Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

47.kapitola

,,Mmmm... ''

Co se to děje?

Takový neskutečný tlak. Nedovolí mi to ani otevřít oči. Moje hlava mi přijde, jako by mi ji někdo svíral do malé kuličky. Jako by mě do ní někdo strašnou silou kopl. Oči mi snad každou chvíli prasknout. Celé mé tělo je tak těžké. Poznám, že na něčem ležím. Ale asi bych potřebovala ještě nějakou úlevu pro mé tělo.

Proboha. Ať to přestane.....

Pomozte mi někdo.

.....Prosím....

Dobrých deset minut bylo čisté utrpení. Tohle celé nechtělo přestat. Přála jsem si každou vteřinu radši zemřít, než zažívat tyhle muka. Nedokázala jsem pohnout jediným svalem v těle.

Během dalších deseti minut to konečně začalo ustupovat. Jako první se dostavila úleva pro mé oči. Nemusela jsem je pevně svírat zavřené. Dále se začalo vzpamatovávat mé tělo. Bylo lehčí. Nechtělo neustále víc k zemi.

Nejdéle to trvalo mé hlavě. Ta potřebovala pár minut navíc. Nakonec i ta to po čase vzdala. Bolest s tlakem konečně ustupovaly. Když to vše bylo pryč, mohla jsem se konečně pozvolna nadechnout. Ten krásný pocit čerstvého vzduchu v mých plicích byl k nezaplacení. Moci se bezu křečí nadechnout.

Užívala jsem si ten pocit osvobození, než jsem se rozhodla pokusit otevřít oči. Na poprvé se to samozřejmě nepovedlo. Ani na podruhé. Nebo potřetí....Po čtvrté už se překonaly. Pustili k sobě trochu denního světla.

Když si zvykly na světlo, mohla jsem se podívat. Otevřít oči. Nadzvedla jsem hlavu, abych se podívala po svém okolí. Dokonce se chtěla zvednout. Jenže to mi bylo odepřeno.

,,Co to? '' Svraštila jsem čelo.

Po pokusu zvednout ruce a nohy, přišlo zjištění, že to jen tak nepůjde. Jsem připoutaná jakými si koženými pásy ke stolu? Nevím co to je. Ale pohodlné bych to nenazvala. Křeslo to určitě nebude.

Proč jsem připoutaná? Kdo mě sem připoutal? Kde je někdo?

Snažila jsem se uvolnit ze sevření. Škubala jak rukama, tak nohama. Jediné co mi přišlo, že se mění, je, že se to snad více svírá. Jako by to reagovalo na odpor a ještě více mě to přitáhlo k tomu stolu.

Moje snaha se osvobodit, dělala zřejmě hluk. Zaslechla jsem totiž blížící se rychlé kroky. Mé srdce se rozbušilo.

Ve dveřích se objevil....Deaton. Co ten tu dělá?

Překvapeně se na mě díval. Na to ale zase zmizel za rohem.

,,Hej! '' Křikla jsem.

Nic. Snažila jsem se opět dostat ven.

Tohle snad ani není možné.

Nechal mě tam čekat dalších patnáct minut. Minimálně.

Tentokrát bylo slyšet více kroků. Tři tlukoucí srdce.

Otočila jsem hlavu zpět ke dveřím. V nich se zastavili Scott se Stilesem. Dobré dvě vteřiny stáli ve dveřích, než přešli za Deatonem ke mně.

,,Jsi vzhůru. '' Postavil se přede mně Scott.

,,Jo. Proč jste mě připoutali? '' Podívala jsem se postupně na všechny.

,,Můžu tě nejdřív prohlédnout? '' Zeptal se Deaton opatrně.

Všichni tři vypadali, že každou chvíli na něco čekají.

,,Jo, ale....''

Hlavně už mě pusťte. Prosím.

Deaton zkontroloval všechny její životní funkce.