Angel in dark (CZ)

23.část

Vlezli jsme do útulné kavárničky. Hned jsem si složila bundu a šálu. Byl tu obrovský krb, který krásně prohříval celý prostor. Sedli jsme si s Austinem do velkých křesel v útulném koutě a letmo prohlédli jídelní lístek.

,, Mají tu mléčnou, hořkou i bílou.." mrmlal.

,, Mhmm, já si dám mléčnou," řekla jsem s úsměvem.

,, Já taky." Zaklapnul lístek a kývnul na servírku. Ta hned přicupitala-ostatně jako všechny holky za Austinem-a s oslnivým úsměvem se ho ptala, co si dáme.

,, Dvakrát mléčná horká čokoláda a jednou malinový cheesecake," řekl stručně a ani jí nevěnoval pohled.

Servírka si hned zapsala a pak zklamaně odešla za pult.

,, Tak co Erik? Už jste v pohodě?" zeptal se Austin a srknul si z čokolády.

,, Jo, už jo.. neměl bys to náhodou vědět od Erika samotného?" řekla jsem ironicky.

,, Nic neříkal, ale dnes už byl zase normální a smál se, takže mě napadlo, že jste si to už vyříkali.."

,, No, jo," přitakala jsem.

,, Vidím, že Erika nerada s někým řešíš, co?" zeptal se.

,, Vlastně máš pravdu.. protože mám pocit, že ho teď v poslední době chce řešit každý.." řekla jsem otráveně.

,, Dobře, promiň, nebudeme se o tom už bavit," uznal a odkrojil si ze zákusku.

,, Mm, dáš si taky? Objednal jsem jen jeden, protože bychom stejně dva nesnědli.." řekl a posunul ke mně talířek.

,, Je moc dobrej," uznala jsem.

Pak mu začal zvonit mobil. Vypadal, že to nehodlá zvednout, ale s klidným kývnutím jsem mu naznačila, ať to vezme..

,, Haló?" zamrmlal do telefonu.

,, Děláš si srandu? Teď nemůžu.. říkal jsem ti, že dneska už mám své plány," povídal mně neznámému člověku.

,, N-ne, nejsem s žádnou blonckou.." překoulel očima. ,, No a co, že jsem v kavárně, to si nemůžu sednout a dát si dort? Hele já se s tebou teď fakt vykecávat nebudu.." Už už se chystal típnout hovor.

,, Cože? Tak ty mi tu chceš rozkazovat co mám dělat? Můžeš mi leda tak políbit zadní část mýho těla," odfrknul si.

,, Jsi žárlivej magor," ukončil hovor.

,, Všechno v pohodě?" zeptala jsem se.

,, Jo, jen jeden kretén si asi neumí uspořádat život a priority.." Mávnul rukou.

Jen jsem kývla na znak chápavosti a odpila si z čokolády. Položila jsem ji na podšálek.

Najednou se mi začernilo před očima.

Flashback
,, Hele a co Austin?" zeptala se Crystal s šibalským pohledem. Překoulela jsem očima.
,, No, chodíme spolu," řekla jsem a kousla se do rtu.
,, Kecááš!" vyhrkla nadšeně. ,, Já si to myslela, mezi váma to jiskřilo už celkem dlouho." Pokývala uznale hlavou.
,, Nó.. oficiálně to je jen čtyři dny, takže nebuď až tak nadšená." Zasmála jsem se.
,, Ále, vám to určo vydrží, jste roztomilej páreček." Usmála se zasněně.
,, Snad jo.. co já vím. On je docela známý milovník žen, jestli víš jak to myslím," řekla jsem s odlehčeným výrazem.
,, No, to jsou snad všichni chlapi, ne? Buď v klidu, je vidět, že je do tebe blázen," uchlácholila mě.
,, Jó?"
,, Jo! A už o tom nepochybuj.."
,, Ale vždyť chodil i s Keirou, a víš jak to dopadlo.." Kousla jsem se do rtu.
,, Oni dva se k sobě od začátku nehodili, Keira není holka pro něj.. navíc on ji doopravdy nikdy nemiloval, tam šlo o pobláznění hlavně ze vzhledu." Mávla rukou.
,, A kde mám vzít jistotu, že miluje mě?"
,, Už půlroku spolu trávíte dost času, nikdy po tobě nevystartoval, zamilovaně po tobě kouká a všude rozhlašuje jak tě miluje.. ještě něco?" Ironicky se zeptala.
Lehce jsem se zasmála. ,, Asi máš pravdu.."
,,Proč jsi plná pochybností? Teď když s ním chodíš by tě neměly napadat takovéhle věci.."
,, Co já vím, prostě nad vším moc přemýšlím." Pokrčila jsem rameny.
,, No, to teda jo," uznala se smíchem. ,, Ale je pravda že...."
,, Co?" Zpozorněla jsem.
,, Nó......."

Konec flashbacku

S trhnutím jsem zamrkala.

,, Clary!? Jsi v pořádku?!" Austin seděl u mě a držel mě v náručí.

,, J-já.. mně se zase vrátily nějaký vzpomínky," řekla jsem tiše.

,, Co? Jak?"

,, Prostě od tý nehody, kdy jsem měla vygumováno v hlavě se mi občas stane, že se mi takhle zastaví realita, jako bych omdlela, ale mám vidinu minulosti," vysvětlovala jsem.

,, Aha, a co se ti vrátilo?" zeptal se starostlivě.

,, Ale nic.. nechci to teď řešit." Pokroutila jsem hlavou.

,, Dobře." Pohladil mě po ruce. Pomalu jsem se zvedla a opřela se pohodlně do křesla. Tyhle vidiny mě jednou asi zabijou, vždycky je to hrozný šok.. Ani se mi nad tím nechce přemýšlet.