Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

26.kapitola

Když jsem začala konečně přicházet k sobě, všude bylo ticho. V pokoji se mnou nikdo nebyl, venku ale svítilo slunce. Takže jsem nemohla být mimo tak dlouho. Maximálně hodinu nebo dvě, jestli je venku ještě světlo. Pomalu jsem se posadila na postel. Sklenice na nočním stolku byla prázdná. Ale žízeň byla až moc velká, než abych mohla zůstat v posteli. Než jsem stačila se začít zvedat, dveře se otevřely. Objevil se v nich Stiles.

,,Stilesi? ''

,,Beth?! Už jsi vzhůru. '' Došel ke mně.

,,Jasně, přeci nebudu spát celý den. '' Pousmála jsem se.

Stilesova reakce mě ale překvapila.

,,Co? Proč ten výraz? ''

,,Jsou tři hodiny a je neděle. '' Odpověděl mi.

,,Cože? Mi chceš říct že jsem prospala tolik hodin v kuse? '' Vyhrkla jsem překvapeně.

,,Co se vlastně stalo? Pamatuješ si něco? ''

,,Pamatuju. Nemohli bychom si promluvit dole? Potřebuju si odskočit a dojít pro něco k pití. ''

,,Nevím zda je dobrý ještě ... '' Ani to nedořekl a já se začala zvedat.

,,Dobře. No tak teda jdeme. ''

Jen co jsem se dostala na nohy, jsem lehce zavrávorala. Stiles mě pohotově zachytil.

,,Nic mi není. '' Narovnala jsem se.

,,Tohle nic nebylo? '' Ohradil se.

,,Ne. ''

Vzala jsem si svou sklenici a šla dolů do kuchyně. Po cestě jsem udělala rychlou zastávku v koupelně a pokračovala dál. On samozřejmě nešel napřed, ale čekal před dveřmi. Posadil se ke stolu a po celou dobu ze mě nespustil oči. Posadila jsem se vedle něj na židli a konečně se napila vody.

,,Kde je Scott? ''

,,Volal ho Deaton, na něco ho prý potřeboval. Nechtěl tě tu nechat samotnou, kdyby ses probudila. Šel jsem tě jen zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Měli jsme o tebe neskutečný strach. Kdyby ses neprobudila do večera, odvezli bysme tě za Melissou. '' Začal Stiles.

,,Tak to ještě, že jsem se probudila teda. '' Napila jsem se ještě jednou.

,,Kam jsi vlastně šla? ''

Nemůžu mu říct, co se doopravdy stalo. Prostě nemůžu. Hlavně se to musí shodovat s tím, co ví jeho táta.

,,Jen jsem se chtěla jít proběhnout. Rozbolela mě hlava a otočila jsem to zpátky. Jenže se mi začala motat hlava a udělalo se mi slabo. Tvůj táta u mě přibrzdil, a když viděl jak mi je, vzal mě k sobě a odvezl sem. '' Vysvětlovala jsem ještě lehce unavená.

Pozoroval mě takovým tím hodnotícím pohledem. Nevypadá moc, že by mi to věřil.

,,Vážně. Nic mi není. '' Ujišťovala jsem ho.

,,Dneska ale budeš ještě ležet. '' Upozornil mě.

,,Ty se mnou ale. ''

,,Jestli to uvidí Scott, zabije mě. ''

,,Musíme mu to říct. Nechci mu to dál tajit, navíc už jsme chtěli, jen nás Deucalion vyrušil. ''

,,Dobře. ''

Natáhla jsem se pro polibek a společně jsme se vrátili do pokoje. Lehl si vedle mě a na notebooku jsme si pustili film. Bylo to neskutečně fajn, takhle spolu ležet a sledovat film.

Chvíli před koncem filmu, byly slyšet dveře zezdola.

,,Scott je tady. '' Drkla jsem do něj.

Sešli jsme společně zpátky do kuchyně za ním.

,,Beth! Jsi vzhůru. '' Objal mě radostí.

