Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

12.kapitola

Na dnešní den se pravděpodobně těší celá škola. Nastal totiž pátek. Což znamená poslední den školy v tomhle týdnu s následujícím volným víkendem. Já, ale moc ne. Nějak nevím, co o víkendu budu dělat. Scott má určitě své plány s přáteli. Asi si pravděpodobně zalezu do pokoje a vylezu zas v pondělí ráno do školy. Nějak musím hlavně zabavit svou hlavu. Musím ale uznat, prášky zabírají a cítím se lépe než včera.

Samozřejmě, že dnes je i nejmíň vyučovacích hodin. I učitelé se těší na své volno.

Právě stojím s Lydií u její skříně s informací, že pro mě prý něco má.

,,Zavři oči. '' Byla nějaká plná radosti.

,,Lydie - ''

,,Prostě je zavři. '' Nenechala mě doříct větu.

S povzdychnutím nad jejím setrváním jsem je tedy zavřela. Kolem nás procházelo plno lidí, kteří si povídali své plány. Zaslechla jsem, jak někdo jede s rodinou na chatu, někdo zas plánuje kino, jiný zase oslavu narozenin.

V tom celém hluku bylo, ale těžké se soustředit na jeden rozhovor delší dobu. Když zavřu oči, můj sluch je tak dvakrát lepší, než je na mé poměry normální.

,,Můžeš! '' Poznala jsem, jak si poskočila.

,,Páni. '' Převzala jsem si je do svých rukou.

,,Tvůj vlastní dres roztleskávačky. Vítej mezi námi. '' Objala mě plná radosti.

,,Děkuji. Je krásný. ''

Stále mi to přijde neuvěřitelné. Patřím do týmu roztleskávaček. Za tři dny mě čeká první trénink. Jsem z toho lehce nervózní, ale říkám si, budu tam mít Lydii, ta mě nenechá ve štychu.

,,Pompony máš pak u mě ve skřínce. Ty ti dám v pondělí. Hlavně si je doma zkus a vyfoť se mi. To je tvůj úkol pro dnešek. '' Zvedla prst na důraz svých slov.

,,Rozkaz madam. '' Zažertovala jsem.

,,Liame zbláznil ses? Scott by mě asi zabil. '' Zaslechla jsem najednou rozhovor Stilese a Liama.

,,Stilesi neblázni. Řekl jsi, že se ti líbí. Nemůžeš to jen tak obcházet. Určitě se jí taky líbíš. ''

,,Jo jasně. Přeci víš -''

V tom mě najednou vytrhla Lydie z poslouchání.

,,Haloo, Beth jsi tu? '' Zatřásla se mnou.

,,Jo, jsem. Zamyslela jsem se, promiň. ''

O kom se tak ti dva bavili? Co mi je vlastně do toho. Ať si Stiles chodí, s kým chce. Je mi to jedno. Proč by mě to vůbec mělo zajímat?

,,Chceš odvést domů? ''

,,Ne. Mám domluvené doučování se Stilesem. Prý k němu pojedeme rovnou ze školy. Máme sraz na parkovišti. ''

,,Dobře. Tak se uvidíme v pondělí. ''

,,Užij si víkend. '' Loučila jsem se.

,,A nezapomeň na tu fotku! '' Křikla, když jsme se od sebe vzdalovaly.

Se zamáváním na rozloučenou jsem šla směrem na parkoviště. Až přijdu k nim domů, musím si v pokoji zkusit ten dres. Samotnou mě zajímá, jak v něm asi budu vypadat. Na parkovišti bylo ještě stále plno aut. Několik z nich ale už odjíždělo. Já si všimla jeepu kousek ode mě, tak jsem si stoupla k němu. Do pár minut přišel i Stiles.

,,Ahoj. '' Pozdravila jsem.

,,Ahoj. Můžeme jet? '' Odemykal dveře.

,,Jistě. ''

,,Tak jaký byl tvůj první týden ve škole? '' Začal najednou povídat při cestě. Docela mě tím překvapil.

,,Nebyl to můj nejlepší týden v životě, ale byly už i horší. Takže bych řekla takový lehký průměr. '' Sledovala jsem silnici před námi.

