Angel in dark (CZ)

32.část

   Z pohledu Erika
   Ani jsem nevěděl co dělám. Rozmlátil jsem v pokoji asi deset náhodných věcí, co mi přišlo pod ruce.
   Zlobím se na sebe. Zase jsem dal najevo jak moc žárlím a jak zoufale jí miluju. A k čemu mi to bylo? K ničemu!!
   Tamten idiot jí podvedl, je to známý děvkař a má ji zase jen pro sebe? Proč tolik nespravedlnosti! Já už fakt nevím co mám dělat.
   Fajn, tímhle fakt nic nevyřeším. Půjdu někam ven, provětrat si hlavu. Vzal jsem bundu, shrábl klíče a vyběhl z pokoje. Doufal jsem, že ji nikde nezastihnu, že nebudu muset nikomu nic vysvětlovat a prostě se aspoň na dvě hodiny vypařit. Bohužel bez výslechu rodičů se to neobešlo.
   ,,Eriku? Kam teď jdeš?" zeptal se táta zaraženě.
   ,,S kámošem ven, můžu?" řekl jsem otráveně. Vypadal celkem překvapeně ale pak jen pokrčil rameny.
   ,,Pro mě za mě, jdi. Ale žádný ožíračky a do půlnoci doma." Zdvihl výhružně prst.
   ,,Jo, já budu doma do deseti," ujistil jsem ho.
   ,,Dobře. Je všechno v pořádku?" zeptal se nejistě.
   ,,Ne," řekl jsem popravdě. Nečekal jsem na odpověď a rychle jsem za sebou zabouchl dveře. Na tohle teď fakt nemám.
   Úlevně jsem si vydechl, jakmile jsem vyšel před branku. Jelikož je zima, byla už tma jak v pytli. Tím líp.
   Vydal jsem se směrem k lesu. Při té trase se mi sevřelo snad všechno co šlo, protože přesně tudy jsem šel s Clary, když jsem jí ukazoval město a okolí.
   Pod nohama mi křupaly suché větvičky a do tváře foukal jemný vánek. Přivřel jsem oči a pokračoval v cestě.
   Já vím, chovám se jako žárlivý magor, ale vždycky když vybuchnu, mám temno před očima, prostě neuvažuju. Ale ve chvíli, kdy dořeknu poslední slovo, jako by se mi v hlavě rozsvítilo a já zase vidím realitu.
   Asi je to nenormální, bejt takhle zabouchlej. Popravdě nechápu jak se to semlelo. Už od prvního okamžiku jsem na ní něco zvláštního viděl.
   Svalil jsem se do trávy, když jsem došel na mýtinu. Docela jsem litoval, že jsem sem vodil i ji, doufám, že mě tu nepůjde hledat. Ale nejspíš by ani ve tmě nenašla cestu. Chvíli jsem ležel se zavřenýma očima, na rukou mě šimrala studená tráva a naslouchal jsem cvrkání cvrčků.
  
   Z pohledu Clary
   Sakra, tohle je tak pokaždé. Věděla jsem, že jsme mu to s Austinem neměli říkat teď.
   Ležela jsem na posteli a koukala někam do zdi. Vypadala jsem asi celkem paralizovaně, protože i Ben mě po chvíli začal oňuchávat, asi aby se ujistil, že ze mě není mrtvola.
   Pohladila jsem ho a vzala si ho do náruče. Hlavu jsem schoulila do jeho malého vyhřátého tělíčka a dala mu pusu. Pes je vážně nejlepší přítel člověka. Chvíli jsem se s ním mazlila.
   Pak mi pípla smska.
   Od Austina: Ahoj zlato, všechno ok? Nezavraždil už někoho? :-P
   Překoulela jsem očima. Není to od něj hezké, že si z Erika dělá srandu..
   Pro Austina: Všechno v pohodě, jen asi něco porozbíjel, bylo slyšet z jeho pokoje. Ale teď je zticha :-)
   Od Austina: Třeba kuje plány jak se mi pomstít. :-D
   Pro Austina: Proč by se mstil, to není jeho styl ;-)
   Od Austina: Hmm, ještě jak ho bráníš :-P
   Pro Austina: Je teď jako můj brácha, rodina se neshazuje.
   Od Austina: Nojo, promiň promiň, ty moje dobrá duše :-*
   Na tohle jsem už neodpovídala. Unaveně jsem si lehla a chvíli byla nehybně schoulená do klubíčka. Přemýšlela jsem, jestli mám za Erikem zajít, zkusit si promluvit a trochu to urovnat. Musí to mít teď těžký.
   A jak jsem si umínila, tak jsem udělala. Vstala jsem a rázně vykročila na chodbu. Tam jsem došla k jeho pokoji a nejdřív přiložila ucho na dveře. Ticho. To už šel spát? Vždyť je teprve osm.
   Zaklepala jsem. Nic se neozývalo.
   ,,Eriku?" řekla jsem nejistě. ,,Jsi tam?"
   Další zaklepání. Ale žádná odezva. Zkusila jsem pomalu vzít za kliku a nakoukla dovnitř. Tma. Rozsvítila jsem, a v pokoji nikdo nebyl. Kam šel? Je jen dole u rodičů, nebo šel někam ven?
   Seběhla jsem schody jako tornádo. Máma sedící s Lukem v obýváku právě koukali na film.
   ,,Ehmm, nevíte kde je Erik?" zeptala jsem se nervózně.
   ,,Šel ven, do desíti je prý doma," pokrčil rameny Luke.
   Zmateně jsem nakrčila obočí.
   ,,Je s ním všechno v pořádku?" zeptal se Luke.
   ,,Uhmm," vykoktala jsem. ,,Asi ne," řekla jsem popravdě.
   ,,A co se stalo?" vložila se máma do rozhovoru.
   ,,To byste asi nepochopili," zamrmlala jsem a rychle si to namířila nahoru.
   Luke se asi chtěl ještě vyptávat, soudě podle jeho otevření pusy a velkému nádechu, ale já jsem byla vmžiku pryč.
   Takže Erik šel ven. No, s kámošema na pivo asi těžko, pomyslela jsem si.
   Pak jsem se bouchla dlaní do čela, oblékla si bundu a šálu a hned vyběhla zase ven.

___________________
Na obrázku Erik)
Omlouvám se, že teď byly části obden, ale mám dost hektické dny vzhledem k blížícímu se čtvrtletí a mimoškolním aktivitám.
A HROZNĚ MOC DĚKUJU ZA 2K PŘEČTENÍ, VŠECHNY VOTES A KOMENTÁŘE!♥♥♥