Angel in dark (CZ)

39.část

   Otevřela jsem oči a zamrkala. Viděla jsem všechno rozmazaně.
   Rukou jsem začala šmátrat kolem sebe. Austin tam ale nebyl.
   ,,Austine?" zachraptila jsem tiše. Nic. Připadala jsem si jak v nějakém hollywoodském filmu, kde spolu holka a kluk stráví noc, a pak se už nikdy neuvidí. Tady ale nejsme v Hollywoodu a já jsem s Austinem nespala.
   Pak jsem ale uslyšela spláchnutí v koupelně. Plácla jsem se do čela. Proč jsem hned tak paranoidní?
   Zabořila jsem hlavu zase do polštáře, přikryla se a zavřela oči. Ještě se mi nechce vstávat.
   Pomalu se otevřely dveře od koupelny. Austin asi potichu našlapoval, aby mě nevzbudil.
   ,,Buď v klidu já jsem už vzhůru," zamumlala jsem.
   ,,Vzbudil jsem tě?" zeptal se tiše.
   Zavrtěla jsem hlavou. Sedla jsem si na posteli a promnula si oči. Protáhla jsem se a zívla. Typický ranní ospalec. Ze mě ranní ptáče fakt nikdy nebude.
   ,,Půjdeme si dát nějakou dobrou snídani?" navrhl.
   ,,Jojo, jen si vezmu župan," řekla jsem a pomalu vstala z postele. Z věšáku v koupelně jsem zvěsila béžový saténový župánek a obmotala si ho kolem sebe. Vlasy jsem si svázala do drdolu a opláchla si obličej.
   Pak jsme se vydali dolů. Všichni ještě spali, a tak jsem za námi v kuchyni zavřela dveře a otevřela lednici. Chvíli jsem tam zkoumavě civěla na všechny potraviny, jako bych nikdy neviděla jogurt nebo sýry.
   ,,Na co máš chuť?" zeptala jsem se Austina.
   ,,Cokoliv." Rozhodil rukama.
   ,,Uděláme si lívance," rozhodla jsem a začala vybírat ingredience.
   Začala jsem je přidávat do misky. Austin mě objal zezadu kolem pasu a dal mi pusu na krk. Já jsem trochu naklonila hlavu na stranu a usmála se.
   ,,Víš, že takhle ti to strašně sluší?" zamumlal mi na kůži. Otočila jsem se směrem k němu.
   ,,Myslíš rozcuchanou, nenamalovanou s neumytýma zubama? Nojo, fešanda," řekla jsem ironicky.
   ,,Jo přesně takhle," pokýval hlavou. ,,A když děláš snídani."
   Otočila jsem se zase zpátky k lince a věnovala se jídlu. Austin vybral lívanečník a během chvilky jsem už nalévala těsto na pánev. Austin mě držel za boky a pomáhal mi.
   ,,Dobré ráno," ozvalo se za námi. Já jsem až nadskočila s rozehřátou pánví v ruce.
   Otočila jsem se a uviděla Erika. Viděla jsem, že je trochu překvapený, ale nic nedal najevo.
   ,,Ehmmm, dáš si s náma lívance?" zeptala jsem se ho, abych prolomila ticho.
   ,,Ne to je dobrý, půjdu do pekárny pro nějaký pečivo. Nechte si chutnat," utrousil a šel zase pryč. Vydechla jsem. Tohle mu asi ráno nezlepšilo.
   ,,S čím si je dáš?" zeptala jsem se Austina, který celou klidně stál a opíral se o pult.
   ,,Třeba s nutellou," pokrčil rameny.
   ,,Ta je v tamtý poličce, vybereš jí prosím?" Usmála jsem se.
   Pak jsem jen donesla mísu na stůl, vybrala talíře a příbory a pustili jsme se do jídla.
   ,,Mňam," řekl Austin spokojeně, když dojedl poslední kousek. Já jsem se jen pro sebe zasmála.
   ,,Pomůžu ti umýt nádobí." Beze slova jsem vstala a šla za ním.
   ,,Jinak, Erik zas bude hodně podrážděnej, co?" prohodil.
   ,,Snad ne," řekla jsem nejistě. Ale už jsme si to přece vyjasnili.
  

