Prostě mu to nemůžu udělat, konec konců určitě doma zažívá peklo, nechci mu způsobovat další trauma. Prostě mu dneska všechno vysvětlím a když se se mnou rozejde tak budiž, alespoň mu neublížím tolik, jak bych mu ublížil, kdybych to udělal.
//
,,Tys o tom věděl?" zeptal jsem se Daniela naštvaně. Dneska jsme se měli jít přiznat mé matce, ale jak jsem později zjistil, mamka dnes odjela na služební cestu.
,,Cože? Ne, vážně jsem to nevěděl." řekl jsem mu okamžitě, ačkoliv pravda byla úplně jinde.
,,Podle tohohle vzkazu se vrátí za pár dní, hned potom se jí se vším přiznáme." řekl jsem mu odhodlaně. Už mě nebaví náš vztah před všemi tajit.
,,Vážně to chceš? Já vím, že už jsme se na tom v podstatě dohodli, ale vážně chceš riskovat její vztek?" zeptal jsem se ho a pohladil ho po ruce.
,,Danieli, vážně jí to chci přiznat. Je to moje mamka, chci aby o našem vztahu věděla." řekl jsem mu krapet naštvaně a zároveň smutně.
,,Já vím, jen.. mám strach víš? Prostě.. je to krapet riskantní, nechci riskovat, že mě vyhodí ani že ti zakáže se se mnou vídat."
,,Toho se přece bát, vždyť i kdyby tě čirou náhodou vyhodila, neměl by pro tebe být problém si najít jinou práci. A i kdyby mi zakázala mi tě vídat, jen tak snadno se mě nezbavíš." řekl jsem mu s úsměvem a krátce ho políbil.
,,Co kdyby jsme si těch pár dní co bude pryč užily? Mohli by jsme si zajít někam na večeři a potom se vrátit sem a užít si to, co ty na to?" zeptal jsem se ho s úsměvem a natiskl si ho blíž k sobě.
,,To zní dobře." řekl jsem mu s úsměvem a obmotal mu ruce kolem krku.
/*/*/*/*/*/
Po X letech vás vítám zpátky u tohoto příběhu. Od teď budou kapitoly vycházet každou sobotu.
Kdyby kapitola nevyšla platí to, co u mých ostatních příběhů z pravidelného vydávání, aneb to že vyjde buďto další den nebo příští sobotu vyjdou dvě kapitoly.
Příští sobotu kapitola nevyjde, ale dnes vyjde ještě jedna
Jak si myslíte, že to bude pokračovat?
