Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

8.kapitola

,,Tak pojď. '' Vedl mě po schodech nahoru do jeho pokoje.

,,Rád jsem tě poznal. '' Houkl na mě ode dveří.

,,Já vás taky. ''

Dovedl mě o patro výše do jeho pokoje. Měl tu sice trochu bordel, ale musím taky brát v potaz to, že je to kluk. Ti mají ve svém pokoji vždy nepořádek. Nesměle jsem vkročila do pokoje a rozhlížela se. V levém rohu byla postel s bílo-modrým povlečením, dále tu byla velká skříň, noční stolek a pod oknem po pravé straně dlouhý stůl s notebookem a několika papíry a sešity. Co upoutalo mou pozornost nejvíce, byla jakási průhledná plastová tabule, která stála na kolečkách. Takže se dala snadno posouvat z místa na místo. Vypadalo to dost podobně, jako když mají ve filmech ty vyšetřovací nástěnky. Však to znáte. Fotky z míst, důkazů propojené červeným provázkem k fotografiím a jménům.

,,Emm se Scottem se jen na něco snažíme přijít. Nevšímej si toho. '' Odtrhl nejistě mou pozornost od tabule.

Co? Na co se snaží přijít? Vyšetřují snad nějakou vraždu nebo o co se ti dva snaží?

,,Tak čím bys chtěla začít? '' Stál kousek ode mě.

,,Nevím. Abych pravdu řekla, nechápu jediné věci z matiky. Od učitelů to nechápu, a když se to snažím naučit doma no tak to jsem na to snad ještě hůř. '' Řekla jsem popravdě. Jestli tu tedy musím být na doučování, ať ví, jak špatně na tom jsem. Stejně pochybuju, tohle pro mě nikdy nebude.

,,Co třeba začít zlomky a pak uvidíme. Hm? ''

,,Dobře. ''

Ani nevím, jak dlouho tu s ním na té posteli sedím. Mohlo klidně uběhnout několik hodin, aniž bych si to uvědomila. Po celou dobu ho pozorně sleduju, dávám co největší pozor. Nemůžu tomu sama uvěřit, ale začínám něco chápat. Věci se teď zdají o něco srozumitelnější než předtím. Nevím co to má za super schopnost, ale jeho slovům rozumím tak milionkrát více než učitelovým. Vysvětluje mi to pomalu a srozumitelně. Je vidět, že je v tomhle hodně dobrej. Právě tu dokazuje nemožné.

Čas plynul tak rychle, že jsme na něj oba úplně zapomněli.

,,Panebože. '' Narovnala jsem se najednou.

,,Co je? '' Nechápavě mě sledoval.

,,Už je tma a moc pozdě. Úplně jsme zapomněli na čas. '' Počasí venku nevypadalo vůbec hezky a venku byla naprostá tma.

,,Ajo. Pojď, odvezu tě domů. '' Nabídl se.

Z venku se začaly ozývat silné poryvy větru. Balila jsem si věci, když udeřil hlasitý hrom. Leknutím jsem poskočila. Jak já nesnáším bouřky.

Otevřel vchodové dveře do domu. Následovalo čiré zklamání. Venku začínala hotová vichřice. Vítr ohýbal stromy takovou silou, že se zdály jako z papíru. Blesky střídaly hlasité hromy. To celé doplnil prudký déšť. Okamžitě zabouchl dveře a otočil se na mě.

,,Tak to bude problém. ''

V tomhle počasí je silně nebezpečné, vycházet z domu. Za prvé se bojím takových bouřek, za druhé s takovou hrozí nebezpečí padnutí stromu nebo hůř.

,,No napadá mě jedno řešení. ''

,,Jaké? '' Do hlavy mi nepřišel jeden jediný kloudný nápad.

,,Kdybys tedy chtěla. Mohla bys tu zůstat přes noc. V tomhle se nikam nedostaneme. Můžeš se u nás osprchovat a já ti půjčím nějaké čisté oblečení. ''