Angel in dark (CZ)

21.část

   S povzdechem jsem vešla do pokoje. Ne že by mě ta hádka nemrzela, ale po tom co jsem se dozvěděla komu vykecal to, že jsme se líbali a trucoval jak pětileté dítě ani nevím, co si mám myslet..

   Sedla jsem si na postel a ještě jednou si přečetla vzkaz. Radši jsem ho dala na noční stolek.

   Prohrábla jsem si vlasy a zívla. Rozhodla jsem se, že se půjdu umýt.

   Sepla jsem si vlasy skřipcem a vlezla do sprchy. Byla jsem tam asi jen deset minut. Pak jsem si rychle umyla zuby a s radostí si zalezla do postele a pustila televizi. Dávali výměnu manželek, což je blbost na entou, ale aspoň jsem se zasmála. Chatovala jsem u toho s Keirou a Austinem.

   Austin: Tak co, jak se máš? :-)
   Já: Jo, fajn:-)
   Austin:Co hádka s Erikem?
   Já:A to víš zas odkud? :-O
   Austin:No hádej...
   Já:Erik zase žvanil?
   Austin:No, spíš je totálně mimo, a tak jsem do něj furt rejpal asi půl hodiny než mi řekl o co jde. Nikdo jiný to neví, klid..
   Já:Já jsem v klidu, jen mě udivuje, že všechno ti takhle vytrubuje..
   Austin:Je z toho dost na nic.. Mám pocit, že se do tebe zamiloval. Co na tom může být pravdy?
   Já:Proč se ptáš mě? To ví přece nejlíp Erik..
   Austin:No, tak radši nic..
   Já:Hele neřešme prosím Erika..:/
   Austin:Dobře, máš pravdu... Kdy někam zajdeme? Kdy máš čas? :-)
   Já:No, vlastně každý den, kromě čtvrtka.
   Austin:Hmm, co třeba zítra?) Je středa.Po škole..
   Já:Tak jo:-)
  Austin:Dobře, tak se budu těšit.
  Já: Taky))
 
  Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem udělala dobře, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou.. Přece jsem Austinovi jasně řekla, že jsme kamarádi...

   Otevřela jsem PowerPoint a udělala prezentaci na příští týden, abych už to měla za sebou. Zrovna jsem už jen dodělávala animaci, když někdo zaklepal.

   ,, Dále?" řekla jsem.

   Dveře se pomalu pootevřely. Do pokoje nakouknul Erik. Stisknul rty do tenké linky.

   ,, M-můžu?" zeptal se nervózně. Jen jsem přikývla. Opatrně se přiblížil a sednul si na židli.

   ,, O co jde?" zeptala jsem se, když jsem viděla, že je tak nervózní, že sám mluvit nezačne.

   ,, No, ehmm.. já jsem se přišel omluvit, i z očí do očí," řekl a kývnul pohledem k vzkazu, který pořád ležel na nočním stolku. Chvíli jsem na něj jen koukala.

   ,, A-á chápu, když mě pošleš někam.." dodal nervózně.

   ,, Eriku, já nejsem nějaká harpie," uklidnila jsem ho.

   ,, No, já vím, ale zato já jsem pěknej debil." Sklopil hlavu.

   ,, Uznávám, že jsi reagoval přehnaně, ale to neznamená, že mezi námi musí začít stoletá válka.. I když ty ses tak potom choval," rýpla jsem si. On se lehce uchechtl.

   ,, Ne, jen jsem se bál se ti co jen podívat do očí, natož jet do školy.."

   ,, Dobře, hele nebudu dělat z komára velblouda. Mír?" zeptala jsem se. Rozzářil se.

   ,, Mír!" Přikyvoval hned.

   ,, A teď mi prosím něco vysvětlíš..?" dodala jsem ještě. Nechápavě se na mě podíval.

   ,, Co?"

   ,, Hele.. proč rozkecáváš všem kolem o tom co my dva spolu děláme?" zeptala jsem se na rovinu.

   Vyvalil oči. Pak ale překvapený výraz nahradil zase lehce nervózní.

   ,, Od koho to máš?" zeptal se.

   ,, Od Austina," řekla jsem klidně. Tentokrát vyvalil oči ještě víc.

   ,, Ty se už bavíš i s ním?"

   ,, Jo, problém?" Zvedla jsem obočí.

   ,, N-nee.." řekl hned.

   ,, Tak odpovíš mi?" naléhala jsem.

   ,, No, prostě jsem z toho tehdy byl tak odvázanej, že jsem se prostě prokecnul no.." sklopil oči. Povzdechla jsem si.

   ,, Víš co si o tom a o mně musí všichni teď myslet?" zeptala jsem se zklamaně.

   ,, Závidí mi," řekl s uchechtnutím. Pak hned dodal: ,, Teda, vlastně to ani neřeší.."

   Zvedla jsem obočí. ,, Hele, chci tě poprosit aby se to už neopakovalo, nemusí hned celá škola vědět co spolu děláme.." řekla jsem.

   ,, J-jo, neboj, už nikomu nic neřeknu.. slibuju." Svěsil ramena.

   ,, Tak, to jsem ráda, že si tím můžu být jistá."

   ,, Hele, já jen.. jak to teda mezi náma vůbec je?" zeptal se.

   Trochu jsem si povzdechla. Popravdě, já nemám páru..

   ,, Uhmm, no.. tak snad z jednoho polibku nebudeme hned dělat haló.. necháme to být, to se přece nedá nazvat vztah, ne?" Pokusila jsem se o úsměv.

   Vypadal, že ho to docela zaskočilo. Výraz ve tváři mu hned ochabl.

   ,, Takže to pro tebe nic neznamenalo?" zeptal se zklamamě.

   ,, Eriku to jsem neřekla, ale vždyť.. bože to se tak blbě vysvětluje. Prostě tohle nemůžeme nazývat chozením. A ani se ještě tak dobře neznáme, já si vztahy-a to jakékoliv-buduju hodně dlouho.. Zkus mě prosím pochopit," řekla jsem.

   ,, Dobře, jak chceš." Jen sklopil pohled.

   ,, To jsi na mě teď kvůli tomu zase naštvaný?" Kousla jsem se do rtu.

   ,, Ne, jen jsem naštvaný na sebe.. Dělám si vždycky velké naděje."

   ,, To neznamená, že spolu nemůžeme trávit čas jako nejlepší kamarádi." Povzbuzovala jsem ho.

   ,, Hmm," vypadlo z něj.

   ,, Ty bys se mnou vážně chtěl chodit?" zeptala jsem se nevěřícně.

   ,, To je trochu zvláštní otázka.. ale jo," přikývnul nakonec s lehkým červenáním.

   ,, Nech tomu čas jo? Všechno se vyvine tak jak má." Mrkla jsem.

   ,, Asi máš pravdu," uznal.

   Pak už jsme se k tomu nevraceli. Chvíli jsme si ještě povídali o blbostech, a pak už jsme si šli oba lehnout. Byla jsem docela vyčerpaná..

__________________

Tak jsem dneska stihla i další část, abych vám vynahradila to, že včera žádná nebyla:-)