Angel in dark (CZ)

57.část

,,Clary," ozval se známý hlas. Zhluboka jsem se nadechla.
,,Už se nemusíš bát." Někdo mě hladil po vlasech.
Pomalu jsem otevřela oči. Několikrát jsem zmateně zamrkala, abych zaostřila.
Otočila jsem hlavou na stranu, nade mnou se skláněl Zayn.
Byla jsem ve svém pokoji, na své posteli.
,,Co se stalo?" zachraptěla jsem.
,,Bouchla ses do hlavy, asi máš výpadky paměti. Všechno se dozvíš až se víc probereš." Usmál se.
Stiskla jsem oči pevně k sobě. Pak jsem je otevřela a pokusila se posadit na posteli. Zayn mi podepřel záda.
,,Moment," rozhlédla jsem se kolem sebe. ,,Kde je Keira?" zeptala jsem se vyděšeně. Vzpomněla jsem si na to, že tu přece večer byla.
,,Šla si udělat čaj, nechala mě s tebou o samotě.." uklidnil mě. Oddechla jsem si.
,,Bože já jsem už v hlavě viděla to nejhorší," řekla jsem s úlevou.
,,Neboj.." pohladil mě po ruce.
,,Zayne já si toho moc nepamatuju." Kousla jsem se do rtu.
,,Není moc o co stát.." řekl pochmurně. ,,Pamatuješ si aspoň něco?"
,,No.. vím, že u mě byla Keira a já jsem v noci šla ven, hledat Crystal. Pak už mám jen takové záblesky z toho místa." Pokrčila jsem rameny.
,,Aspoň něco, naštěstí ses do hlavy nijak moc neuhodila, jen jsi byla v šoku."
,,No, snad si vzpomenu." Sklopila jsem pohled.
,,V podstatě si pamatuješ všechno důležité. Pak jsi jenom zakopla a spadla, když jsi běžela."
,,Proč jsem běžela?" Snažila jsem se v hlavě najít alespoň nějaké rozstříštěné kousky mojí paměti, ale nepovedlo se mi to.
,,No.. je to na dýl, ale ve zkratce → utíkali jsme před nepřítelem." Rozhodil Zayn rukama.
,,Áha," hlesla jsem. ,,Kolik je hodin?" Zmateně jsem se rozhlédla a pátrala po nějakých hodinách.
,,Půl sedmé ráno." Koukl se Zayn na zápěstní hodinky.
,,Bože." Promnula jsem si oči.
,,Nemáš hlad nebo tak něco?" zeptal se.
,,No, něco bych i snědla." Pokrčila jsem rameny.
,,Tak pojď, jdeme dolů." Pomohl mi vstát z postele a podepíral mě celou cestu.
,,No ahoj," objala mě hned Keira v kuchyni.
,,Ahoj." Zabořila jsem hlavu do jejího ramene a zavřela oči.
,,Strašně jsi mě vyděsila," pokárala mě. ,,Myslela jsem, že chytnu infarkt, když jsem uprostřed noci zjistila, že nejsi doma."
,,Promiň, hráblo mi." Překroutila jsem očima.
,,Měla jsi mě vzbudit, šla bych s tebou."
,,V tu chvíli mě nic takového ani nenapadlo. Prostě jsem vyběhla ven." Pokrčila jsem rameny.
,,Nojo, typická Clary. Hlavně do všeho po hlavě." Lehce se uchechtl Zayn, který stál opodál u otevřené lednice.
,,Tak co si dáš? Jogurt, křupky, mléko... vajíčka?" Prohraboval se surovinami.
,,Hmm.. asi vajíčka," řekla jsem.
,,Tak jo, sedej." Keira mě skoro přišpendlila na židli a šla pomoct Zaynovi.
,,Já nejsem invalid," odfrkla jsem.
,,Tvůj mozek ano," řekla Keira. Trochu jsem se zasmála a začala si pročítat časopisy, které ležely na stole.
Asi za deset minut přede mě Keira položila talíř s obrovskou snídaní.
