Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

37.kapitola

Kluci museli odcházet o dost dříve než my. Prý mají ještě rozcvičku a všelijakou další přípravu před zápasem. Což chápu. Určitě jsou neskutečně nervózní. Aspoň se třeba při přípravě trochu odreagují. Doufám.

Já akorát vyčkávám na Kiru, která sem dojde každou chvíli. Jdeme tam totiž společně.

Na sobě mám akorát černé roztrhané džíny, tenisky a volnou červenou mikinu. K tomu celému se mi docela i líbilo udělat si dva menší culíky, ale jen z horní části vlasů. Zbytek je hezky rozpuštěný.

Jen co zazvonil zvonek u hlavních dveří, jsem se s mobilem vydala dolů.

,,Ahoj. '' Ve dveřích už vyčkávala Kira.

,,Ahoj. Sluší ti to. '' Zavřela jsem za sebou dveře.

,,Tobě taky. Můžem? ''

,,Si piš. ''

Po cestě jsme si celou dobu povídaly. Většinou to byly takové ty holčičí témata. Však to určitě znáte. Kousek od školy, přišla řeč o klucích. Ta nám vydržela až na místo.

Na tribunách a všude kolem už byla spousta lidí. Hádám, že mezi nimi jsou studenti jak z naší školy tak od té přípravky. Spousta lidí se rovná spousta hluku. Kluci už se hemžili kolem svých laviček.

,,Musíme si najít dobré místo, abychom měly nejlepší výhled. '' Rozhlížela jsem se po tribuně.

,,Neboj. Malia nám drží místa. '' Ujišťovala mě.

,,Vážně? Ona tu je taky? '' Překvapilo mě to. I když mi v hlavě nedocházelo, která že to vlastně je.

,,Jasný. Taky se přišla podívat. '' Zasmála se.

,,Hele támhle sedí. '' Ukázala Kira na tribunu. Seděla tam jedna blondýna, která mávala naším směrem, aby upoutala pozornost.

,,Tak jdeme. ''

Držely jsme se kolem loktů a spokojeně šly za tou Malií.

,,Ahoj holky. '' Usmála se na nás.

,,Ahoj. '' Objala ji Kira.

,,Ahooj. '' Pozdravila jsem lehce nervózně.

,,Ještě, že jsi nám držela místa. Asi bychom si nikam nesedly. '' Zkusila jsem mluvit, abych nebyla z té holky tak moc nervózní.

,,Jo, docela dost lidí se přišlo podívat. '' Podívala se na hřiště, které osvětlovala světla ze sloupů.

,,Ahoj holky. '' Došel k nám jeden postarší muž.

,,Dobrý den. '' Pozdravily obě s úsměvem na tváři.

,,Dobrý den. '' Následovalo mé nejisté pozdravení. Začíná se z toho stávat už zvyk.

,,Ahh promiň. Stiles mi to říkal. Jmenuji se Noah Stilinsky. Jsem jeho táta. '' Představil se mi. Od pohledu vypadá jako velmi milý pán.

,,Ahaa. Promiňte, ještě mi trvá, než všechny dostanu nějak do hlavy. ''

,,Nic se neděje. Ale už je to lepší? '' Usadil se u nás.

,,Jo to jo. Jen je to složité. Ale všichni mi neskutečně moc pomáhají. '' Odpověděla jsem ten konec s hrdostí.

,,To rád slyším. ''

Chvíli jsme seděli a o něčem se bavili. Při tom jsem vyhledávala ty tři. V tom všem hluku se těžko soustředí jen na jejich hlas, když tu mluví každý jeden přes druhého. Takže zrovna tohle mi moc nepomůže. Musím si je najít sama.