S: Nepřijde ti to divný?
J: Co máš na mysli?
S:To že si začal o nějakém zaměstnanci tvé mamky a on musel jít...
J: Nesmysl, jen shoda náhod.
S:Vezmi si fakta, je jen o něco mála mladší něž tvá matka, dává si pozor aby ho nikdy neviděla, sleduje tě už několik let, kde jinde by k tomu vzal příležitost a jak jinak by se vůbec dozvěděl o tvé existenci? On prostě pracuje pro tvou matku.
J: Nepracuje.
S: Ale jo. Nedivil bych se kdyby do půl hodiny zazvonil u vás doma, předstíral že tě nezná a věnoval se jen tvé matce.
J: Možná máš pravdu... ne nesmysl, nemůže to být pravda.
S: Uvidíme..
///
takže chci se částečně omluvit za to že se zde nevyskytují žádní smajlíci ale vzhledem k tomu že tento příběh, stejně jako většinu dalších, píšu poslední dobou na počítači kde mi nejdou automaticky přidávat a já jsem líná je neustále kopírovat bude to nejspíš takhle.
