,,To je sladké." usměju se a dojdu i s ním do ložnice kde ho položím na postel.
Nechal jsem je ať si pro tento okamžik dělají co chtějí a ukradl nějaké palačinky.
,,Hej co si myslíš že děláš?!" vyjeknu když mi začne rozepínat košili.
,,Pomáhám ti se převléknout, není to zřejmé?" zeptám se a vydám ze skříně nějaké oblečení co jsem mu koupil na dobu kdy se ke mě nastěhuje.
,,Proč tady máš oblečení mé velikosti?"
,,To je na dobu až spolu budeme bydlet."
,,My spolu bydlet nebudeme."
,,Budeme."
,,Nebudeme."
,,Budeme."
,,Nebudeme."
,,Budeme."
,,Nebudeme."
,,Nebudeme."
,,Budeme."
,,Jak si přeješ zlato."
,,Co ale tak jsem to, Jak si to..."
,,Můžu tu zůstat a sledovat jak se převlékáš?"
,,Ne."
,,Ale já chci."
,,Ne."
,,Tak co mám teda dělat?"
,,Běž do kuchyně."
,,Proč?"
,,Společná snídaně, chtěl bys?"
,,Dobře zlato." řeknu s úsměvem, podám mu oblečení a jdu do kuchyně.
Konečně dál pokoj, takže jak je to okno vysoko?
___
Chtěli by jste od teď dvě kapitoly denně?
