Angel in dark (CZ)

15.část

Se Zaynem jsme ještě chvíli seděli v kavárně, ale když se začalo stmívat, pomalu jsme se odebrali domů. Trval na tom, že mě musí ve tmě doprovodit, takže jsme šli vysvícenou uličkou až k bráně.

Tam jsme se zastavili a jako v těch typických filmech bylo chvíli trapné ticho.

,, No, děkuju za super odpoledne, a.. za to že je to zas mezi náma jako dřív." Usmál se.

,, Jo, já taky." Oplatila jsem mu úsměv a šmátrala v kabelce po klíčích. Ještě jsme se objali a já jsem šla dovnitř.

Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a pomalu si zouvala boty. Z kuchyně jsem slyšela zapnutý sporák, takže mamka něco kuchtí. Luke nejspíš v obýváku koukal na fotbal a u toho dělal něco na notebooku. A Erik? Asi je nahoře.

Vešla jsem do kuchyně. Máma mě hned objala a já jsem jí pomohla s vařením večeře.

,, Tak co, jak bylo?" zeptala se.

,, Jo, super holčičí odpoledne." Usmála jsem se. Až tak hrozná lež to nebyla..

,, Hele já se jdu nahoru ještě převléknout, za chvíli jsem tu," řekla jsem a umyla si ruce od krájení zeleniny a cibule.

Vyšla jsem schody a namířila si to do svého pokoje. Zastihla jsem ale Erika, jak vychází z toho svého.

,, Ahoj," pozdravila jsem ho s úsměvem. On se zastavil a chvíli na mě jen vyjeveně koukal.

,, Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

,, Co je? Tak tomu ty říkáš , odpoledne s Keirou' ? Taháš se s klukem, co tě mlátil?"

Já jsem nejdřív zaskočeně pootevřela pusu a pak se nadechla.

,, Ehmm, taky to byl můj nejlepší kamarád. A... jedna facka není mlácení ne?" snažila jsem se odlehčit situaci ale podle Erikova výrazu se mi to moc nepovedlo.

,, Děláš si srandu? A proč jsi mi o tom aspoň neřekla? To mi musíš lhát?"

,, Tak zaprvý, nebylo to plánovaný, a zadruhý, i kdyby bylo, odkdy se ti já mám zpovídat?"

,, Nebylo to plánovaný? A jak jste na sebe tak náhodou narazili? Nabourali jste do sebe na náměstí?" řekl ironicky.

,, Ne, potkali jsme se v kavárně, kdybys bez té informace náhodou neusnul. A proč tak vyšiluješ proboha? Všechno jsme si vyříkali, je to mezi náma pokud vím.." Sklopila jsem pohled.

,, Proč vyšiluju? To mám být v klidu, když vidím, že se po tmě taháš s takovým grázlem? Je jedno, kolik těch facek bylo. Kluk, kterej uhodí holku jednou, to udělá kdykoliv i podruhý."

,, A to si vykouzlil kde? Máš snad vlastní zkušenost nebo co? Podívej, omluvil se, je mu to líto.." Rozhodila jsem rukama.

,, Jasný, jeho , omlouvám se' a , je mi to líto' je platný asi jako mrtvej na bojišti.." odfrknul si.

,, Říkej si tomu jak chceš, ale podle mě když někdo řekne, že se omlouvá a je mu to líto, tak to znamená, že chce něco urovnat a vážně ho to mrzí! Co jiného považuješ za adekvátní omluvu ty? Když se před tebou někdo plazí na kolenou, staví se na hlavu nebo ti pošle na účet sto tisíc jako odškodné? Oh, tak to se omlouvám, asi mám moc mírné požadavky!"

Ani jsem nečekala na jeho odpověď, jen jsem rychle prošla ke dveřím od svého pokoje a zabouchla je za sebou.