Angel in dark (CZ)

31.část

    ,,Ahoj Keiro!" Zamávala jsem na ni když otevřela dveře. Se zvednutým obočím mě s Austinem pozvala dál.
   ,,Ehmmm, asi se nemám ptát?" řekla zmateně po chvíli.
   Zasmáli jsme se.
   ,,V pohodě, my spolu chodíme." Zaculil se. Keira nejdřív vypadala jako by v životě neslyšela fázi ,My spolu chodíme'.
   ,,To.. to je fór?!" řekla s lehkým smíchem.
   ,,Né," bouchla jsem ji do ramene.
   ,,Pááni," odfoukla si. Stáli jsme všichni v hale a koukali na sebe jako vyjevení.
   ,,No, a teď by ses asi měla i něčeho chytit protože to nejsou všechny novinky," řekla jsem se smíchem.
   ,,Někdo umřel?" zeptala se ironicky.
   ,,To úplně néé.. ale Crystal se dala zase dohromady s Mikem," vybalila jsem na ni. Další šok. Radši jsem ji trochu chytla za ruku.
   ,,Co je tohle za den? Zpátky ke svému ex nebo co?" Rozhodila rukama.
   ,,No, ale sluší vám to," zaculila se.
   ,,Díky," řekl Austin vděčně.
   ,,Jo, a přinesla jsem ti ty sešity." Začala jsem šmátrat v tašce a s úlevou jí odevzdala tu tíhu.
   ,,Páni, mám co dělat," řekla uznale. ,,A nechcete kafe, nebo něco?" Ukázala směrem do kuchyně.
   ,,Né, to je dobrý, půjdeme domů," usmála jsem se.
   ,,Jo aha, chápu." Šibalsky na nás mrkla.
   ,,Klídek jo." Převrátila jsem očima.
   ,,Děkuju za školu, v pondělí ti to donesu. Pa," zamávala nám když jsme vyšli před branku.
    ,,Ahoj!" pozdravili jsme ji a vydali se na zastávku.
   ,,Páni, to je hustý. Je 12.12. a my jsme spolu začali chodit," řekl zasněně Austin, když jsme čekali na autobus.
   ,,Nó přímo magický," řekla jsem sarkasticky, ale usmála jsem se na něj.
    ,,Předtím jsme spolu začali chodit 12.5."
    ,,Fakt?" řekla jsem překvapeně.
   ,,Jo," přikývnul.
   ,,Hmm." Usmála jsem se.
   Pak jsme jeli mlčky. V metru jsem si položila hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Byla jsem docela unavená, vážně se těším až se plácnu do postele.
    ,,Snad mě Erik nezabije," uchechtnul se Austin. Drkla jsem mu do ramene.
   ,,Nesměj se mu, víš jak je mi ho líto?" Kousla jsem se do rtu.
   ,,Ale prosímtě.. musí se naučit nějak kontrolovat žárlivost a vyrovnat se s prohrou."
   ,,To znělo skoro psychologicky," zasmála jsem se. ,,Ale vážně, mně je líto, že mu ubližuju," povzdechla jsem si.
   ,,Ty nikomu neubližuješ." Usmál se na mě.
   ,,Ale bylo ode mě hnusný jak jsem na něj byla našvaná za to, že by se mnou chtěl být ale nemůže.. proto prostě občas dělá ty scény a žárlí."
   ,,Ale za to ty přece nemůžeš." Vzal mě za ruku.
   ,,Nojo.. ale kéžbych mu mohla nějak pomoct.."
   ,,Na zlomený srdce pomáhá jenom čas."
   ,,Asi jo." Další povzdech.
   ,,Hele netrap se tím, bude líp a líp. Časem se z toho dostane a za pár měsíců už ani o té lásce nebude vědět." Mrknul na mě.
   To už jsme byli před domem.
   ,,Mám jít s tebou dovnitř aby náhodou zas nebyly zbytečné hádky? Stejně si teď bude muset zvyknout na mojí častější přítomnost." Zakřenil se.
   ,,Nó, já nevím." Kousla jsem se do rtu.
   ,,Pojď," vzal mě za ruku a vešli jsme dovnitř. Jak jsem mohla očekávat s mým "štěstím", Erik zrovna šel ke schodům. Když nás uviděl stát ve dveřích jak se držíme za ruce, jako by mu zaskočil velký kus jídla.
   ,,Vy..... vy..?" koktal.
   ,,Jsme spolu," doplnil Austin jeho větu s úsměvem. Erik naprázdno polknul.
 

   Z pohledu Erika
   Myslel jsem, že se mi zdá nějaký zlý sen, když jsem uviděl ve dveřích stát Clary ruku v ruce s Austinem.
   ,,Vy.... vy..?" Vylezlo ze mě. Ani jsem nebyl schopný doříct větu. Austin to udělal za mě.
   ,,Jsme spolu." Usmál se. Ve mě se už vařila všechna krev. Ale přece jim tu neudělám žárlivou scénu!
   ,,Á-áha," řekl jsem zmateně.
   ,,Eriku," řekla Clary smutně.
   ,,Co? Děláš mi to snad schválně? Že se mi na každém kroku objevuješ s nějakým klukem?" Nevydržel jsem to. Jako by nestačilo, že jí pořád vidím se Zaynem, ona začne chodit s mým spolužákem, kterého vidím každý den ve škole, tak teď ho ještě uvidím u ve vlastním domě s holkou kterou miluju!? To je snad nějaký trest nebo co? Co jsem komu udělal proboha!
   Clary se jen nadechla a pak jí došla slova. Vypadala bezradně. Došlo mi, že jsem to zas přehnal, ale já to prostě už nezvládám. Jak na ni mám zapomenout, když mám pokoj dva metry od jejího, jsme ve stejné škole a teď mi ji bude připomínat i Austin!
   Rychle jsem vyběhl nahoru. Vážně mi začíná hrabat.

   Z pohledu Clary
   ,,Hele jdi domů, tohle nemá cenu," řekla jsem Austinovi s povzdechem.
   ,,Jsi si jistá? Nemám za ním jít?" zeptal se nervózně. Semkla jsem rty a zavrtěla hlavou.
   ,,Ne, nechme ho vychladnout," řekla jsem.
   ,,Asi máš pravdu, půjdu domů. I na tebe je toho po dnešku moc. Hezky se vyspi," Usmál se. Políbil mě a odešel.
   Já jsem chtě nechtě musela nahoru a doufat, že nepotkám Erika.
   Vážně mě to s ním mrzí, ale co mám dělat? Pochybuju, že by mu moje blízkost nějak pomohla, ale přece se nemůžeme ignorovat, když žijeme v jednom domě.
   No, asi ho nechám prostě chvíli vychladnout, a pak za ním zajdu.
   Unaveně jsem se sesunula po dveřích a chvíli jen zírala po pokoji. Nejradši bych hned teď zavřela oči a usnula.

________________________
Nebojte se, teď je to jen hodně přechodné období, aby to nebylo moc nudné. Zanedlouho nastanou velké změny;-)
Dneska už druhá část, abych vám vynahradila ten víkend))