Zpět v Beacon Hills [Teen Wolf]

36.kapitola

Zanedlouho přibržďoval u jednoho pěkného domku. Od pohledu vypadal pěkně. Jsem zvědavá, jak vypadá uvnitř. A samozřejmě hlavně můj pokoj, tam se těším co nejvíc.

Přes terasu mě dovedl ke dveřím. Interiér domu byl velice útulný. Žádný přepych nebo tak něco, ale takový normální byt.

Vedl mě po schodech nahoru.

,,Tohle je tvůj pokoj. '' Otevřel dveře a nechal mě vejít.

,,Páni. Je to tu pěkný. '' Rozhlížela jsem se.

Vše bylo tak hezky sladěné. Má pravdu. Cítím, že tohle je vážně můj pokoj. Cítím se tu jaksi v bezpečí. Jako bych byla doma. Což tedy vlastně asi jsem.

,,Mám tě tu nechat chvilku? '' Stál u dveří.

,,Nemusíš. Nevadíš mi tu. '' Usmála jsem se na něj.

,,Dobře. '' Šel za mnou.

Co, ale upoutalo mou pozornost nejvíce, byla nástěnka s několika různými fotografiemi. Přešla jsem tedy k nim blíže. Ráda bych si je prohlédla. Třeba si i na něco vzpomenu, po prohlédnutí. Visí zde několik fotek se mnou plus s dalším člověkem, na dvou je celá jedna parta, na další moji adoptivní rodiče. Dokonce tam mám i samotnou se Stilesem. Vypadáme na ni šťastně.

,,To je Scott, Kira, Lydie, Malia, Liam, Mason a my dva. Celá naše parta. '' Postupně mi ukázal na každou osobu na skupinové fotce. Sedíme tam společně na školním pozemku u jednoho velkého stolu. Úsměvy na tvářích každého z nás.

,,Vypadáme tam šťastně. '' Uznala jsem.

,,Jen nevypadáme. Jsme. '' Stál hned vedle mě.

I on se zadíval na fotku nás dvou. Pousmál se nad ní, ale nic neřekl. Jako by si přál a něco mu v tom bránilo.

,,Máme spolu pěknou fotku. '' Chtěla jsem ho aspoň trošičku povzbudit.

,,Jo, tuhle mám rád. '' Přesunul pohled k mým očím.

,,Myslím, že já taky. ''

Dál jsem si prohlížela pokoj. Pomalými kroky si prohlížela kousíček po kousíčku. Snažila se nevynechat jediný milimetr z celého prostoru.

Do půl hodiny se dveře otevřely. Prošel jimi další klučina.

,,Ahoj. Konečně jste zpátky. '' Přivítal se se Stilesem.

,,Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že už můžeš domů. Rád tě vidím. '' Přešel ke mně.

,,Jo, nerada bych tam ležela jen o den déle. ''

,,Jmenuji se Scott. Jsem tvůj bratr. '' Představil se mi.

,,Bratr? Já mám bratra? '' Moje oči se přímo rozzářily.

,,Jasný. ''Dloubl mě se smíchem do ramene.

,,To je skvělý. Ani nevíš, jakou mám radost. '' Zazubila jsem se.

,,Teda promiň. Já.....těžko se ty ''novinky'' zpracovávají bez emocí. Když to předtím byla naprosto běžná věc. '' Došlo mi to.

,,Z toho si nic nedělej. Nedělej si s tímhle vůbec starosti. '' Objal mě Scott.

,,Dobře. Děkuju. '' Obětí se muselo opětovat i z mé strany.

,,Můžu se vás dvou na něco zeptat? ''

,,Jasně. '' Odpověděli oba najednou.

,,Emmm jak to říct....Nechci vypadat jako blázen, aleeeee..'' Nějak mi to nešlo říct.