Angel in dark (CZ)

46.část

Zrychloval se mi tep, tím hrozným vedrem, hlasitou hudbou a rozrušením z toho Chrise.
Hned jak jsme s Erikem otevřeli vchodové dveře, ovanul nás chladivý zimní vzduch. Byl asi jeden stupeň pod nulou, ale v tu chvíli mi to bylo příjemné.
,,Jakto, že to Austin vůbec neviděl?" zeptal se Erik nechápavě.
,,Šel pro nějaké pití." Pokrčila jsem rameny.
,,Pro pití se chodí deset minut?" Zvednul Erik nevěřícně obočí.
,,Co já vím.. třeba mě tam pak už nenašel, když mě ten kluk zatáhl do obrovského chumlu lidí."
,,Tak tě měl přeci hledat," odůvodnil si to Erik. Je pravda, že mi taky trochu vrtalo hlavou, co mu tak trvalo.
,,Hele, neřešme Austina, užívejme si čerstvého vzduchu," navrhla jsem a zhluboka se nadechla. Ani bych nevěřila, jak moc vděčná můžu být za nevydýchaný vzduch.
,,Jo, to je pravda, tam uvnitř je to k nevydržení," souhlasil Erik. Přikývla jsem. Po chvíli postávání a tupého zírání do dálky mi začala být trochu zima.
Objala jsem si trup pažemi a pomalu vydechla.
,,Já jsem teda pěknej gentleman," pokáral se. ,,Tady máš, ať nenastydneš," zbystřil Erik a hned si sundaval lehkou mikinu, kterou měl na sobě.
,,Ne nech to být," kroutila jsem hlavou, ale už mě do ní zabalil.
,,Děkuju," usmála jsem se na něj. Oplatil mi úsměv.
,,Umíš najít nějaká souhvězdí?" zeptal se po chvilce.
Chvíli jsem byla docela zaskočená tou otázkou. ,,No, velký vůz ještě najdu, ale jinak na to teda moc velký expert nejsem," řekla jsem pravdivě.
On se jen zasmál. Posadili jsme se na schody a on mi začal ukazovat různé obrazce, o kterých jsem ani neměla páru, že existují.
,,A tamto je labuť." Vystřelil prstem do výšky, kde jsem se snažila poskládat si souhvězdí.
,,A jo, už to vidím," potěšila jsem se.
,,A tamhle je Orion. Vidíš?" Ukázal na druhou stranu. Přikývla jsem.
,,A tamto je delfín. Ten není vidět vždycky, máme štěstí." Usmál se.
,,Páni, ani jsem netušila kolik souhvězdí se dá najít na noční obloze," řekla jsem ohromeně.
,,Jo, je to fascinující," souhlasil.
,,Odkud to všechno víš?" zeptala jsem se ohromeně.
,,Když jsem byl malej, moje maminka byla naprosto fascinovaná hvězdami a celýn vesmírem. Kdykoliv jsme byli večer venku, ukazovala mi souhvězdí." Usmál se při té vzpomínce. Pak mu ale úsměv trochu poklesl, asi si vzpomněl na jeho maminku.
,,Muselo to být krásné," pohladila jsem ho po ruce.
,,Jo, to bylo. Škoda, že tu už není, a nedívá se na oblohu se mnou. Teď se dívá ona seshora na nás," řekl a vzhlédl směrem nahoru.
,,I s mým tátou a bráchou," řekla jsem smutně.
,,Jo," přisvědčil.
,,To je tak strašně nespravedlivý," povzdechla jsem si.
,,Co?"
,,Proč musela zemřít zrovna tvoje máma a můj táta. My jsme si jich přece vždycky vážili a měli je rádi, zatímco třeba jiní lidé, kteří svoje rodiče nenávidí a nebaví se s nimi je mají."
,,To je život, není na něm nic spravedlivého," řekl Erik smutně.
Povzdechla jsem si. Chybí mi můj táta. I brácha. Pamatuju si je. Pamatuju si jak se táta usmíval, jak jsem blbla s Kylem. Proč to nejde všechno vrátit..?
,,Hele, tímhle tempem se za chvíli rozbrečíme. Nepůjdem už dovnitř? Je tu fakt zima," navrhl Erik a začal se zvedat. Musela jsem souhlasit, protože byla opravdu zima.
Natáhla jsem k němu ruce, aby mě zvednul na nohy.
,,Děkuju, připadám si jak invalid," zasmála jsem se, když jsem se postavila.
On se jen zasmál a otevřel ná dveře. Zase se na nás nahrnul vydýchaný vzduch, hlasité písničky a hromada tančících a smějících se lidí.
Šla jsem do velkého obýváku, kde na pomyslném parketu bylo snad ještě víc lidí, než předtím. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale žádné známé tváře kromé Erika jsem neviděla. Ani Crystal s Mikem. A Austina taky ne.
Šli jsme tedy s Erikem do kuchyně, kde už bylo plno nepořádku z vylitého pití a rozsypaného jídla. Všichni se tam chechtali, pohupovali se do rytmu a něco popíjeli nebo jedli.
Mžourala jsem kolem dokola v tom šeru, jestli tam není Austin. Ale neviděla jsem ho.
Prodrala jsem se shlukem ztřeštěných teenagerů, a snažila se dostat pryč z kuchyně. Vyšla jsem tedy na chodbu. Bylo tam asi pět dveří.
Když jsem procházela kolem prvních, byly slyšet dost hlasité vzdechy, ženské i mužské. Ani jsem si radši nepředstavovala, co se tam asi děje.
Šla jsem dál, a ve všech těch místnostech se dělo to samé, jak jsem podle sluchu zjistila.
No, ale kde je Austin? V obýváku jsem ho neviděla, v kuchyni taky ne.. nahoru by snad nechodil, tam se nic nekoná. A jak jinak - rychlostí blesku se mi dostavila odpověď.
Otevřely se dveře. Stál v nich Austin, jen v triku a boxerkách. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou.
,,Clary, já.." hlesl.
,,Ne! Nechci nic slyšet. Jsi nechutnej!" zařvala jsem. Stejně to v tom hluku nikdo neslyšel.
,,Ne, počkej," chytil mě za ruku. Cukla jsem sebou, aby mě pustil.
,,Nepočkám! Jsi prasák! Je mi z tebe na blití!" Vřískala jsem. A najednou se za ním objevila známá blondýnka.
Megan, zabalená jen do deky se škodolibě usmívala.
,,M-megan?" Nechápavě jsem se na ně dívala.
,,Ahojky." Zamávala mi s klidným výrazem.
,,T-to.. to si snad děláte srandu?" Rozhodila jsem rukama.
,,Ale já..," snažil se zas něco tlachat Austin.
,,Jasně, ty zase nic, ono se to všechno stalo samo, viď!?" zvřískla jsem naštvaně. Začínala jsem vidět červeně, ztrácela jsem nad sebou kontrolu.
,,Gratuluju Austine, aspoň s někým si to můžeš rozdat, když je ti takovou přítěží počkat pár týdnů na tvojí holku! Teda spíš bývalou holku!"
,,Ale Clary!" Snažil se vypadat zoufale.
,,Už žádná Clary. My dva se odteď neznáme, s takovým debilem nechci mít nic společného. Je konec!" zařvala jsem a vlepila mu silnou facku.
,,Nazdar, děvko," zakřičela jsem ještě na Megan, která vypadala, že z toho všeho asi vybuchne radostí.
Otočila jsem se a rychlostí blesku vyběhla pryč. Pryč z toho domu, pryč od všech...

_______________
Na obrázku je Megan. ;-)