   Z pohledu Erika
   No to je snad zlej sen. Tak on už tu i přespal! Ani nechci vědět, co spolu asi dělali.
   Ale vždyť jsou spolu v podstatě jen tři dny! To se Clary nechá tak rychle dostat do postele nebo co?
   Už opravdu nechci dělat scénky nebo se do toho míchat. Ale nechápu to.
   Jak jsem je viděl spokojeně se muckat a dělat lívance, bylo mi z toho špatně. Hodil jsem na sebe co mi přišlo pod ruku, vzal si bundu a šel radši na kafe a croissanty do místní pekárny. Protože s těma dvěma hrdličkama u stolu opravdu jíst nebudu.
   Vešel jsem malými dveřmi do útulného prostoru. Hned se na mě linula vůně čerstvého pečiva.
   ,,Dobrý den, čtyři croissanty a jedno latte prosím," řekl jsem starší paní za pultem a dal jí 4 libry.
   ,,Tady to je," podávala mi sáček a horký kelímek.
   ,,Eriku?" ozvalo se za mnou. Otočil jsem se. Za mnou stála Keira.
   ,,Ahoj," pokusil jsem se o úsměv.
   ,,Co ty tady?" zeptala se a objednala si kávu a dvě koblihy.
   ,,Zašel jsem si na francouzskou snídani." Ukázal jsem na jídlo.
   ,,Ahá, chápu." Usmála se. ,,A kde máš Clary?" vyzvídala. Achjo, ještě i tady na ní musím myslet.
   ,,Umm, ta má doma Austina," řekl jsem tiše. Ona jen vykulila svoje - už i tak dost velká - kukadla.
   ,,Fakt? Páni. Ti to teda rozjeli," zkonstatovala. Já jsem jen přikývnul.
   ,,No, je to její věc, ale podle mě to nebyla nejlepší volba. Můžu si přisednout?" zeptala se. Jen jsem kývnul hlavou. Odsunula si židli a s chutí se zakousla do čokoládové koblihy.
   ,,Proč myslíš, že to nebyla nejlepší volba?" Nedalo mi to a zeptal jsem se.
   ,,No.. přece jen, znáš Austina. Každej týden by měl nejradši jinou. O Clary se sice usiloval nezvykle a docela vytrvale, ale já si myslím, že to bude záležitost tak maximálně na měsíc." Překoulela očima. ,,Protože buďme upřímní, Austin opravdu není typ na vztahy a velké city. Sama jsem se o tom už přesvědčila," dodala uštipačně.
   ,,A ty myslíš, že jí jen tak nechá, když ho přestane bavit?" zeptal jsem se.
   Pokrčila rameny. ,,Co já vím.. třeba jí zahne a nechá prakticky ona jeho. Ale to jsou jen teorie. Každopádně láska navždy to opravdu nebude," pronesla přesvědčeně. Ale musel jsem s ní v tomhle souhlasit, sám Austina znám a vím jaký je co se týká holek.
   ,,Asi máš pravdu," zamumlal jsem a kousnul do croissantu.
   ,,Jenže Clary o tom nechce ani slyšet," řekla rezignovaně. ,,Ona mu věří."
   ,,Sama zjistí, jaký je. Už jednou jí zahnul, a u něj nebude problém udělat to i podruhé. Ne že bych to Clary přál, to ne! Právě naopak. Chci aby byla s někým lepším," řekl jsem rozhodně.
   ,,Jako třeba s tebou, viď?" kápla do černého.
   ,,To je jedno," snažil jsem se odvést téma.
   ,,Eriku, vidím, že ti to jedno není a že nemůžeš ani vystát, že je s ním," řekla chlácholivě. Ach jo, ty ženský a jejich šestý, sedmý a stopadesátý smysly.
   ,,No tak dobře, uznávám. Štve mě to," řekl jsem rozhodně.
   ,,A..?" nadzvedla vtipně obočí a zasmála se.
   ,,A chci jí," dodal jsem a sklopil pohled. ,,Ale to ona i ty dávno víte."
   ,,Tak s tím něco musíš udělat, bojuj o ni!" Povzbuzovala mě.
   ,,A co? Jak? Ona už si vybrala. Jasně mi dala najevo, že jsme jen něco jako bratr a sestra. Můj boj skončil." Svěsil jsem ramena.
   ,,Naděje umírá poslední." Usmála se na mě. Pokusil jsem se jí úsměv oplatit.
   ,,Hele, Clary není blbá, jen je zaslepená. Co nevidět si uvědomí, že toho nejlepšího kluka má hned před nosem a pod stejnou střechou," řekla povzbudivě. Já jsem na to nic neříkal, protože tomu nějak nevěřím.
   Ale člověku vždycky aspoň trochu pomůžou pozitivní slova a myšlenky od druhých, takže jsem nad tím už radši přestal přemýšlet a napil se z kafe.
   ,,Díky Keiro, jsi jediný člověk, který mi zlepšil dnešní den," řekl jsem jí vděčně.
   ,,To jsem ráda." Usmála se. Pak jsme se už rozloučili a každý se odebral k sobě domů.
   Doufám, že rychle proklouznu do svého pokoje a celý dnešní den z něj nebudu muset vylézt.

_______________
Na obrázku Keira)