Angel in dark (CZ)

50.část

Ráno jsem se probrala až kolem desáté. Konečně vánoční prázdniny, pomyslela jsem si.
Ke snídani jsem si udělala vajíčka a u jídla spokojeně projížděla všechny sociální sítě.
Vypadala jsem jako nějaká příšerka, rozcuchané vlasy, ospalky v očích a ted ranní odér z úst taky nic moc.. ale co, nikam se nechystám.
Ve dvanáct jsem usoudila, že by možná nebylo od věci se obléct a umýt.
Navlékla jsem si na nohy teplé ponožky s obrázky sobů a sněhových vloček a vydala se do koupelny.
Opláchla jsem si obličej, umyla zuby a učesala se. Na nějaký makeup jsem neměla náladu, a tak jsem se šla už jen obléknout.
Zvítězil velký svetr a černé legíny.
Lehla jsem si do postele a pustila televizi. Už teď dávali spoustu pohádek a animovaných filmů. Zkoukla jsem Sám doma a psala si s Keirou.
Pak někdo zazvonil. Zaúpěla jsem a pomalu vylezla z teplé postele.
,,Ježiš co tu kdo chce." Převrátila jsem očima. Dobelhala jsem se dolů k vchodovým dveřím. Zase se ozval zvonek.
,,Vždyť už jdu!" Zvýšila jsem naštvaně hlas. Fakt nesnáším takovéhle přepadovky.
Otočila jsem klíčema v zámku a pomalu otevřela dveře. Když byly dokořán, pro jistotu jsem si ještě promnula oči, jestli se mi to jenom nezdá.
Stál tam Austin, s kytkou růží v ruce a s malým medvídkem, který měl na malém tričku napsáno: I'm sorry :-(. Trapnější situace asi neexistuje.
,,Děláš si ze mě prdel?" vyštěkla jsem na něj.
Zůstal zaskočeně stát u dveří.
,,Ehmmm," odkašlal si.
,,Vypadni," odsekla jsem.
,,Počkej, chci se omluvit!" řekl zoufale.
,,Jasně, plyšovej medvěd a kytka to totiž všechno vyžehlí!" řekla jsem ironicky.
,,Ale já se fakt chci omluvit." Svraštil obočí.
,,Ale já to nechci poslouchat! Zas mi budeš vykládat nějaký kecy o tom, že ani nevíš jak se to stalo, nebo že jsi nebyl při smyslech.. jenže mě to nezajímá! Prostě se to stalo!" zařvala jsem. Zklamaně vydechl. Co jako čekal? Že mu skočím kolem krku se slovy: Miluju tě..?
,,Ale já se nejdu vymlouvat! Vím, že se to stalo, vím, že jsem ti ublížil. A proto se omlouvám!"
,,A k čemu mi je nějaká tvoje debilní omluva? Už jsi mi zahnul dvakrát!" Vztyčila jsem prst.
,,Tak snad tamto na mě už vytahovat nebudeš!"
,,To není o vytahování, prostě je to fakt! Jsi jenom obyčejnej děvkař!" křičela jsem. Radši jsem vyšla před dveře a zavřela, tenhle rozhovor nemusí slyšet všichni.
,,Tak když to vidíš takhle.." Svěsil ramena.
,,A jak jinak to mám vidět? Vyspíš se s cizí holkou na nějaký party, kde jsem i já, pak se s ní vyspíš zase a ještě to hodíte i na facebook. Myslíš si, že jsem úplně blbá nebo co?!" Naštvaně jsem rozhodila rukama.
,,Počkat, jakej facebook?" Zvedl obočí.
,,Tvoje milovaná Megan přidala vaší postelovou fotku," řekla jsem s odporem.
,,Co?" Vypadal překvapeně.
,,Ježiš, prostě to dala na svůj profil! Jsi děvkař! Doufala jsem, že už s tebou nikdy nebudu muset mluvit," řekla jsem zklamaně.
,,Tak promiň, už se mnou nebudeš muset mluvit." Sklopil hlavu.
,,V to doufám! A teď se kliď pryč," vyštěkla jsem naštvaně a ukázala na branku.
,,Tak sbohem Clary. Mrzí mě to." Ach no jen ať se nerozbrečí, idiot.
,,Nazdar," odsekla jsem. Když už otevíral branku, neodpustila jsem si: ,,A jdi se nechat utěšovat od Megan," řekla jsem s ironickým úsměvem. Jen vydechl a odešel.
,,Kretén," ulevila jsem si, když jsem za sebou zavřela dveře od pokoje.
,,Clary?" Ve dveřích stál Erik. Prudce jsem se otočila.
,,S kým ses hádala?" Zvedl obočí.
,,Byl tu Austin," řekla jsem podrážděně a sedla jsem si na postel.
Erik chvíli mlčel.
,,Jak se ten debil opovažuje sem vůbec ještě přijít?!!" Zatnul pěsti. ,,Co ti říkal?"
,,Chtěl se omluvit." Převrátila jsem očima.
,,Si myslí, že nějakým jeho promiň si tě získá zpátky?" Zvedl obočí.
,,Asi jo, každopádně mu to nevyšlo." Pokrčila jsem rameny.
,,Asi chceš být sama, co?" Kousl se do rtu a šel směrem ke dveřím.
,,Ne to je dobrý.." zavrtěla jsem hlavou.
,,Tyjo s ním to je fakt pakárna, viď?" Zasmál se Erik.
,,Jo, a myslím že ještě i bude.." povzdychla jsem si.
,,Neboj, vždyť ho budeš ignorovat," povzbuzoval mě.
,,Nojo, nic těžkýho." Pokrčila jsem rameny. Pak mi zapípala smska.
,,Ahgrrr." Zaúpěla jsem a natáhla se pro mobil. Znuděně jsem odemkla displej a najela do zpráv. Protáhla jsem si ruku a zívla. Čekala jsem zas nějaké nudné oznámení od operátora, ale to co jsem si přečetla mě úplně paralyzovalo. Otevřela jsem pusu do O.
,,Clary? Všechno v pohodě?" znervózněl Erik.
,,Já..." Nebyla jsem ani schopná mluvit.

______________
Na obrázku Clary :-).
Omlouvám se že teď nebyla zas déle kapitola, ale od minulého čtvrtka jsem tu měla kamarádku, která bydlí v cizině a vidíme se tak jednou za rok, a tak jsem si to chtěla užít a trávit s ní čas, a ne být na mobilu..
Jinak vám moc děkuju za všechny přečtení, votes a krásné komentáře, moc mě to vždycky potěší!♥