Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

41.kapitola

Dlouho jsme u Dereka probírali celou tu událost. Dost se vyptával na různé detaily. Dalo mi tedy pořádně zabrat, abych se někde neprořekla. Nebo hlavně aby se mi nezvýšil při lhaní tep. Hned by to ti tři poznali. To jsem si nemohla dovolit.

Nevím proč, nikomu o tom hlase nechci říkat. Nevím, kde se vzal. Natož jak je možné, že mi dokázal tak enormně zvednout mou moc. Jako bych neustále cítila větší sílu. Občas si musím zkontrolovat ruce, zda mi kolem nich kvůli tomu neproudí vlny energie.

Domů už jel Stiles sám. Já se svezla se Scottem na jeho motorce. Jelikož už byla tma a venku svítily jen pouliční lampy, byla to příjemná projížďka večerním městem.

Po našem příjezdu následovala večeře. Zbytek večera jsme strávili spolu v jeho pokoji. Musím říct, je to velmi příjemné takhle být s bráškou. Trávit takhle spolu čas. Povídat si o čemkoliv. Jsem hlavně neskutečně vděčná, za to, jakou mají se mnou trpělivost. Bavit se s někým, kdo ztratil paměť, není určitě jednoduché.

Později mi přišla zpráva od Thea.

*Ahoj. Tak ti píšu, jak jsme se dohodli. Co děláš zítra odpoledne? *

*Ahoj. Nemám nic na plánu. Proč? *

*Že bychom se mohli sejít. Rád bych s tebou zase na chvilku byl. *

*Určitě můžeme. V kolik? *

*Tak ve tři u kavárny? U té co je kousek od školy. *

*Platí. Ve tři tam. *

*Paráda. *

Přijde mi milé. Chce se mnou trávit čas. Vypadal na milého kluka. Určitě i je. Jinak bych se s ním nebavila a netrávila s ním tolik času. Už se nemůžu dočkat.

Večer to nakonec dopadlo tak, že jsem přespávala u Scotta v pokoji. Pustili jsme si pak film, u kterého se nám oběma podařilo usnout. Ráno jsem tedy potichu vylezla z jeho pokoje do svého. Samozřejmě ještě pokračovat ve spánku. Jak taky jinak.

Z postele mě dostala žízeň až o půl desáté dopoledne.

V kuchyni připravovala Melissa oběd.

,,No dobré ráno ospalče. Byla jsem za tebou v pokoji, ale nikde jsi nebyla. '' Podívala se na mě s úsměvem na tváři.

,,Jo. Včera jsme se Scottem dívali na film u něj v pokoji, a tak nějak oba usnuli. Ráno jsem se pak přesunula k sobě do pokoje pokračovat ve spánku. '' Posadila jsem se na židli.

,,Jo tak. A jak ti je? '' Pokračovala v krájení zeleniny.

,,Dobrý. Jen je to těžký. Hodně náročný. '' Přiznala jsem.

,,Věděli jsme, že to na začátku bude těžké. Ale nic co by se nezvládlo. '' Snažila se mě povzbudit.

,,Já vím. Všichni mi moc pomáhají. Nevím, co bych si bez nich počala. ''

,,No vidíš. Dáme si kafe? ''

,,Si piš. Já ho udělám. '' Nabídla jsem se.

Při popíjení kávy a přípravy našeho dnešního oběda se mnou Melissa probrala pár věcí, co bych měla ještě vědět. Nebo se i jen pak vyptávala na normální otázky. Celkem dobře jsme si popovídali.

Po obědě jsem jen tak odpočívala u sebe v pokoji. Pohrávala jsem si se svou silou. Červeno – černý obláček se mi pomalu proplétal kolem mých prstů.

Dobrou půl hodinu jsem provolala s Lydií.

Později už ale nastal čas se obléknout a dojít na naše domluvené místo. Venku je dneska zataženo, takže si musím vzít i mikinu na sebe. Vím, kam mám jít. Po cestě na zápas, jsem zahlédla jednu kavárnu nedaleko školy. Určitě to bude ona.

Mohla jsem tam čekat pouhých pět minut, než se u mě objevil i on.

,,Ahoj. ''

,,Ahoj. Čekáš dlouho? ''

,,Ne. Došla jsem sotva před pár minutami. Já šla radši dřív. Asi nemusím říkat proč. '' Zasmála jsem se.

,,Nevezmeme si sebou kafe? Když už jsme tu? '' Navrhl s pohledem dovnitř přes skleněné dveře.

,,Skvělý nápad. ''

Každý jsme si koupili své kafe. Já samozřejmě nemohla odolat karamelového latté. To je prostě nejlepší káva na světě.

S kávou v ruce jsme se procházeli městem. Jelikož je víkend, není zde tolik lidí jako v týdnu. To mi vyhovuje. Žádné narvané ulice plných lidí, kteří jsou v neustálém stresu a někam spěchají. To nemám vůbec ráda.

Při cestě se ujal tak nějak vedení Theo. Já šla akorát u něj a neřešila naší trasu. Asi po hodině chůze se zastavil v parku na lavičce. Dobře se s ním povídalo. Vyprávěl mi, jak jsme se zrovna my dva poznali, co byla naše oblíbená aktivita. Prý mi pomáhal zlepšovat moje bojové schopnosti v boji. To od něj vím kam kterou ránu směřovat, na co se v takových situacích zaměřit hned.

,,Chtěl bych tě někam vzít. Pokud bys s tím souhlasila. Chci ti něco ukázat. ''Navrhl po chvilce ticha. Mohli jsme už na té lavičce sedět dobrou další hodinu.

,,Co? '' V ruce jsem si stále hrála s už dávno prázdným kelímkem od kafe.

,,Uvidíš. Tak co? '' Postavil se a natáhl ruku.

,,Dobře. '' Přijala jsem jeho ruku.

Pomohl mi, se postavit. Vyhodili jsme kelímky do odpadkového koše nedaleko nás a já ho následovala. Povídal si se mnou celou cestu. Dovedl mě ke staré budově. Byla dost daleko od města. Mezi ní a městem bylo několik stromů, takže by se dalo říci, že perfektně schovaná. Jen nechápu, co tu děláme.

,,Jsi si jistý? '' Zaváhala jsem. Vypadal, že totiž chce jít dovnitř. Nevypadá to, jako by to bylo průchozí cizím lidem.

,,Neboj se. Věříš mi? '' Podíval se na mě.

,,Věřím. Samozřejmě že ano. ''

,,Tak pojď. '' Chytl mě za ruku a vedl dovnitř.

Uvnitř byla hned větší zima. Nevím, zda to je tou starou budovou. Ale o pár stupňů je tu určitě méně než venku. Přes hlavní halu vedla cesta k jakýmsi schodům. Sama bych tu určitě nikdy nešla. Ale nemám důvod mu nevěřit. Vedl nás dolů k velkým, silným dveřím. Vytasil jeden ze svých drápů a přejel po jedné z rýh na dveřích. Musím uznat, vypadají velmi tajemně.

Jak tak přejížděl drápem skrz rýhu, ozvalo se zaklapnutí zámku. Dveře se tím pootevřely. My díky tomu mohli vejít dovnitř. Prvně vešel Theo. Držel pootevřené dveře, abych mohla vejít dovnitř. Hned se mi naskytl pohled na to, co bylo schované uvnitř. Teda čekala jsem všechno, jen ne tohle. Proč mě sem přivedl? V první vteřině to možná ve mně hrklo.