Angel in dark (CZ)

24.část

Seděli jsme v kavárně ještě asi hodinu. Povídali jsme si o všemožných blbostech.

,, Austine? Ahoj!" ozvalo se nad námi.

Zvedla jsem hlavu. Nad námi se skláněla hubená blondýnka s modro-šedivýma očima. Culila se na Austina.

,, Ehmm, a-ahoj Megan," vykoktal Austin. Asi ho docela rozhodila.

,, Jak se mááš? Můžu si přisednout?" Ani nečekala na odpověď a přitáhla si volnou židli.

,, Mám se dobře, ty?"

,, Jo, hele super. Přestěhovali jsme se, asi před měsícem, teď bydlím jen tři ulice od tvého domu," řekla nadšeně.

Vypadal trochu vyvedený z míry. ,, Fakt? Páni." Usmál se.

,, Někdy bychom někam mohli zajít ne?" Navrhla nadšeně.

,, Jo, jasně.."

,, Jé, já bych málem zapomněla.. ruším?" Kousla se do rtu a kývla směrem ke mně.

,, N-né.. tohle je moje kamarádka Clary." Usmál se.

,, Ahoj, těší mě." Potřásla si se mnou rukou. Mně ale tak vřelý úsměv nevěnovala. Nojo, slečince se zachtělo Austina, pomyslela jsem si.

,, No, hele my už asi budeme muset jít," řekl Austin a mávl na servírku, že chce platit. Megan nedala najevo její mírné zklamání, které hned zakryla úsměvem věnovaným Austinovi.

,, Dobře, tak já si půjdu koupit kafe s sebou a pojedu s váma metrem. Jedeme stejným směrem, ne?" Usmála se ještě víc.

,, No, jo, už to tak bude." Sklopil hlavu Austin. Asi z toho nebyl nadšený, stejně jako já..

,, A vy dva.." ukázala na nás. ,, Vy jste fakt jen kámoši?" Zeptala se s lehkým úsměvem.

,, Jo," přikývla jsem. Austin otevřel pusu ve stejnou dobu jako já, ale předběhla jsem ho.. bůhví co chtěl říct.

,, Takže jsi volnej?" zeptala se Austina zvídavě. On jen přikývnul.

,, Fákt? Páni. Takovej pěknej kluk.." pokývala hlavou a výraz se jí rozzářil.

,, Ale neřekl jsem, že nejsem zamilovaný." Uzemnil ji Austin.

Na tohle už neodpovídala. Sklopila hlavu a mlčky jsme vyšli z kavárny.

V metru jsme radši taky nikdo neotvírali pusu. Koukala jsem oknem do tmavého tunelu a držela se tyče. Najednou vlak prudce zabrzdil. Hodilo to se mnou dozadu. Už už jsem se viděla na zemi jako terč posměchu všech kolem.

Ale někdo mě chytil. Samozřejmě jsem se ocitla v náručí Austina. Chvíli jsme na sebe jen tiše zírali. Má krásně zářivé modré oči. Asi vím, proč jsem s ním chodila, pokud se mi takhle dvořil i tehdy... Když o tom tak přemýšlím, on se mi i líbí.. ale je tu pořád tolik věcí z mojí vymazané minulosti. Moment, musím se vrátit do reality, bůhví jak dlouho na něj zírám jako na svatý obrázek.

,,Ehmm, díky," zašeptala jsem, abych prolomila ticho.

,, V pohodě.. jsi v pořádku?" zeptal se a opatrně mi pomáhal se vzpřímeně postavit. Jen jsem zakývala hlavou.

Všimla jsem si jak nás Megan s lehkým naštváním pozoruje. Skákala pohledem z Austina na mě. Pak hlas v metru oznámil následující zastávku, kde bych měla vystupovat.

,, Tak ahoj," řekla jsem a pomalu šla ke dveřím.

,, Počkej, doprovodím tě," řekl Austin a hrnul se za mnou. V půlce cesty ho však zastavila něčí ruka.

,, Snad trefí sama domů, ne?" řekla pohrdavě Megan.

,, To ty přece taky. Pust mě, můžu vystoupit kde chci," zavrčel Austin a vytrhl se z jejího sevření.

,, Ale my jsme se dlouho neviděli, tuhle vídáš každý den ve škole. To by tě snad nezabilo jít se mnou, když to máš cestou," namítala neodbytně.

,, Ale já chci jít s ní," odseknul Austin, vzal mě za ruku a rychle vytáhl ven z vagonu.

Dveře se za námi hned zabouchly a já mohla vidět nenávistný obličej naštvané Megan.

,,Páni, ta je teda dobrá přísavka," zkonstatovala jsem.

,,To, jo.. Docela se změnila. Znal jsem ji už asi před dvěma lety a byla v pohodě.. ale poslední rok jí nějak začíná hrabat, stala se totiž víc oblíbenou, letěj na ní kluci, a tak. Nesnáší odmítnutí."

,,Nebo na to spíš není zvyklá," uvažovala jsem nahlas.

,,Hmm.. no nic, pojď, jdeme, ona je schopná se vrátit." Zasmál se.

Šli jsme pomalu dlouhou ulicí. Mohli jsme jet i autobusem, ale chtěli jsme se ještě projít.

,, Hele, já vím, že mi nevěříš.." začal, ,, ale já tě mám opravdu rád. A trávit s tebou čas jako kámoš, mě docela ubíjí."

Semkla jsem rty do tenké linky. Přesně tohle je věc, na kterou neumím odpovědět.

,,A já vím, že chceš čas a urovnat si všechno v hlavě.. Ale mohla bys mi alespoň dát najevo, jestli by mohlo později něco být?" Kousl se do rtu. Nadechla jsem se. Ale při výdechu jsem se zastavila.

,,Hele já.. nedokážu ti tu říct, co budu cítit zítra, natož třeba za tři měsíce. Pokud tě to uklidní, neohlížím se na ten tvůj úlet, ani k tomu, že už jsme spolu chodili. Řídím se spíš tím, že musím určité věci prožít trochu déle, já jedu nanovo, chápeš? Jakobych se znovu narodila, akorát v 16-cti letech. Myslím si, že jsi moc fajn kluk a je mi s tebou dobře, ale víc nevím," řekla jsem nervózně.

,,Dobře, aspoň něco," zamumlal si pro sebe.

,,Včas se dozvíš to co cítím," ujistila jsem ho a zvedla jsem koutky úst. Jen mi oplatil úsměv.

Když jsme došli k domu, rozloučili jsme se.

,,Bylo to fakt super odpoledne, děkuju," řekla jsem s úsměvem a odemykala branku.

,,Nápodobně." Usmál se. Podešel ke mně a... dal mi pusu na tvář. Sklopila jsem hlavu a pro sebe jsem se usmála. Jakto, že mě to tak rozhodilo? Ani jsem ze sebe nedostala jediné slovo. Možná bych mu to měla vytknout, ale prostě jsem ani neuměla otevřít pusu.

,,Tak ahoj, zítra ve škole." Zamával a šel domů.

Já jsem vešla do domu a odložila si bundu. Šla jsem do kuchyně pro nějakou svačinu. Vzala jsem si jablko a vyběhla nahoru do pokoje. Tam jsem si sedla na postel, opřela se a chvíli jen zírala před sebe.

____________________

Na obrázku je Megan;)