,,Newte, jsi tam?" zaslechl jsem Alexův hlas. Ne ne ne nechci s ním mluvit! Chci být sám. ,,Newte notak." povzdechl si Alex.
,,Jsem tu jen.. prosím, chci být sám.." řekl jsem tak, aby mě slyšel ale zároveň tak, aby mu hned nebylo jasné, že brečím.
,,Dobře to.. chápu to." řekl Alex a když se dlouho nic neozývalo usoudil jsem, že odešel pryč. Připustil jsem si do vany horkou vodu a dál se utápěl ve svých myšlenkách.
Z mých myšlenek mě vyrušilo otevírání dveří a následně Alex, kterého vůbec nezajímalo, že jsem ve vaně. ,,Co tu děláš?" zeptal jsem se ho a setřel si slzy, které mi stále tekly po tvářích.
,,Přinesl jsem ti čokoládu." řekl mi s drobným úsměvem a předal mi hrnek, ve kterém byla horká čokoláda se šlehačkou a malými marshmallow. Nezabránil jsem drobnému úsměvu, když jsem si od něj hrnek přebíral. Alex vždycky ví, jak mi zvednout náladu...
,,Newte, nechci tě do ničeho nutit, jen.. bojím se o tebe a chci vědět, co se stalo. Ublížil ti někdo?" zeptal se mě Alex a já nejistě přikývl zatímco jsem nejistě upíjel svou čokoládu.
,,Kdo to byl?" zeptal se mě a já si ani nevšímal vzteku v jeho očích.
,,Nechci.. nechci o tom mluvit... Prosím.. nenuť mě o tom mluvit.."
,,Byl to otec? Nebo Sam?" zeptal se mě naštvaně a já sebou strachy cuknul.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." řekl okamžitě Alex tentokrát klidným hlasem.
,,Vážně se o tebe bojím, slíbil jsem ti, že tě ochráním ale.. asi jsem selhal. Prosím Newte, musím vědět, kdo ti ublížil a ochránit tě před ním. Slibuju, že nedovolím, aby ti někdo ublížil. Až budeš plnoletý, odstěhujeme se spolu, jak jsem ti slíbil. Ale teď potřebuju vědět, kdo ti ublížil."
,,Byl to Sam.." zamumlal jsem potichu. ,,Ale.. už se s ním nebudu vídat. Nechci s ním už mít nic společného.." zamumlal jsem a dál upíjel ze své čokolády, která se Alexovi jako vždy povedla.
/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly, snad se líbila.
Jak si myslíte, že to bude pokračovat?
