Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

6.kapitola

Po skončení vyučování, jsem se rozhodla jít domů sama pěšky. Aspoň si zas projdu město z jiné strany. Podívám se do jiné části města, zjistím kde co je a pokoukám se po okolí.

Cesta zabrala pár minut. Musím říct, že vyznat se v tomhle městě není tedy žádná sranda. Jsou tu samé zapeklité zatáčky, mnoho schovaných uliček mezi domy,.....Díky bohu za online mapy na internetu.

Zbytek odpoledne byl ve stylu učení se na ten test a procházení si všech podkladů. Potřebuju zjistit, co umím a co ne, abych nebyla pozadu. Něco už umím, takže to je v pohodě. U nějakých předmětů musím dohnat látku, ale není to nic těžkého. To zvládnu levou zadní. Nejvíc mi dala zabrat ta matika.

K večeru mi do pokoje vešel Scott, který se hned ve dveřích zarazil. Vytřeštěně sledoval ten nepořádek po pokoji. Všude byly nějaké otevřené učebnice nebo popsané papíry. Pár z nich bylo barevných, jelikož jsem si při procházení postupně zvýrazňovala důležité body a informace.

,,Ou. Co se tu stalo? '' Zasmál se.

,,Já si to uklidím, neboj. Jen procházím látky a zjišťuji, co musím dohnat. A aktuálně se snažím o nemožné. Pochopit příklady v matematice. '' Mrskla jsem otráveně propiskou na otevřenou učebnici před sebou.

,,Matikou? Věděl bych o někom, kdo by ti mohl pomoct. Sám tomu totiž moc nerozumím a ten někdo mě dost krát zachránil před pětkami z testu. '' Opřel se o futra.

,,Kdo? '' Svitla mi naděje na mou spásu.

,,Stiles. V matice je fakt dobrej. ''

Jasně že on. Kdo jinej. No tak nic. Smířím se asi se špatnými známky, který mi budou kazit můj krásný průměr.

,,No když já ho nechci otravovat. Určitě má moc práce, než mě doučovat. Zkusím někoho jiného. '' Prosím, ať mi to projde.

,,V pohodě. Vsadím se, že ti rád pomůže. Dám mu vědět, zítra prý nemá nic na plánu. '' Vzal mobil do ruky.

Z tohohle se už jen tak nevykecám.

,,Vidíš, má volno. Nemůžu mu brát jeho volné odpoledne. Určitě si chce taky odpočinout. ''

,,Neboj, nebude mu to vadit. Beztak by se jen válel, takhle aspoň udělá něco užitečného. Rád ti pomůže. S tím si nelam hlavu, vše zařídím. ''

Na to jsem neměla co říct. Jsem prostě v háji. Vzdávám se. Nemůžu Scottovi říct pravý důvod, proč bych se mu raději vyhýbala obloukem.

,,Proč jsi vlastně přišel? ''

,,Jo měl jsem se pro tebe stavit. Jedeme na tu večeři. Pamatuješ? ''

,,Ajo vlastně. Úplně mi to v tom všem vypadlo z hlavy. Dáte mi prosím pět minut? Dala bych se do kupy a převlékla. '''

,,Jojo určitě. Budeme čekat dole. '' Odešel a zavřel za sebou dveře.

Jak mi to mohlo vypadnout z hlavy. Zabrala jsem se to toho učení tak moc, že jsem na tu večeři zapomněla.

Rychle jsem na sebe hodila něco kloudného, poupravila si make-up a vlasy. Během osmi minut jsem mohla vycházet z pokoje. Takhle rychle, jsem se už dlouho nepřipravila. Vždy potřebuji víc času, abych si vše mohla udělat v klidu. Bez jakéhokoliv stresu.

,,Promiň Meliso. Já se učila a úplně mi to vypadlo z hlavy. '' Seběhla jsem schody.

,,V pořádku. Scott říkal, že to u tebe vypadá jak po vybouchnutí atomové bomby. '' Smála se.

,,Noooo. ''

,,Tak pojďte. '' Řekla po chvilce ticha.

Cesta nezabrala nijak dlouho. Venku bylo o něco chladněji a po ulicích nechodilo až tolik lidí jako odpoledne, pochopitelně. V restauraci nás dovedli k volnému stolu pro tři a před námi přistálo menu. Scott si vybral steak a americké hranolky a já s Melissou si objednala salát s kuřecím masem. Těstovinové saláty mám snad ze všeho nejraději. Vlastně, těstoviny pomalu na každý způsob. Nejlépe se sýrovou omáčkou, To je největší lahoda.

