Tenhle díl je fakt něco a proto si ho pořádně užijte. A je s věnováním. Romiq 01 :) Pro Tebe a všechny ostatní.
Ať se líbí! :3
"Né kotě! Měla by to vědět." Provokoval zase John. Móna se už naštvala a poslala ho pryč. "Kláro nevšímej si ho! Neví co mluví!" Začala Monika. "Ale ví!" Vykřikla jsem. "A ty to víš taky!"
Naštvala jsem se. Věděla jsem že musím zmizet stoupla jsem z postele a práskla dveřmi. Šla jsem do koupelny. Zamkla se v kabince a začala přemýšlet. Ano přemýšlím často ale co jiného mám dělat. Hlavou mi probíhaly různé myšlenky.
Vzdala jsem to a šla zase zpátky na pokoj. Podívala jsem se na Moniku. "Vysvětly mi jak to John myslel." Zašeptala jsem. "Billie se stebou vyspat za peníze." Řekla smutně. "Kdo mu zaplatil? Snad né John!" Vypískla jsem. "Bohužel máš pravdu byl to on."
Sotva to dořekla můj život byl zase vzhůru nohama. Nevěděla jsem co si počít ale může být hůř? Tak počkat...! Možná může. "Ty jsi to věděla?" Zaječela jsem na ni. "Ne nevěděla! Zjistila jsem to teprve včera."
Zaklepání. "Dále!" Zavolala jsem.
"Děvčata máte tu dopisy od rodičů a přátel." Řekla milým hlasem vedoucí která právě přišla. Monika dostala 3. Překvapilo mě že jsi pro mě tam jeden byl. Kdo mi asi tak může psát? Obálku jsem otevřela a vytáhla dopis. Začala jsem číst záhadný dopis.
" Kláro jsi už dost velká na to aby jsi něco věděla. Nejsi naše rodina, naše krev pocházíš odjinud. Když ti bylo 8 měsíců vzali sme si tě do pěstounské péče.
Tvý pravý rodiče zemřeli už dávno. Nevíme proč nebo na co. Ale už nikdy tě nechceme vidět. Vzdáváme se tě!
Slzy se mi začaly valit po tvářích.
PS: To kotě se jaksi ztratilo.
Užij si to tam!
Ti co tě nesnáší!"
Pustila jsem papír na zem a sama tam spadla taky. Móna ke mě přiběhla. "Co se děje zlato!?" Zakřičela.
Otevřela jsem oči. Kolem mě bylo několik lidí. "Co se stalo?" Zašeptala jsem. "Omdlela jsi když sis přečetla ten dopis." Odpověděl mužský hlas.
"Byl u něho ještě jeden. Chceš ho přečíst?" Zeptala se Monika. Kývla jsem na souhlas.
