Angel in dark (CZ)

12.část

Ráno jsem se probudila deset minut před budíkem. Překvapivě jsem byla vyspalá. V koupelně jsem si dala rychlou sprchu, protože jsem na to večer už neměla sílu.

Trochu jsem se namalovala a učesala. Oblékla jsem si černé džíny do pasu a kytičkované triko nad pupík. Přehodila jsem přes to šedý cardigan a nachystala si kabelku. Měla jsem ještě patnáct minut navíc. Rozhodla jsem se, že si dám větší snídani.

V kuchyni jsem vybrala vafle a nutellu. Udělala jsem si hrnek horkého kakaa a sedla si na malou pohovku. Pustila jsem televizi a vychutnávala si jídlo.

,, Teda ty jsi rychlík. Dobré ráno," pozdravil Erik a otevřel si ledničku.

Jen jsem se pousmála, taky mu řekla 'dobré ráno' a dál se věnovala kakau.

Když Erik dojedl, vydali jsme se do školy. Stíhali jsme i dřívější autobus. Sedla jsem si k oknu, do uší dala sluchátka a opřela si hlavu. Trochu jsem přivřela oči. Pak jsem je ale se zděšením otevřela. Vybavil se mi sen z noci. Teda, ne úplně sen, ale spíš další vzpomínku. Proč jsem si to nevybavila hned jak jsem vstala? Achjo, povzdychla jsem si.

,, Stalo se něco?" zeptal se Erik a já sebou jemně trhla. Vrátila jsem se do reality.

,, N-ne.." Zavrtěla jsem hlavou.

,, Opravdu?" Nakrčil obočí.

,, Jen další ukázka minulosti," zašeptala jsem.

Jen se nadechl a pak chápavě kývl hlavou.

,, Chceš si o tom promluvit?" řekl a pohladil mě po ruce.

,, Ne, teď fakt ne." Radši jsem na to už nemyslela a dál se dívala z okna. Do školy jsme už šli mlčky, ještě jsme se zastavili v obchodě, koupili jsme si svačinu a kafe.

U školy jsem potkala Keiru. Objala jsem ji a mlčky jsme vyrazily ke skříňkám. Když jsem si vybírala knížky a zandavala bundu, někdo za mnou si odkašlal. Otočila jsem se a přede mnou stál Austin.

,, Co chceš?" Zvedla jsem jedno obočí a přidala k tomu ignorantský obličej.

,, Já, ehmm.. chci se ti ještě jednou omluvit," mrmlal nejistě.

,, A co od toho jako čekáš? Myslíš si, že nějaký tvoje omluvy ti zajistí to, že se k tobě vrátím? To těžko," řekla jsem suše.

,, Jak ti mám dokázat, že o tebe tolik stojím? Vždycky, když se o to pokouším mě srazíš chladně k zemi, aniž bych řekl pár vět." Sklopil hlavu.

,, No tak sorry, že ti neskáču do náruče." Protočila jsem očima.

,, To nečekám, ale chtěl bych, aby sis mě aspoň vyslechla, než na mě začneš chrlit jak jsem hrozný," zašeptal. Pár lidí kolem si začínalo všímat toho co se odehrává.

,, Tak prosím, mluv." Rozhodila jsem rukama.

,,Bylo to pro mě těžký. Všichni kolem do mě hučeli, že už se z toho neprobereš a že se na to mám vykašlat. Byl jsem zmatený a nevěděl jsem, čemu věřit. Šel jsem za tebou do nemocnice a promluvil si i s doktorem. I ten mi řekl, že to nevypadá moc dobře. Co jsem asi měl dělat? Hned ten večer jsem se opil, abych alespoň na chvíli na všechno zapomněl. V tom klubu byla i Rosalie Müller. Ona je známá školní intrikářská děvka. Prostě se to zvrtlo. Byl jsem s ní jen tu jednu noc, a to nevědomě a pak mě jednou před školou začla ocucávat. Já jsem opravdu neměl žádnou náhradu." Sklopil pohled. Já jsem se pomalu nadechla.

,,Takže je to vlastně moje vina, že ses opil a dostal ses do rukou té údajné děvky?" Nadzvedla jsem obočí. Beznadějně si povzdychnul.

,,Ne! To jsem nikdy neřekl. Prostě jsem byl zničený z toho co se ti stalo a házel jsem do sebe jednoho panáka za druhým."

Otevřela jsem pusu, ale nevydral se z ní ani hlásek. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Na jednu stranu jsem i chápala, že nebyl při smyslech. Ale na druhou stranu mě od něj pořád odpuzovala skutečnost, že se vyspal s nějakou silikonovou barbie.

,, Hele, fajn. Nevím, co teď po mně chceš. Musím jít na hodinu, takže čau," řekla jsem a otočila se směrem k chodbě. Vzápětí jsem ale litovala toho, co jsem vypustila z pusy.

Slyšela jsem jak si beznadějně povzdychnul. Sklopila jsem pohled a zrychlila tempo. Dnes bych raději byla neviditelná.