51.část

173 11 0
                                    

  
   Soukromé číslo
   Ahoj kočko, tak mám zase možnost tě kontaktovat :-* snad jsi nezapoměla, já jsem si to tehdy fakt užil. Dávej si bacha, aby ses nedostala do maléru, a příště nestůj osamělá před nočním klubem :-*
Stejný osud tě ale stejně nemine.

   Zírala jsem na zprávu s vyjevenýma očima.
   ,,Clary, co se děje?" zeptal se Erik znovu panickým tónem. Zamrkala jsem, abych si uvědomila jeho přítomnost.
   ,,Ehmm," odkašlala jsem si. V tom mi pípla další zpráva.
  
   Soukromé číslo
   Opovaž se to někomu říct, jinak tvoje kámoška skončí moc moc špatně.. ;-)

   Další šok.
   ,,Eehm, mě jen dost naštvala kámoška, a teď přemýšlím co jí odpovědět. Víš zklamala mě..." drmolila jsem, a snažila jsem se to říct co nejvěrohodněji.
   Zvedl obočí, ale pak jen pokrčil rameny.
   Zmocnila se mě panika. Jaká kamarádka? Kdo to je? A proč mi píše?

Já: Kdo jsi?
Soukromě číslo: Anonymita mi vyhovuje.
Já: Ty znáš mě ale já tebe ne, to není zrovna fér!
Soukromé číslo: Já ani netvrdím, že je.
Já: Co po mně chceš?!
Soukromé číslo: Vždyť jsem ti psal, že tě stejný osud nemine.
Já: Jaký osud sakra? Tohle nějakej blbej vtip..?
Soukromé číslo: O vraždách nevtipkuju.

   Naprázdno jsem polkla. Co to má znamenat? Je to jen nějaký unuděný udiot, který náhodou sehnal moje číslo, nebo to ten člověk myslí vážně?
   Pátrala jsem v myšlenkách. Je to ale dost obtížné, jelikož si nic nepamatuju.
   Pak mi došlo, že mě přece před skoro dvěma lety někdo unesl! Co když si mě zase našel!?
   A bum, do mysli mi udřela další věc. Nějaká moje kamarádka je v nebezpečí!

   Okamžitě jsem našla v kontaktech Keiru. Zbrkle jsem ťukla na tlačítko volat a přiložila si mobil k uchu. Erik asi pochopil, že mám dost svých starostí, a tak se jen potichu vypařil do svého pokoje.
   ,,Keiro!!!" zakřičela jsem do telefonu, když ho zvedla.
   ,,Co je?!" vyjekla vyděšeně. Oddechla jsem si.
   ,,Jsi v pořádku? Já..."
   ,,Proboha, Clary! Chceš mi způsobit infarkt?" vydýchla.
   ,,Promiň, měla jsem strach.." mumlala jsem.
   ,,Měla bych snad být v nepořádku?" zeptala se nechápavě.
   ,,Neee, ne," drmolila jsem.
   ,,Hele, když už jsme u toho pořádku, nevíš co je s Crystal? Už včera jsem jí večer volala, ale nezvedala mi to, dneska taky ne..." řekla zamyšleně. A mně se v tu chvíli zatemnilo před očima. Plácla jsem se do čela.
   ,,Proboha," vydechla jsem.
   ,,Co se děje?" zeptala se vyděšeně.
   ,,Ehmmm, nic, hele já musím končit, Crystal asi ještě spí nebo já nevím," zamumlala jsem a típla hovor.
   Hned jsem vytočila Crystal. Dvě pípnutí, pět pípnutí, osm pípnutí.... nic.
   ,,Aghrrr," zaúpěla jsem. Vytočila jsem její číslo ještě jednou.
   Ani hlasová schránka, prostě nic. Tak to nevypadá dobře.
   Pak mi ještě vrtala hlavou jedna věc. Jak ten dotyčný jako zjistí, že to někomu řeknu? Napíchnul mi snad telefon? Nainstaloval do pokoje kamery? Fakt netuším! Každopádně někomu to říct musím, sama na tohle nestačím.
   Bezhlavě jsem si oblékla bundu a vyběhla z domu. Jela jsem metrem tři zastávky a pak proběhla celou řadu ulic. Úplně rudá v obličeji a zadýchaná jsem zazvonila u Zayna. To byl první, kdo mi přišel na rozum. Protože on o tom mém únosu věděl hodně. Víc než kdokoliv, víc než já..
   ,,Zayne?" vydechla jsem když otevřel dveře. Koukal na mě trochu vyděšeně.
   ,,Stalo se něco?" Zvedl obočí a pozval mě dál. Přikývla jsem.
   Sedli jsme si u něj v pokoji na postel.
   ,,Tak povídej." Vybídl mě. Nadechla jsem se.
   V tom mi ale zapípal mobil. S hrůzou v očích jsem otevřela sms.
 
   Soukromé číslo
   Čemu jsi na větě:Opovaž se to někomu říct, jinak to odnese kámoška, nerozuměla?

   Vyvalila jsem oči. No tak to snad není možné!!
  
   Já: KDO JSI?! A PROČ MĚ SLEDUJEŠ?
   Soukromé číslo: To ti sdělovat nemusím. Musí ti stačit jen to, že to prostě nikomu nesmíš říct. Přece bys nechtěla mít na svědomí nevinnou kamarádku ;-)
   Já: Přestaň mě vydírat! Co chceš?! Pusť ji, dám ti peníze, cokoliv. Ale ji nech být!
   Soukromé číslo: Já nechci prachy. Mám jich víc než dost. Dobře víš, o co mi jde.
   Já: Dobře, evidentně ti jde o mě, takže pusť Crystal a nech ji být.
   Soukromé číslo: Tak rychle to nepůjde. Ona se mi bude ještě hodit. Neboj, pokud budeš držet jazyk za zuby a ona nebude zlobit, nic se jí nestane ;-)
   Já: Teď hned ji pusť, nebo zavolám policii!
   Soukromé číslo: Ti než přijedou a zjistí kdo jsem, tak já stihnu tu tvojí pěknou kámojdu tak padesátkrát odprásknout.
   Já: Tak jinak: řekni mi kam mám přijít. Pust ji a já za tebou půjdu sama.
   Soukromé číslo: To určitě, a přitáhneš s sebou dvacet lidí a policii.
  
   ,,Clary?" Vytrhl mě z smskování Zayn. ,,Co se děje?" zeptal se vyděšeně.
   Zavrtěla jsem hlavou, sklopila pohled.
   ,,Vůbec nic, promiň, už je to v pohodě." Vydechla jsem.
  
  

Angel in dark (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat