Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

4.kapitola

Cestou zpátky, jsem se snažila nasadit co nejrychlejší tempo, co v mém aktuálním stavu šlo nasadit. Musel mi pomoct můj mobil, jinak bych cestu zpátky nenašla za nic na světě. Zadýchaná jsem vběhla do domu a křičela na Scotta.

,,Promiň, já zapomněla jsem kolik je vlastně hodin. ''

,,Scotte?? '' Došla jsem k jeho pokoji.

Nikdo tu nebyl.

Díky bohu. Nebudou žádné připomínky, nebo výslech co mě zdrželo.

Najednou se mi z toho všeho zamotala hlava a musela mi stěna pomoct s udržením rovnováhy.

Měla bych jít spát. Zítra musím do školy.

Ani jsem neměla sílu zajít ještě do sprchy. Jen jsem se převlékla do pohodlnějšího oblečení na spaní a padla do postele totálně vyřízená.

***************

Z bezesné noci mě vytrhl snad ten nejhorší zvuk, jaký na světě může existovat. Otravný křičící budík se vedle mé hlavy dožadoval mého probuzení. Jak já ten krám nesnáším. Naštvaně jsem ho vypnula a spokojeně šla v tichu opět spát. No ale kdo by mě neznal lépe, než já sama sebe. Díky tomu o pět minut později otravoval další. Ten byl sice také umlčen, jako ten první, ale já už spát nešla. Většinou jen tak ležím, nebo si projíždím mobilem. A po dalších pěti minutách přišel třetí budík, se kterým většinou vstávám z postele. Ano, mám tři budíky. Jinak bych se prostě nevykopala.

Jen co jsem se však posadila, začala jsem toho litovat.

,,Bože, proč jsem včera musela tak pít. '' Hlava mi třeští, jak po pořádném kopanci od koně.

Po krátkém vzpamatování, mé kroky vedly přímo do koupelny. Naštěstí byla volná. Ranní sprcha je nejlepší takhle po ránu. Obzvlášť v mém aktuálním stavu. Sprcha je nejvíc účinná na probuzení, takhle po ránu. Dělám to tak každý den.

Jelikož i opilá Beth si byla vědoma své ranní aktivity, nastavila večer budík dostatečně dopředu, pro budoucí Beth, aby nemusela tak spěchat ze sprchy.

Následovalo vyčištění zubů a vyfénování vlasů do sucha. Svůj ručník jsem si obmotala kolem těla a rozhodla se opustit koupelnu. V tom samém okamžiku se otevřely dveře. Mezi futry stál zaskočený Scott, který pohotově zabouchl dveře.

,,Promiň. '' Křikl za dveřmi.

,,V pohodě. Promiň, příště se zamknu. Já...no nebyla jsem zvyklá se zamykat. Ale slibuji, že na to budu příště myslet. '' V rychlosti jsem se prosmýkla ve dveřích a zmizela ve svém pokoji.

To bylo o chlup. Kdyby přišel o pouhých pár vteřin dřív.....No, příště si budeme pamatovat na zamknutí dveří.

Marná snaha zakrýt včerejší večer. Make-up se snažil sebevíc, stejně tak já. Ale moc to na mém unaveném obličeji nepomáhalo. Obzvlášť s bolavou hlavou. Už nikdy nebudu takhle pít. To byl špatný nápad. Ale zas na chvilku mi bylo lépe. Už nikdy víc. Alkohol nechci ani vidět.

Pro první den ve škole jsem si namyslela černé džíny, oversized tričko s jarní černo-bílou bundou. Opět mou nejoblíbenější. Celou zimu se vždycky těším, až si ji na jaře budu moct opět vytáhnout. Bílé tenisky a batoh se vším potřebným. Oblečení si většinou vybírám podle nálady. Jasně, že i podle události, ale většinou vybírá má aktuální nálada.

,,Dobré ráno. '' Pozdravili mě oba po příchodu do kuchyně.

,,Dobré. ''

S hotovým teplým čajem, jsem se usadila u stolu. Před Melissou jsem se snažila co nejvíc schovat, že náplň mého prvního večera zde byla párty. A opilá se dopotácela domů se slušným zpožděním.

Když si Scott všiml mého výjevu, zadržoval smích, div nevyprskl svůj čaj.

,,Čemu se tak směješ? '' Ptala se Melissa úsměvně.

Pod stolem jsem ho nenápadně kopla do nohy na náznak, ať radši mlčí.

,,Ale ničemu. '' Uculený se znovu napil ze svého hrnku. Ulevilo se mi. Totiž, byla by to od něj velká zrada.