,,Děkuju," vděčně jsem se na ni usmála a hladově se vrhla na jídlo.
,,Pche, já pomáhal." Zayn udělal smutný pohled.
,,Nojo, nojo," zamumlala jsem.
,,No nic tak já vás tu budu muset nechat, než se ostatní taky probudí. Dávejte na sebe pozor, a ty Clary," namířil na mě výhružně prstem, ,,opovaž se sama vyjít z baráku."
,,Neboj se," uklidnila jsem ho.
,,Tak ahoj!" Zamával ze dveří.
,,Ahoj," zvolaly jsme s Keirou jednohlasně. Pak už jsme jen slyšely zaklapnutí vchodových dveří, a v domě bylo zase ticho.
,,No, tak teď mi to prosímtě hezky všechno vysvětli.." sedla si Keira s nechápavým výrazem naproti mně.
,,Co?" zeptala jsem se nesrozumitelně s plnou pusou.
,,Všechno," vyhrkla.
,,Hele já sama si toho moc nevybavuju. Prostě jsem se rozhodla, že najdu Crystal, nebo aspoň nějaké stopy, které pomůžou v pátrání po ní.. a tak jsem prostě bezhlavě vyšla ven." Pokrčila jsem rameny a sama se divila nad tím, kde jsem sebrala odvahu jít uprostřed tmavé chladné noci ven hledat ji do lesa.
,,Ty jsi vážně magor," kroutila Keira nevěřícně hlavou. ,,Víš jak to je nebezpečný?"
,,Jasně že vím," převrátila jsem očima.
,,Achjo, ještěže jsi potkala Zayna a došli jste zpátky živí."
Na to jsem už nic neříkala. Ano, vím, byla to pitomost, myslet si, že nějakou noční výpravou něco zmůžu, ale můj mozek jednal ve zkratu a naprosto bezmyšlenkovitě.
,,No, nebudeme se v tom teď už pitvat, hlavně že jsi tady a živá," ukončila Keira tuhle debatu. Za tuhle větu jsem jí byla vděčná, protože jsem vážně neměla náladu se o tom dál bavit.
Dojedla jsem svou snídani, umyly jsme nádobí a vydaly se do pokoje.
,,Ááhh," zívla Keira, když se svalila na postel. ,,Bude ti vadit, když trochu dospím?" zeptala se ospale.
,,Jistě že ne, jen spi." Usmála jsem se na ni.
,,Prosímtě slib mi, že až se probudím, nebude na mě čekat nepříjemné zjištění, že jsi někde pryč," řekla prosebně.
,,Slibuju," lehce jsem se zasmála.
Keira se spokojeně zachumlala do peřiny, zavřela oči a během dvou minut už pravidelně oddechovala.
Já jsem neměla na spánek pomyšlení. Zapla jsem notebook, uvelebila se do křesla a podepřela si bradu. Zamyšleně jsem zírala do stěny. Všechno co se mi v tu chvíli honilo hlavou se týkalo Crystal.

____________________
Hrozně moc se omlouvám, že jsem týden nic nepřidala, ale ve škole toho bylo strašně moc, jelikož se uzavírají známky a pořád se psaly nějaké velké testy nebo se zkoušelo. Měla jsem co dělat abych se aspoň něco naučila a aspoň trochu se vyspala.
Teď bohužel taky asi týden nebude nic moc, protože zítra ráno odjíždím na školu v přírodě, a hotel budeme mít v lesnatém prostředí, takže se signálem to tam bude dost bídné, natož s wifi. Pokusím se aspoň něco přidat, ale nevím jestli to půjde..
Tak snad to nepřestanete číst, hned jak se vrátím budu se to snažit vynahradit!
Děkuju moc za pochopení a všechny votes, přečtení a komentáře. Moc si toho vážím♥