsem nesnědla na svačinu. Byly 2 tak sem jeden snědla a druhý jsem měla na horší časy. Přemýšlela jsem co bude dál. Seděla jsem v ruhu malé chatky a pozorovala své nohy. Zdály se být tlusté. Hm... Aspoň něco zhubnu když teď nebudu jíst. Chytla jsem triko a povytáhla jsem ho nahoru. Sice mi už někdy někdo řekl že mám nádherné tělo, ale teď to tak nebylo. Připadala jsem si tlustá. Začala jsem dělat dřepy. Následně lehy-sedy. V hlavě se mi pohupovala věta. Když budu štíhlá budu krásná. Víte... Kdysi jsem měla přátelé, pak sem je začala postupně ztrácet. Až mi zbyl jen John. Byl to můj nejlepší kamarád. Tak trochu děvkař. Začínal si s každou i semnou. S ním sem přišla o panenství. Bože... Ten píchal jako kaktus. Ale šukal dobře, to se musí uznat. Jednou jsme se ale pohádaly. Potom co vykradl obchod a svedl to na mě a já jsem řekla že to není pravda ho ze školy odvedli policajti. Jaho poslední slova byla: "Ty proradná děvko!"
Pak už jsem ho neviděla. Bylo to na začátku 9. Třídy. Občas si na něho vzpomenu, na jeho slova. Cítím jak mi stéká slza a dopadá na zem. Za ní je druhá i třetí.
Plánovala jsem spát na zemi ale nemusela jsem. Byl tam gauč. Usnula jsem.
Ráno jsem se byla projít po lese. Snědla jsem pár malin a borůvek. Vrátila jsem se do myslivecké chatky kde jsem začala hrát na mobilu. Dokud nezačal pípat. "Co? Vybitá baterie?!" Naštvala jsem se a mobilem hodila do kouta naproti mě. Začala jsem prohledávat batoh. Snažila jsem se najít něco co by mě zabavilo. Po chvíli jsem vytáhla nějaký časopis. Začala jsem si ho prohlížet a byla tam recenze o 50 odstínech šedi. Kniha kterou jsem už četla. Bylo tam dost zajimavostí ohledně sexu a trestání. To mě zas moc nebralo, sem spíš na klasiku, ale někdy to chci taky zkusit.
Byl čas oběda a můj žalůdek žadonil o jídlo. Rozhodla jsem se ho utěšit a šla jsem zase do lesa. Když jsem sbírala lesní plody slyšela jsem hlasy a štěkot psů. Dřepla jsem si a schovala se za strom. V dáli jsem vyděla 4 muže v černých hadrech vedoucí 4 vlčáky. Po chvíli pozorování jsem zjistila že to jsou poldové a měla jsem strach že si pro mě jdou. Začala jsem utíkat. "Tam někdo běží!" Křikl jeden z nich. Rozběhli se za mnou a dobjehli mě. "To není on." Oddychla jsem si když to řekli. "Co tu vůbec děláš? Nemáš být ve škole? A neviděla jsi tu někoho? Máme tu nahlášeného jednoho úchyla." Mluvili na mě a vyptávali se. "My máme volno. Tak zkoumám přírodu." Lhala jsem. "A nikdo tu nebyl." Řekla jsem nakonec. "Kluci! Nové pátrání. Hledá se patnáctiletá holka. Hnědé vlasy,štíhlá a vysoká asi 170 cm. Její jméno je Klárka." Ozval se ženský hlas ve vysílačce. Kurva! Začala jsem zdrhat.