,,V ledničce jsou šunky, sýr nebo ve skříni cereálie. Co chceš. '' Ukázala rukou směrem k lednici a skříňce hned vedle.

,,Já nesnídám. Mám jen čaj. ''

,,Dobrá tedy. Do školy tě odvezu já, mám odpolední, takže mám čas. Stejně musím s tebou za ředitelem a podepsat nějaké papíry. Budeš se Scottem ve stejné třídě, takže se pak uvidíte. '' Vysvětlila Melisa a já jen přikyvovala.

Super. Budu se Scottem ve třídě. Aspoň tam nebudu úplně sama.

Po vypití čaje byl čas vyrazit. Scott se vezl společně s námi autem. Já tím pádem seděla vzadu. Nejdřív jsem si myslela, že to bude v pohodě, po té cestě z nemocnice. Ale vůbec. Vzadu to bylo ještě horší. Celou cestu jsem se modlila, aby to peklo skončilo. Neskutečně se mi motala hlava, před očima se promítaly vzpomínky těsně před nehodou. Být ta škola dál, chytnu snad panický záchvat.

,,Tak jo. Uvidíme se pak na hodině. Hodně štěstí. '' Popřál mi a pak někam odešel.

,,A my jdeme za ředitelem. '' Melissa se už natahovala, aby mě objala kolem ramen. Já však stihla zavčasu uhnout a ona dala ruku dolů, jako by nic takového ani nechtěla udělat.

Po projití dvojitými dveřmi, se mi naskytl pohled na plnou chodbu studentů. Každý měl někam namířeno, všude byly slyšet hlasy povídajících si dětí. Někteří se bavili před svými skříňkami. Pochopitelně má osoba byla středem pozornosti. Každý se mě hned zkoumal od hlavy až k patě. Ale to se dalo čekat. Nová holka je prostě nová holka. Na tom se nikdy nic nezmění.

Po zazvonění zvonku se chodby vyprázdnily a my mohly bez mačkání projít k ředitelně. Mile mě pozdravili, vysvětlili, jak to zde funguje a tak dále. Ředitel vypadal mile. Celou dobu se vřele usmíval, v klidu vše vysvětloval. Dal mi všechny potřebné učebnice a podklady, které budu potřebovat. Dodatečné papíry dále dostanu od učitelů na daném předmětu. Chtějí mi také dát velký všeobecný test ze všech předmětů, kde je od každého něco. Aby si prý udělali přehled, jak na tom jsem. Toho se nebojím. Známky nikdy nebyly můj problém, ani učení. Teda na jeden předmět. Matematika. Té nebudu rozumět nikdy v životě, je to pro mě jak cizí jazyk.

Obě jsme musely podepsat pár papírů o přijetí a takový věcičky kolem. Sama tomu papírovaní dvakrát nerozumím. Dále mi dal rozvrh hodin se jmény učitelů a čísly učeben, aby se mi to lépe hledalo. Což je od něj milé.

Jeden z učitelů mě později vyzvedl v ředitelně a vedl mě rovnou do třídy.

Až do teď jsem nebyla nervózní. Ale jak učitelka zahnula k jedněm dveřím, všechno to na mě padlo. Všechna ta nervozita.

Budeš tam mít Scotta. Opakuj si to. Sama tam nebudeš, takže není čeho se bát.

Učitelka mi pokynula rukou. To bylo mé znamení, že mohu vstoupit. S hlubokým nádechem jsem pravou nohou vkročila do třídy. Doslova celá třída na mě otočila pozornost, já div neztuhla na místě. V tuhle chvíli bych se nejraději otočila na patě a šla pryč.

,,Zdravím, vy budete ta naše nová studentka. '' Vítal mě vyučující. Měl rozcuchané černé vlasy. Veselý výraz ve tváři a na sobě měl sportovnější oblečení. Tepláky s mikinou. Vypadal na tělocvikáře, už od prvního pohledu. Kolem krku mu vysela žlutá píšťalka na šňůrce.

,,Dobrý den. '' Slušně jsem pozdravila.

,,Tohle je Elizabeth McCall. Včera se sem přistěhovala tak na ni buďte všichni milí a pomozte jí se dostat do našeho chodu. Ať se tu mezi námi cítí dobře. '' Mluvila učitelka ke všem.

Pohledem jsem se snažila mezi těmi všemi hlavami najít Scotta. Během vteřinky se mi to i podařilo. Povzbudivě se usmál a zamával mi. Díky němu se mi ulevilo. No, do té doby, než jsem si všimla, kdo sedí předním.

,,To si děláte srandu. '' Řekla jsem si potichoučku jen tak pro sebe.