,,Jo. Cítím se lépe. '' Usmála jsem se.

,,Vypadáš lépe. Měl jsem o tebe strach. ''

,,Scotte? Potřebovali bychom ti něco říct. '' Začala mě naplňovat nervozita. Stiles hned ztuhnul.

,,Ani nemusíte. Než jsem došel k Deatnovi se to ke mně doneslo. '' Zvážněl.

Ale ne. Vypadá naštvaně.

,,Proč jsi mi to neřekla? '' Mluvil ke mně.

,,Chtěla jsem. Jen jsem nevěděla jak. ''

,,Kdy k tomu jako došlo? ''

,,Já sama nevím. '' Zalhala jsem. Naprosto vím, kde to mělo své počátky.

,,Tak nějak se to postupně vyvíjelo, až se to prostě stalo. ''

S naštvaným pohledem přesunul svůj pohled ke Stilesovi. Ten se jen bezbranně díval na svého přítele a vyčkával nejhorší.

,,Scotte..'' Stiles chtěl něco říct.

Scott ho však zastavil tím, že na něj výhružně zavrčel. Musím říct, ať jsem z toho oznámení měla sebemenší obavy, tohle bylo až k zasmání. Scottův naštvaný výraz, doplněný vlkodlačím zavrčením a naproti tomu Stilesův obávaný pohled. Scott pozvedl obočí a vyčkával, co ze Stilese vypadne. Zřejmě od něj čekal nějakou dobrou výmluvu.

,,Scotte promiň, měli jsme ti to říct. Za to se omlouváme. Ale stále jsem tvá mladší sestřička. Slibuji ti, kdyby cokoliv, dozvíš se to jako první. '' Doufala jsem, že objetí na usmířenou to ještě zachrání.

,,Dobře. '' Objetí mi naštěstí prošlo. S tím mi spadl kámen ze srdce.

A máme to za sebou. Díky bohu.

,,Nepřej si mě. Jestli jednou přijde kvůli tobě, roztrhnu tě na dvě části a na místě je zakopu. Jasný? '' Pohrozil mu.

,,To se bát nemusíš. Vážně. '' Zvedl ruce vzhůru.

Očividně ho může mít sebevíc rád, ale přese mě zjevně nejede vlak. Je to od něj tak pěkný. Zavibroval mu mobil se zprávou.

,,Jedu pro Kiru. Za chvíli jsme zpátky. '' Dal mi ještě pusu do vlasů a zas odešel.

Já se snažila potlačit svůj úsměv, nad tím vyhrožováním.

,,Co se tak směješ? Přijde ti to snad vtipné? '' Přistoupil ke mně.

,,Celkem jo. ''

,,Jak jinak. Tobě nezajistil místo pod zemí. ''

,,Ale prosím tě. Jen mě brání. '' Obmotala jsem ruce kolem jeho krku.

Než stačil cokoliv dalšího namítat, umlčela jsem ho polibkem. Vyhoupla jsem se na linku a přitáhla si ho k sobě. Držel v dlaních mé tváře a jeho prsty mířily za můj krk. Lehce jsem se zaklonila. Tohle se mi nikdy neomrzí.

Scott se vrátil společně s Kirou a v obýváku jsme obsadili gauč. Všichni jsme koukali ještě na film a něco si zahráli, než se šlo spát. Byl to pěkně strávený večer.

,,Vidím to, že jdeme spát. Co? '' Pohladil Scott Kiru po vlasech, když u filmu usínala.

,,Co? Hm jo. '' Vzbudila se.

,,Taky půjdeme. '' Protáhla jsem se.

,,Tak dobrou noc. '' Zvedli se na odchod.

,,Dobrou. '' Odpověděli jsme zároveň.

,,Pojď. '' Natáhla jsem k němu ruku a společně jsme šli ke mně do postele.

,,Dobrou noc lásko. '' Lehla jsem si k němu a dala mu pusu.

,,Dobrou zlato. '' Přikryl nás dekou.