Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

10.kapitola

Dnešní den bude asi o něco náročnější než posledních pár dní. A teď nemyslím po fyzické stránce ale spíš po psychické. Dnes odpoledne mám totiž první sezení u psychiatričky tady v Beacon Hills. Dost jsem z toho nesvá, hlavně nervózní. Tuhle doktorku vůbec neznám, ona mě také ne. Jak ráda bych měla stále tu samou, jako v nemocnici. I kdybych za ní měla dojíždět. Ona jediná, plus ta sestřička, mi dokázali reálně pomoci. Chvíli nemyslet na rodiče, opravdu se smát. Proto tam dneska taky vůbec nechci.

Vzala jsem si své ranní prášky a sešla po schodech dolů do kuchyně. Nikdo tu ani nebyl, přitom nebylo až tak pozdě. Nijak jsem to ale neměla náladu řešit. Kafe bylo během vteřinky hotové a já si při jeho popíjení procházela nějaké další materiály do školy, které se mi dnes budou hodit.

,,Dobré ráno. '' Pozdravila jsem Scotta. Ten doslova přiletěl ze schodů.

,,Dobré. '' Zastavil se zadýchaně.

,,Co se stalo? Běžel jsi maraton či co? ''

,,Zaspal jsem. ''

,,Aaaha. ''

,,Dnes tě odvezu já, do školy. Mamka je v nemocnici, něco tam prý potřebovali. ''

,,Dobře. Chceš čaj nebo kávu? ''

,,Čaj. ''

Do konvice jsem si natočila vodu tak akorát pro jeho čaj a vyčkávala, než se uvaří. Scott se mezitím posadil ke stolu.

,,Jak šlo učení se Stilesem? '' Opřel si záda.

Málem jsem se zadusila vlastní slinou, když na něj přišla řeč.

,,Celkem dobře. Od něj to víc chápu. Dokonce se mi i něco povedlo vyplnit do toho včerejšího testu. '' Řekla jsem poslední větu s hrdostí.

,,Tak paráda. Kdy k němu zase jdeš? ''

Na to jsem ani nepomyslela. Že určitě bude ještě nějaké další doučování. Samozřejmě, neumím hned vše a tak mi to mohlo dojít. Ale nedošlo. Obzvlášť po tom dalším incidentu.

,,Nevím. Ještě jsme se o tom nebavili. '' Jo, takhle to zní dobře.

,,Aha. No tak hlavně, že ti to jde. ''

Podala jsem mu hotový čaj. Když byly oba hrnky prázdné, nastal čas vyrazit do školy. Cesta se konala opět na jeho motorce, což jsem si zcela upřímně užila. Nevím čím to je, ale jízda na motorce mě baví. Třeba bych se na tom mohla i někdy naučit.

Den ve škole byl v podobném duchu, jako ten včerejší. Pár hodin vyučování, kde jsem se snažila chytit jejich aktuální látky, abych nebyla pozadu. Nějací učitelé to chápou, že mi chvíli potrvá, než je doženu. Což je dobré, že to tak berou. Někteří si sice myslí, jak hned budu umět vše. Ale těch je drtivá menšina.

Volnou hodinu jsem strávila s Lydií. Celou obědovou pauzu jsme seděly na lavičce a povzbuzovaly kluky, kteří měli trénink lakrosu. Nemohla mi ujít skutečnost, při které se na mě párkrát Stiles otáčel. Jako by se chtěl ujistit, zda tam ještě vůbec sedím. Jelikož jsme se s Lydií bavily víceméně furt, neměla jsem možnost se soustředit na nějaký jejich hovor. Vím, neměla bych. Ale nemůžu si pomoct. Navíc, proč bych jinak měla tu schopnost, kdybych ji nemohla využít.

