Po chvilce se ozval zvonek.
J: Někdo zvoní... myslíš že je to on?
S: Jo
J: Uvidíme pak ti napíšu
S: Dobře měj se
J: Ahoj
Šel jsem dolů a chtěl jít otevřít. Předběhla mě ale mamka a já se zarazil. Sam měl pravdu... vážně tam stál Daniel. ,,Konečně, kolikrát ti mám sakra opakovat ať odevzdáváš věci v čas?" zeptá se naštvaně a pustí ho dovnitř. ,,Omlouvám se už se to nestane." řekl Daniel svou jistě velmi dobře nacvičenou výmluvu. ,,Kafe?" zeptá se nakonec mamka a po jeho přikývnutí jde do kuchyně.
