Angel in dark (CZ)

48.část

,,Clary?" Někdo mnou opatrně zatřásl. Rozlepila jsem oči.
,,Mmmm." Převalila jsem se.
,,Clary, už budou skoro tři odpoledne," řekl Erik.
,,Noa cooo," zamumlala jsem.
,,Pojď se najíst," zasmál se lehce.
,,Jsem po rozchodu," řekla jsem zoufale.
,,No právě," pohladil mě po ruce.
,,Já chci spááát." Bouchla jsem do polštáře.
,,Ale noták."
,,Mmmm, to je mi teda soucit," zamrmlala jsem a otráveně se posadila na posteli. ,,Kolik že je hodin?" Mžourala jsem kolem.
,,Za pět minut tři," zopakoval Erik pobaveně.
,,Áha." Zívla jsem. Pomalu jsem se postavila na nohy a protáhla se. ,,Tak a jdu vyžrat celou lednici," prohlásila jsem a vydala se dolů.
,,To takhle dopadá každá holka po rozchodu?" zeptal se Erik trochu vyděšeně, když mě viděl se cpát vaflemi s nutellou a pít velký hrnek kakaa.
,,Každá." Přikývla jsem.
,,No tak to jsem rád, že jsem kluk," uchechtl se. Spražila jsem ho vražedným pohledem, který ale nejspíš nebyl nijak vražedný vzhledem k tomu, že nutellu jsem měla snad i za ušima a kakao mi udělalo nad horním rtem vousy. Erik vyprskl smíchy.
,,Hele, sladký vždycky pomůže," řekla jsem spokojeně a olízla si prst. ,,Sním ještě jednou tolik a budu v pohodě..." Namazala jsem si další vafli.
,,Jo, a budeš mít rozměry jako náš soused," zasmál se Erik při pomyšlení na našeho obézního souseda, který se s oblibou každé ráno prochází po svém balkonu s hrnkem kávy v tenkém županu a v trenýrkách.
,,Hele!" Šťouchla jsem kolem. ,,Tomu říkáš psychická opora?" Zvedla jsem obočí.
,,Nojo, promiň, na srandu teď fakt není vhodná doba." Uznal.
,,Já z toho nejsem až tak mimo." Pokrčila jsem rameny. ,,Ale dost mě zklamal," přisvědčila jsem.
,,No to je jasný. Já mám chuť ho jít zmlátit do fialova." Zatnul zuby.
,,To by bylo k ničemu."
,,No..."
,,Hele dost řečí o Austinovi. Nechci si kazit den," řekla jsem a kousla do vafle.
,,Máš dneska něco v plánu?"
,,Asi zavolám Keiře a vytáhnu jí na kafe, potřebuju trochu holčičích debat." Převrátila jsem očima.
,,Keiru jsem minule potkal v pekárně." Usmál se nepřítomně.
Zvedla jsem obočí. ,,A?"
,,Nic, je milá," řekl klidně.
,,Jo to je," přisvědčila jsem.
Popravdě jsem trochu nechápala, proč mi tu povídá, že potkal Keiru, ale nijak jsem se v tom nešťourala.
,,Hele tak já se jdu trochu zlidštit a jdu se s ní domluvit." Vstala jsem od stolu a šla opláchnout talíře.
,,Oukej."