,,Koukám, že ti Lydie dala už i dres. Ještě jednou gratuluji k přijetí do týmu. '' Lehce se usmál.

,,Děkuju. '' Doufám, že můj nejistý a zmatený podtón nebyl znát.

Překvapilo mě, jak je najednou komunikativní. Tedy ne, že to je špatně, jen jsem to nečekala.

U něj doma jsme se nejdřív pustili do nějakého opakování z minula. Když už mi to celkem šlo, pokračoval další látkou. Později přibyly i nějaké vzorečky, ve kterých se mi pak dělal naprostý guláš. Musel tedy začít od začátku a pomalejším tempem. Obdivuju ho za takovou trpělivost. Já už bych se sebou dávno ztratila nervy i naději.

,,To by asi pro dnešek zase stačilo ne? Lepší po kouskách. '' Zavřel učebnici po dvou a půl hodinách učení.

,,Souhlasím. Dneska se mi zas o matice bude zdát. '' Zabouchla jsem tu svou.

V tom jsme se zastavili. V jednu chvíli se naše pohledy střetly a už se od sebe nedokázaly odpoutat. Všimla jsem si, jak se lehce začal naklánět.

Proč to dělá? Stilesi nedělej to, prosím. Uděláš vše horší.

Nejprve se mi nešlo odtrhnout. Něco uvnitř mě, mě drželo na místě. Stiles se přiblížil ještě o něco blíž k mé tváři.

Ne. Já nemůžu.

,,Já...ehm....Promiň já....'' Narovnala jsem se víc dozadu a začala si odkašlávat.

Vrátil se i on, celý zmatený. Odkašlal si a snažil se dělat, jakoby se nic nestalo. Mé srdce bušilo jako o závod.

,,Ehm....Chceš odvézt domů? ''

,,Jestli ti to nebude vadit? ''

,,Tak pojď. ''

Popadla jsem svou tašku s věcmi a následovala ho do auta. Po celou cestu ani jeden z nás neřekl půl slova. Atmosféra byla najednou tak těžká a všelijaká. Nedokážu ji moc dobře poznat. Ale musela jsem se z toho ještě vzpamatovávat.

,,Tak jsme tu. '' Pohled měl upřený na volant.

Nejdřív jsem nechtěla nic říkat. Ale před zavřením dveří mi to prostě nedalo.

,,Děkuju. ''

Jediné co bylo odpovědí, byl nejistý a nervózní úsměv.

Aspoň, že už můžu do pokoje, kde budu sama na chvíli. Vlastně je pátek, takže na celý víkend.

Nějakou dobu jsem byla zažraná do knížky a pak si vzpomněla na ten dres.

,,Lydie by mě zavraždila. ''

Začala jsem si ho tedy oblékat a přitom doufala, aby mi dobře seděl. Prvně šla krátká sukně, která měla připojené kraťasy, těsně pod zadek. Bez těch kraťasů by to ani nešlo. Po tom následovalo crop-topové tričko s dlouhým úzkým rukávem. Celé to bylo laděno do červeno bílé. Stejně jako dresy kluků. Abychom jako roztleskávačky ladily k našim hráčům, samozřejmě.

Před zrcadlem jsem se prohlížela kolem dokola. Buď má Lydie dokonalý odhad, nebo já štěstí. Ale padne mi úplně skvěle. Nikde to není volné nebo těsné. Pasuje mi naprosto dokonale. Nesměla jsem zapomenout Lydii poslat fotku. Jinak by mě asi vykostila.

*****************

Celý víkend jsem strávila více méně v domě. Přesněji v pokoji. Nějaký čas jsem byla se Scottem a poté se k nám přidal Stiles a večery zase s ním a Melissou. Víkend utekl rychleji než bych očekávala.

V neděli večer za mnou přišel Scott.

,,Ahoj. Přišel jsem se zeptat, zda s námi nechceš jet do nemocnice. Se Stilesem vezeme mamce večeři. Tak mě napadlo, zda se tam chceš podívat. ''

,,Dobře. Dej mi pět minut, než se převléknu. ''

,,Super. Budeme dole. ''

V rychlosti jsem se převlíkla do džín a černé mikiny. Seběhla jsem za klukama dolů, kteří už vyčkávali.

,,Tak jedem. '' Zavelel Scott.