Angel in dark (CZ)

56.část

Se zrychleným dechem jsem se snažila vstřebat všechno co jsem viděla. Koukala jsem na Zayna jak na stvoření z jiné planety.
,,Co tu děláš?!" zeptal se šokovaně.
,,C-co tu děláš ty?!"
Kousl se do rtu.
,,Ty...?" Nechápavě jsem se na něj podívala. Počkat, ne, co mě to napadá za kraviny? Zayn s tím nemá určitě nic společného...
Něco mi ale přeplo v hlavě, ani nevím proč ale otočila jsem se a bezhlavě se rozběhla napříč lesem. Nic jsem neviděla, jen jsem se modlila abych na něco nešlápla a nespadla, ale možná i to by mi bylo v tu chvíli jedno.
,,Clary, počkej!" volal za mnou. Slyšela jsem, jak se rozběhl za mnou.
Spadla mi baterka, rozbila se a její světlo najednou pohaslo. Kolem mě i přede mnou se rozprostřela černo-černá tma. Neviděla jsem absolutně nic.
Zakopla jsem o vystouplý kořen a už jsem padala k zemi. Dopadla jsem na pichlavou zem plnou jehličí a popadaných šišek.
,,Auu," zaklela jsem.
Hned se nade mnou skláněl Zayn.
,,Proboha co tě to popadlo," zhrozil se když svou baterkou posvítil na moje zakrvavené ruce a roztrhané tepláky.
,,Já.." vydechla jsem.
,,Bože já jsem se tak vyděsil."
,,To já taky." Přikývla jsem.
,,A co tu prosímtě děláš v tuhle hodinu?" zeptal se, když mi pomáhal vstát na nohy.
,,No..." kousla jsem se do rtu. ,,Snažím se najít Crystal," přiznala jsem.
,,O to se tu snažím taky," řekl k mému překvapení.
,,To vážně?"
,,Jo," pokrčil rameny. ,,Policie je úplně neschopná."
,,To souhlasím." Objala jsem si pažemi trup a nervózně postávala.
,,Achjo Clary měl jsem o tebe strach, tohle nesmíš dělat, že si jen tak uprostřed noci vyjdeš do lesa." Pokroutil hlavou. ,,Pojď sem." Vtáhl mě do náruče. Já jsem se opřela o jeho hruď a ruce obmotala kolem jeho ramen.
,,Už mi není zima," usmála jsem se sama pro sebe. Lehce se zasmál.
,,Nojo, jsem hold teplej." Uchechtl se.
,,Moje ústřední topení."
,,Hele tady není dobrej čas na žerty," řekl nakonec a rozhlédl se kolem sebe. Potřásla jsem hlavou a vrátila se zpátky do reality. Jsem v pustém lese, kolem tří ráno a objímám svého nejlepšího kamaráda. To poslední je asi tak to jediné, co mě uklidňuje.
,,Bojím se," zašeptala jsem.
,,Neboj, jsem tu s tebou. Když jsi sama došla až sem, teď už se nemusíš bát." Pohladil mě po zádech.
,,Pojďme odsud," řekla jsem a natiskla jsem se na něj jak nejvíc to šlo. Ten les mi fakt začínal nahánět hrůzu.
,,Dobře, jdeme." Vydali jsme se směrem k východu z lesa. Netušila jsem, kudy to jdeme, ale Zayn evidentně ano, a tak jsem jen šla nalepená na něm a doufala, že zanedlouho snad už budu ležet zachumlaná v posteli.
Pod nohama nám skřípaly seschlé větvičky. Ten zvuk mě docela znervózňoval, vzhledem k jinak tichému lesu.
,,Tak, prolez tudy," řekl mi Zayn po asi pěti minutách, kdy jsme konečně došli na konec lesa.
Vlezla jsem do úzké díry v křoví a doufala, že si zase nevytrhám půlku vlasů.
Když jsme byli venku, museli jsme ještě dobrých 300 metrů jít po poli, abychom se dostali na tu stezku.
,,To je teda bojovka," poznamenala jsem po chvíli.
,,To teda. Stejně nechápu, co tě to popadlo." Kroutil hlavou.
,,Prostě chci najít Crystal." Pokrčila jsem rameny.
,,Nojo, ale sama ve dvě ráno.. měla jsi mi zavolat, šel bych s tebou."
,,To mě ani nenapadlo, jako by mi přeplo v mozku, prostě jsem vyšla ven," řekla jsem.
,,Jo, a jela sama v metru, sama šla po opuštěném poli a ještě i lezla do tmavýho lesa. Achjo, ty jsi blázen," lehce se zasmál.
,,Nepřemýšlela jsem," přisvědčila jsem.
Chvíli jsme šli mlčky. Už jsme se blížili k obydlené části.
Něco se pohlo v nedalekém houští. Zayn hned zbystřil a začal se rozhlížet kolem sebe. Já jsem se vyděšeně natiskla na jeho ruku ještě víc než předtím.
,,C-co to je?" zašpeptala jsem.
Dal mi prst přes pusu a pokrčil rameny.
,,Spíš kdo to je.." dodal po chvíli.
Vyděšeně jsem se koukla směrem ke křoví.
,,Jdu se tam podívat, ty utíkej k tamhletý lampě," zašeptal mi do ucha a prstem ukázal směrem na velkou lampu, která vrhala slabé světlo.
,,Počkej, bojím se o tebe." Svraštila jsem obočí.
,,Neboj." Pohladil mě po zádech.
Nakonec jsem souhlasila, že se schovám za malý strom před jedním domem, a Zayn se do pěti minut vrátí. Sice jsem neměla jak spočítat minuty, ani jsem v tom šoku nedokázala nic odhadnout, ale šla jsem.
Popoběhla jsem směrem k domu a ohlédla se. Zayn se rozběhl do tmy. Za chvíli jsem ho ztratila z dohledu. Bojím se.
Klekla jsem si a zalezla za široký strom. Objala jsem si hrudník pažemi a počítala vteřiny.
Jedna-dvě-tři-č-čtyři..... klepaly se mi zuby.
Najednou jsem uslyšela dupot, jako by někdo běžel. Vystřelila jsem na nohy a napínala oči i uši.
Objevil se Zayn. Vypadal dost šokovaně, v očích měl strach.
,,Rychle, pojď!!" Naznačil rukou ať běžím za ním. Sice jsem byla naprosto zmatená a paralizovaná, ale moje nohy se samy rozběhly.
A brzy jsem pochopila, proč běžíme. Za námi jsem slyšela dusot nohou někoho dalšího. Přidala jsem na tempu a běžela jsem asi pět metrů za Zaynem.
Začalo mě píchat v boku, ale nemohla jsem se zastavit. Nevím, jestli za námi pořád někdo běžel, ale už jsme byli mezi domy. Pořád jsme ale nepolevovali a rychle běželi ještě asi tři minuty. To už se mi ale vyčerpáním začala točit hlava.
Chytla jsem se za bok, který už bolel opravdu neskutečně. Semkla jsem rty do úzké linky a ještě přidala. Jenže před očima se mi začaly mihat všechny předměty.
Ani nevím jak, ale už jsem se vznášela nad zemí a padala hlavou dolů.
Nestihla jsem ani křičet, ani dát ruce před sebe.
Dopadla jsem na tvrdou ledovou zem a zavřely se mi oči...