Zvedla jsem mobil k uchu a čekala. Po pěti zazvoněních se ozval Keiry hlas.
,,Haló?"
,,Ahoj, hele mám na tebe prosbu," řekla jsem.
,,No povídej." Bylo slyšet napětí.
,,Potřebuju s tebou zajít někam na kafe a o něčem si promluvit. Je to docela důležitý." Kousla jsem se do rtu.
,,Jasně, jdeme! Kdy a kde?" chrlila.
,,V pět u tvýho domu," zasmála jsem se. ,,Přijdu ti naproti a někam vyrazíme."
,,Tak jo, těším se!"
,,Já taky." Usmála jsem se a típla hovor. Bezva, aspoň něco co mě dneska zabaví.
Šla jsem do koupelny abych se zase trochu zženštila. V pyžamu, s nepříjemným odérem z pusy a s vrabčím hnízdem na hlavě jsem si totiž moc žensky nepřipadala.
Rozčesala jsem si neposedné vlasy a vlezla do horké sprchy. Umyla jsem se voňavým gelem a pak se zachumlala do teplého županu.
Trochu jsem se namalovala, ale nic výrazného, jen jsem zakryla jemné kruhy pod očima, dala na očí hnědý stín a řasenku a na rty nanesla růžový lesk.
Na sebe jsem si pak vybrala světlé džíny, bílý kratší top a černé sáčko. V jednoduchosti je krása, pomyslela jsem si. Vzala jsem si velké zlaté kruhy jako náušnice a navoněla se. Čas docela ubíhal, a už bylo půl páté. Ještě jsem si naházela nějaké věci do kabelky, schmatla béžový kabát a kozačky a spěchala za Keirou.
Šla jsem svižným krokem, podpatky klepaly o cestu, kudy jsem šla úplně sama. Všichni normální lidé totiž 19. prosince v sobotu sedí hezky doma zachumlaní v dece u televize s rodinou a do té zimy nevystrčí ani špičku nosu.
Došla jsem lehce promrzlá před Keiry dům a zazvonila.
,,Ahój!" Usmála se Keira ve dveřích. Hned se ale otřásla zimou. ,,Brr, to je jak na severním pólu," ohrnula nos a vyšla ven.
,,Pojďme rychle, ať co nejdřív sedíme v teploučké kavárně." Zasnila jsem se a rychlým tempem jsme vyrazily k metru.
Vešly jsme do naší oblíbené kavárny v jedné zapadlé uličce.
Objednaly jsme si capuccina a nějaký ten muffin a konečně se v klidu mohly posadit a popovídat si.
,,Tak o co jde?" zeptala se Keira zvědavě, když nám přinesli kávu.
,,No.. včera jsem byla na jedný takový party," začala jsem a vysypala cukr do šálku.
,,Ty a party?" zeptala se nevěřícně.
,,Jo, taky to nechápu, ale to je fuk.. Šla jsem tam i s Crystal a Erikem. A Austinem," sklopila jsem hlavu.
,,Noo?"
,,No a on.." odmlčela jsem se. Do kavárny vstoupil nějaký podivný chlap, celý v černém. Neviděla jsem mu ani do obličeje, přes tu velkou kapuci od bundy.
,,Turka, silného," zamumlal na prodavačku a podával jí pětilibrovou bankovku. Ta na něj chvíli s lehkou nejistotou civěla, ale pak jen vzala bankovku a šla mu připravit objednanou tureckou kávu. Nechápu jak to někdo může pít.
Muž si zatím sedl ke stolu naproti tomu našemu. Opřel se o židli a zandal si peněženku do kapsy.
Zvedl sklopenou hlavu. Zpopod kapuce se na mě upřely dvě tmavé úzké oči. Přivřel je ještě víc, nespouštěl ze mě pohled. V potemnělé kavárně jsem mu neviděla na zbytek obličeje. Ale ty oči mě stačily vyděsit dostatečně. Radši jsem sklopila pohled a zakousla se do svého muffinu.
,,Clary, co je?" přerušila Keira dlouhé ticho.
,,N-nic," zavrtěla jsem hlavou.
,,Tak co udělal?" dožadovala se odpovědi.
,,Jo.. no.. Austin se tam vyspal s jinou," řekla jsem tiše. Vůbec jsem nedala náznak jakéhokoliv smutku, ta věta byla úplně bezbarvá. Nevím co se se mnou stalo, ale vůbec jsem už neměla ani pomyšlení na nějakého Austina.
Pořád jsem v hlavě viděla ty tmavé oči, propalující mě pohledem. Měla jsem pocit, jako bych je už znala, ale nevěděla jsem odkud.
Odpila jsem si z kávy.
,,To.. to jako vážně?" zeptala se Keira šokovaně.
,,Jo," přikývla jsem. Sklopila jsem pohled.
,,Clary to mě strašně moc mrzí." Kousla se do rtu. ,,Jsi z toho asi pořád špatná, viď?"
,,Jo, ani nevíš jak," přikývla jsem, abych měla na co svést svou rozladěnost. Ve skutečnosti mi byl Austin ukradený.
,,To je ale kretén," ulevila si Keira naštvaně. ,,Já věděla, že je děvkař, ale že až takovej, že podvede svojí holku na party, kde jsou spolu?" nechápavě se ptala sama sebe.
,,Nojo, idiot. Mělo mi to dojít, než jsem si s ním začala."
,,Hele už dost o něm, to ti nijak nepomůže.. akorát na to budeš furt myslet. Pojď probrat něco jinýho," mávla rukou.
,,Jo dobře." Nepřítomně jsem souhlasila.

________________
Omlouvám se, že nebyla teď asi 3 dny nová kapitola, ale od minulého pondělí nemám přístup k internetu, doma se nám rozbil modem na wifi, takže jsme bez netu. Zítra by to už mělo být v pohodě, teď jsem v restauraci, kde je připojení takže hned přidávám novou kapitolu. :-)