Jednou se mi dokonce pomohlo Scottovi nenápadně pomoci. Nikdo si toho nevšiml, ani nemohl. V jednu chvíli mu totiž málem vyklouzl míček. Mé schopnosti byly dosti pohotové. Vrátily tak míček k němu. Hned to byl lepší pocit. S Lydií jsme snad za tu hodinu probraly všemožná témata. Samozřejmě že to byly i holčičí drby. Co, kdo, kde a s kým. Znáte to. Hodnocení hráčů lakrosu nebylo výjimkou.

Na konci vyučování, si mě zavolal Trenér k sobě do kabinetu. Potřeboval se mnou probrat pár učebních látek. Kde jsem tak já a kde oni. Co je vše potřeba atd. Dal mi také nějaké další pomocné materiály.

,,A ač to tedy vážně, vážně nerad říkám. Stiles asi nebude špatný doučovatel ale chválím i tebe. Z testu jsi dostala tři mínus. To je dost pěkný posun. '' S těmito slovy mi podal opravený test.

,,Děkuji. Určitě na sobě zapracuji a ty chybějící látky se doučím. '' Potlačovala jsem úsměv z čiré radosti. Hned se mi zvedla nálada.

Z kabinetu jsem vyšla šťastná a pyšná sama na sebe. Já mám tři mínus. Tři mínus z matematiky!! Scott se Stilesem jsou akorát u svých skříněk. Musím jim to oznámit.

Opatrně jsem se k nim proplížila zezadu, aby o mně ani jeden nevěděl. Stála jsem za Stilese a svůj test jsem opatrně dala před obličej. Nejdřív se pěkně polekal, když se mi ho povedlo tak přepadnout.

,,Páni, gratuluji. '' Usmíval se na mě.

,,Děkuji, děkuji. Takovou známku z matiky jsem nikdy neměla. '' Neudržela jsem se a objala ho. Hned co jsem si to ale uvědomila, co jsem to právě udělala, tak jsem ho okamžitě pustila a odkašlala si.

,,Co takhle to nějak oslavit? '' Navrhl Scott.

,,Ne. Je ještě brzy. Slavit se bude moct, až dostanu jedničku nebo i tu dvojku. ''

,,No dobře tedy no. Ale i tak mám radost i za tebe. '' Objal mě Scott.

,,Takže kdy dáte další doučování? '' Podíval se Scott na nás oba.

,,Dneska nemůžu. Možná tak zítra. '' Podívala jsem se na Stilese.

,,Platí. Zítra zas odpoledne. ''

Rozloučili se a odcházeli. Já si v tu chvíli ale vzpomněla, že jsem se Scotta chtěla na něco zeptat. Vyběhla jsem tedy za nimi a houkla na ně. Hned se zastavili a počkali.

,,Copak? ''

,,Zapomněla jsem se zeptat. Kudy se odsud dostanu na tuhle ulici? '' Ukázala jsem mu napsanou ulici ve svých poznámkách.

,,Hele půjdeš ze školy po hlavní ulici a asi za čtyři sta metrů se dáš doleva a pak hned doprava. '' Vysvětlil.

,,Dobře, děkuju. '' Tohle bude nejlepší možnost. Než to tu někde hledat.

,,A co tam vlastně jdeš dělat? '' Uvědomil si Scott.

,,Ale nic. To neřešte. '' Oba se udiveně na sebe podívali.

,,Tak se uvidíme doma. '' Prošla jsem kolem nich, abych se vyhnula dalším otázkám.

Došla jsem podle jeho instrukcí až do dané ulice a potom jsem našla i ordinaci. V ruce jsem si neustále muchalala gumičku do vlasů samou nervozitou.

Nakonec to nebylo až tak špatné. Hodina utekla jakž takž. Doktorka byla sice milá, ale nebylo to prostě ono. Určitě bych radši tu mou doktorku. U téhle se necítím tak dobře, nebo že bych se ji měla svěřovat. Ale odbyla jsem si to a do příštího mám klid.

V domě nikdo nebyl, a tak jsem se rozhodla pro vanu. Trocha relaxace se mi teď hodí. Ještě rudé oči z pláče od doktorky se za tu dobu snad aspoň uklidní.