(Danielův pohled
Jonathanův pohled
Pohled Jonathanovi matky)
Jistě.. v pořádku. Jak může něco takového říct tak klidně a obzvlášť se tvářit, jako by byl nějaký hrdina, co mi prokazuje laskavost? Měl jsem chuť se od něj odtáhnout ale.. jistá část mě věřila tomu, že je to celé jen nedorozumění. Zkrátka si o tom budu muset s Danielem promluvit, až se vrátíme k němu. Když se nad tím zamyslím, poslední dobou jsme jen tam, je to skoro jako bych u něj bydlel. Což je celkem ironie, když se zamyslím nad tím, co jsem mu v minulosti psal. Ale.. když se nad tím tak zamyslím, jsem s naším vztahem celkem spokojený. Rozumíme si a když pominu tu část, že mi očividně něco tají, tak je náš vztah ve své podstatě perfektní.
Cítil jsem, že se s mým zlatíčkem něco děje a tak jsem si ho natiskl blíž k sobě a začal ho hladit po ruce. Je mi jasné, že mě doma možná čeká přednáška, ale to je holt nutná oběť. Stejně by mě zajímalo, o čem spolu tak dlouho mluvili. Neřekla mu snad nic, co by náš vztah ohrozilo, že ne? Ale.. i kdyby něco takového řekla, Jonathan je jen a jen můj a já se svých věcí zásadně nevzdávám. Je mi jedno, co všechno budu muset udělat, ale nevzdám se ho.
Zbytek návštěvy se nesl v celkem přátelském duchu, i když mi občas neunikly matčiny starostlivé pohledy. Chápu jí, jestli je pravda to, co mi říkala, je tu riziko, že by mi Daniel něco udělal.
,,Děkuji za vaší pohostinnost, ale už by jsme se měli vrátit domů." řekl jsem jeho matce s úsměvem, zatímco jsem své zlatíčko držel natisknuté na mě.
,,Jonathan je doma tady. Na to nezapomínej." upozornila jsem ho přísným hlasem. Nechci ho s ním pustit, mohl by mému synovi ublížit. Ale zatím se podle všeho nic nestalo a Jonathan není hloupý, jistě by mi dal vědět, kdyby mu Daniel něco udělal a jistě by mi dal vědět i v případě, že by měl pouhé podezření, že se něco stane.
/*/*/*/*/*/*/
Vítám vás u další kapitoly. Snad se líbila
Jak si myslíte, že to bude pokračovat?