Přes mé překvapení, jsme si celkem pěkně povídali. Čas s nimi ubíhal docela rychle. Jsem ráda, že určitá témata vynechávají, hádám, že i záměrně. Aspoň, že tak.

Přestala jsem naprosto vnímat čas.

Čas strávený s nimi byl dobrý. I jsem se zasmála. Tak si tak říkám, proč mě museli dát pryč. Melissa se zdá jako milá a slušná žena. Proč by jen dala své dítě pryč? Co jsem udělala? Čím jsem si to zasloužila?

Moji rodiče.....Tak neskutečně mi chybí. Kéž bych se s nimi mohla aspoň rozloučit. Ty časy, kdy jsem takhle i večeře sedávala s nimi.

,,Beth? Jsi v pohodě? '' Vytrhl mě ženský hlas z myšlenek. Totálně jsem přestala na tu chvilku vnímat okolí.

,,Ty brečíš? '' Naklonil se mírně Scott.

,,Co? Ne, jsem v pohodě. '' Urychleně jsem svým rukávem setřela slzu z tváře a následně se usmála.

Oba se na sebe jen povídali, ale naštěstí to nijak nerozebírali. Podle mě jim to je jasné, co se děje.

Po návratu jsem uklidila ten binec v mém pokoji a šla spát. Čímž můžu uzavřít první den za mnou.

***************

Dnešním ránem jsem byla o něco chytřejší. Po včerejším incidentu jsem si dveře do koupelny pro jistotu zamknula. Včerejší štěstí, že je otevřel, ve chvíli kdy jsem na sobě něco měla, by se nemuselo opakovat. A riskovat to rozhodně nehodlám.

Zrovna se ani klika nehnula. Tím pádem, dneska se nezamknout, tak se ani nic nestane. Ale tak, jistota je jistota že?

Během snídaně jsem byla dneska tichá. Snídaně, no spíš ranního popíjení kávy. Scott s Melissou si celou dobu o něčem povídali a já jen poslouchala.

Dovoz do školy mi udělal zase Scott na jeho motorce. Musím uznat, jezdit na motorce mě dost baví.

,,Tak co? Jak ses rozhodla s těmi roztleskávačkami? '' Chytl mě kolem ramen při cestě z parkoviště.

,,Já ti nevím. Nevím, zda toho budu schopna. ''

,,No rozhodnutí je na tobě. Ale určitě bys v tom byla dobrá. '' Praštil mě do ramene.

,,Uvidím. ''

Do školy jsme dorazili akorát v čas na začátek hodiny. Hned za námi totiž vešel ten zvláštní učitel s píšťalkou kolem krku a šedé teplákové soupravě.

,,Dobrý den třído. ''

,,Dobré ráno Trenére. '' Pozdravila celá třida rozespale nazpět.

,,Všichni dnes budete psát test. Beth ty budeš psát ten velký a ten je na dvě hodiny. Takže jsi omluvená z další hodiny, co máte. Z biologie nebo cože to pak máte. ''

Dneska? Nečekala, jsem to tak brzy. Neučila jsem se. Snad nebude těžký. A proč zrovna místo biologie? Tu mám ráda.

Ten Trenér, nebo jak mu to říkají, všem postupně rozdal papíry, zadáním na stůl. Na jeho povel se mohlo zadání otočit a začít pracovat. Letmo jsem projela zadání na první stránce a zdály se zatím lehké. Snad tak bude i zbytek testu.

Čas utíkal při tom psaní tak neskutečně rychle, že mi ta hodina připadala jak sotva deset minut. Při tom rozruchu po zvonění se nedalo zrovna moc dobře soustředit. Vyčkala jsem, než všichni odejdou a já mohla pokračovat. To nejhorší jsem si schovávala až na samotný konec.

Aspoň se zde nestrhávají body za špatně zodpovězené otázky. Jinak bych si pokazila celý zbytek testu. Něco hold bylo dáno osudu tipovačkou. Neměla jsem nejmenší tušení, jak se k určitým příkladům propracovat ke konci. Ani jak vůbec začít.

,,Tak konec Beth. Zítra mám s vámi třetí hodinu, tak to do té doby opravím. ''

,,Děkuji. '' Odevzdala jsem mu podepsané papíry a mohla se připojit k ostatním na dějepis.